"Nemít srandu a nemít hoře znamená být mrtev." (Jiří Voskovec) .

František Langer: Filatelistické povídky

20. listopadu 2019 v 15:51 | Petr Vápeník |  Knihy
Už jsem tu kdysi psal, že si nemohu vynachválit častá zpoždění vlaků Českých drah na trati z Berouna do Prahy v kombinaci s nádražní knihobudkou. Ano, pořád platí, že obsah většinou tvoří nepříliš zajímavá díla socialistické literatury, která jsou pochybnou ozdobou spousty domácích knihoven a ani zde na nádraží nejdou zrovna na odbyt, ale občas se zde urodí sympatická drobnůstka, která pohladí duši a přiměje vás zapomenout na to, kde jste touto dobou už chtěli být, a dopuštěním váhavé železnice ještě nějakou dobou nebudete. A to byl nedávno přesně případ malé, skoro "kapesní" knížečky Františka Langera Filatelistické povídky, která vyšla v roce 1975 v nakladatelství Československý spisovatel jako bezplatná knižní prémie edice Klíč v tehdy nijak zvláštním, ale z dnešního pohledu závratném nákladu 30 000 výtisků.

Jde o druhé vydání knížky, která poprvé vyšla s ilustracemi Adolfa Hoffmeistera v roce 1964, tedy ještě za života autora - spisovatele, dramatika, dramaturga, ale také lékaře, legionáře z 1. světové války, který se ve Francii a Anglii zapojil i do bojů 2. světové války, nositele významných válečných vyznamenání a také brigádního generála. A je, myslím, příznačné, že druhé vydání ilustroval Jiří Švengsbír, český rytec, grafik a tvůrce mnoha poštovních známek. O poštovních známkách, o vášni spojující ty, kteří známky sbírají, a hlavně o neobyčejných příbězích se známkami spojených totiž tato knížka je, jak už ostatně plyne z jejího názvu.


Nevím, jak je tomu teď, ale kdysi sbírával aspoň nějakou dobu známky skoro každý kluk a vyměňování známek a mudrování nad nimi patřilo k běžným dětským radovánkám, kterými jsem samozřejmě prošel i já, stejně jako - několik generací přede mnou - František Langer. Však o tom v předmluvě k 1. vydání Filatelistických povídek, kterou jsem při rešerši pro tento článek našel na webu www.filatelie.cz a dovolil jsem si ji využít jako jeden z podkladů, sám autor píše:

"Známky jsem začal sbírat jako všichni moji kamarádi, jakmile jsem se naučil rozpoznávat písmena a číslice. Sbírat znamenalo prohrabávat tatínkův koš na papír, poprosit strýce v Drážďanech, aby mi posílal známky z Německa, a vydat každý svůj krejcar za cizozemské známky u papírníků. Ale sbírat zároveň znamenalo handlovat s hochy své stejné za jejich stejné, vychvalovat svoje a hanět jejich. Tehdy v Praze studovali moji dva bratranci medicínu a našli v nějakém časopise adresy sběratelů ve všemožných cizinách, kteří by si rádi vyměňovali známky. Bratranci mi pomohli složit dopis a poslat v něm přebytečné rakouské a uherské známky, a kupodivu, dostal jsem za ně dost a všelijakých z různých konců světa i z Indie. Ty byly stejně zašmudlané jako moje, asi je posílal chlapec stejný jako já - však jsem po letech napsal o něm svou první filatelistickou povídku. Tato chlapecká etapa se skončila, když mi bylo čtrnáct let, když jsem se poprvé zamiloval, platonicky a na dálku, ale zamiloval.

Podruhé jsem začal sbírat, když jsem se v roce 1920 vrátil domů. Mé srdce chytly naše známky, kde na prvých za Hradčany vycházelo nebo zapadalo slunce, a začal jsem je tedy sbírat z vlastenectví. Jednou při nouzi o téma mi napadlo, že by se o známkách také mohlo psát, dokonce povídky. Musil jsem nejdřív shánět nějaké vědomosti o nich a učinil jsem při tom svůj největší filatelistický objev. Našel jsem pana Ervína Hirsche, který řídil Tribunu filatelistů vycházející u Borového. Měl o známkách bohatou knihovnu, promítací aparát a mikroskop k jejich prohlížení, celou chemickou laboratoř, a co nevěděl o známkách on, jistě nestálo za vědění. Byl sdílný, veselý, laskavý a já u něho poznal o známkách všecko, co jsem potřeboval."

A tak vzniká trochu tajemná literární postava nenápadného bankovního úředníčka pana Krále, který je v soukromí nefalšovaným a téměř všeznalým králem české i evropské filatelie, prakticky středobodem filatelistického světa, v němž se potkávají a protínají skoro fantastické ale přitom stále ještě uvěřitelné příběhy, příběhy, které se sice točí kolem filatelie, ale vlastně odrážejí mnohé důležité historické události tehdejšího světa, za jehož nitky ze své filatelistické pracovny pan Král tahá.

"Před jeho domem se kolikrát zastavilo zaprášené auto, které za ním přijelo na čtvrthodinovou rozmluvu třebas až z Berlína nebo z Bruselu. Na rozviklané židli vedle jeho stolu jsem vídával návštěvníky, kteří si dávali ověřovat pravost své známky a čekali na Královo rozhodnutí napjatě, skromně, s kloboukem na kolenou, jako by čekali na rozsudek o svém celém jmění. V soukromém životě to byli všelijací velcí páni, průmyslníci, bankéři, uzenáři, velkostatkáři, a podle toho vypadaly jeho znalecké honoráře. Jiní velcí tohoto světa posílali k němu své tajemníky, aby se podíval na jejich nákupy svou zkušeností a lupou. Tajemník vážně přihlížel Králově práci, jako by jeho zaměstnavatelům vybíral a třídil perly nebo brilianty. A těch dopisů od všech světových firem, spolků a časopisů! A ty peněžní poukázky a šeky na ctihodné sumy, které Král vždycky někam nedbale zakládal, ačkoli, když je dostal, přijímal je s potěšením: "Budu mít zase něco na známčičky!" Zkrátka byl to jakýsi dalajláma, jehož "ano" či "ne" řečené v druhém patře starého domu na Uhelném trhu, znělo pro všecky známkařské věřící jako výrok Písma svatého."

Knížka obsahuje sedm povídek. Např. v povídce Čtyřblok růžových Merkurů se dozvídáme, jak známky zásadním způsobem zasáhly do Králova života a způsobily, že se nikdy neoženil. O tom, jak pan Král díky své filatelistické známosti s indickým maharádžou zabránil vypuknutí války mezi Indií a Británií, pojednává povídka Hajdarabád - letecká pošta. V povídce Kufr ze zámoří se pan Král neochotně přiznává, že kvůli němu přišla Jugoslávie o přístav Rijeku (italsky Fiume, což je termín, který dobře znají jak filatelisté, tak i numismatici). A v povídce Vzácný přetisk 2 F. 50 cent. Belgien zase obyčejná známka na dopis rozhodne o životě a smrti vojáka, který je možná hrdinným bojovníkem z krvavé fronty Velké války ale možná taky vychytralým vyzvědačem nepřítele.

Každopádně každá z povídek je neobyčejně nápaditá a vystavěná na bohaté faktografii, ostatně sám autor připouští, že povídky mu daly značnou práci a bylo možné se k nim vracet jen občas:

"Tak jsem sbíral jen naše známky, ale přitom jsem se zajímal o svět známek vůbec, o jeho zákony, etiku, estetiku a techniku, o sběratelský kodex, o jejich hospodářský význam. Mým opravdovým filatelistickým požitkem však bylo psát o nich povídky. Jejich vymyšlení a sestavování nebylo lehké, proto jsem jich nenapsal mnoho, vždy jednu tak k vánocům a jednu k velikonocům. Až potom nastala léta třicátá, kdy v člověku zmrzaly úsměvy. A kdy mne jednoho dne pojala ze známek hrůza. To tehdy, kdy se na našich objevilo "Protektorat von Böhmen und Mähren". Nad nimi jsem si přestal přát, abych měl úplnou sbírku známek naší republiky. A po tomto šoku jsem se už nikdy k nim nevrátil. Ani k povídkám o nich."

Stačilo několik dalších cest vlakem z Dobřichovic do Prahy a zpět a půvabná knížečka, která mi udělala radost i jako nefilatelistovi, mohla dostat speciální razítko "PŘEČTENO", ze kterého by snad i pan Král měl radost.

P.S.: Na jedné záložce obalu knížky jsem našel narychlo rukou psanou poznámku "Tru love Elisabet Arden" (píšu, jak vidím). Kdopak si asi poznamenal tuhle značku parfému a k jakému účelu? Chtěl tím někomu splnit přání nebo si jen z nedostatku jiného místa na poznámky zapsat něco, na co už z nějakého důvodu nikdy nechtěl zapomenout? A kdy? Už dříve, když knížku právě četl a nosil si ji proto s sebou, nebo až při "poslední cestě" do knihobudky? Příběhy jsou všude kolem nás a jen na nás je, jestli jim dáme příležitost se rozvinout. Třeba tak, jak to učinil František Langer ve Filatelistických povídkách, jejichž obálka možná školenému nosu voní po "Tru love" :-).

Pozn.: Na mém blogu najdete kromě povídání o knížkách, podobných tomu dnešnímu, především - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony a cestopisné reportáže z Japonska, Řecka a dalších míst, jsou tu i povídky, básně, hrátky s češtinou, vzpomínková vyprávění, haiku, povídání o filmech či pražských zákoutích, také celá řada fotografií, doprovázejících četné fotočlánky, a v neděli pak pro změnu už deset let vycházejí pravidelné Nedělní miniglosy, v nichž se vracíme k vybraným událostem týdne. Prostě se tu v klidu porozhlédněte a věřím, že najdete něco, co potěší vás i případné další vaše známé, kterým byste můj blog mohli doporučit. Tak se nestyďte a dejte jim všem vědět! :-)

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 20. listopadu 2019 v 16:49 | Reagovat

Já jsem v knibobudce našel např. Zajímavou knihu u Austrálii a výbor z díla E. A. Poea... Jinak dost tvoří knihy ve slovenštině a dětské dobrodružná literatura. M

2 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 20. listopadu 2019 v 18:01 | Reagovat

Jinak známky jsem v dětství sbíral, ale dost nesystemsticky... Pak jsem chtěl vytvořit sbírku s tématem hub, ale mezitím jsem měl jiné, sjmy... Někteří spolužáci ale se snažili sbírat známky na takřka "vědeckém základě" Slavným filatelistů se ale nikdo z nás nestal..

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 20. listopadu 2019 v 20:33 | Reagovat

Já od něj jako dítě četl: Bratrstvo Bílého klíče. ;-)

4 Kitty Kitty | E-mail | Web | 20. listopadu 2019 v 21:07 | Reagovat

Taky jsem kdysi sbírala známky, odebírala jsem je podle nabídky. Později jsem sbírku prodala - za peníze na novou kuchyň konkrétnímu zájemci. Co řekl doma nevím. Jsou takové "kupy", kdy nadšení přehluší rácio ;-)

5 Čerf Čerf | E-mail | Web | 20. listopadu 2019 v 22:42 | Reagovat

[1]: Ano, často jsem narazil třeba na Petra Jilemnického. Kdyby to aspoň byla Timrava! :-)

6 Čerf Čerf | E-mail | Web | 20. listopadu 2019 v 22:45 | Reagovat

[2]: Ještě bych možná někde našel vyšmelenou sérii barvotiskových fotek z Měsíce. Pan Král by jen tiše zaúpěl :-).

7 Čerf Čerf | E-mail | Web | 20. listopadu 2019 v 22:53 | Reagovat

[3]: Myslím, že jsem ho měl nějakou dobu v knihovně, ale nikdy jsem ho nečetl.

8 Čerf Čerf | E-mail | Web | 20. listopadu 2019 v 22:54 | Reagovat

[4]: To je dobrá výměna! A známka praktičnosti :-).

9 stuprum stuprum | Web | 21. listopadu 2019 v 14:20 | Reagovat

Sběr je výsadou chlapů, dívky se spíš věnují humanitním oborům!

10 Janinka Janinka | E-mail | Web | 21. listopadu 2019 v 14:52 | Reagovat

Vpisování do knih má své kouzlo a ráda přemítám, kdo a proč. Momentálně mi hlavou vrtá, kdo napsal do fyzikálních tabulek prvorozeného "Jsi satan" :-D.

11 Čerf Čerf | E-mail | Web | 21. listopadu 2019 v 14:56 | Reagovat

[10]: To vypadá na nějakého vášnivého mykologa.

12 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 21. listopadu 2019 v 16:37 | Reagovat

To musí být kouzelná knížka :-) Když je někdo do něčeho doopravdy zapálený, bývá radost poslouchat jeho vyprávění. Akdyž si navác dal takovou práci, aby to všechno sepsal... stojí ta zpoždění za to :-)

13 Valentina Valentina | Web | 21. listopadu 2019 v 20:05 | Reagovat

Tru love je dobré - možná chtěl kdosi udělat dojem věnovaním, ale svojí angličtinou příliš neoslnil. :-D

14 Miloš Miloš | Web | 21. listopadu 2019 v 23:34 | Reagovat

Jednu knihobudku také míjím, ale při letmém prohlížení jsem zatím neobjevil knihu, která by mě trochu víc zaujala.

Jak píše TlusŤjoch, hodně se tam objevuje dětská dobrodružná literatura. Tu jsem jako dítě také hltal a dokonce za jednu knihu Karla Maye jsem vyměnil svou tehdejší sbírku známek :-).

Vzpomínám si také, jak jsem ve stánku PNS na nádraží kupoval obálky se známkami, kde do okénka obálky byly vždy vystrčeny ty nejpěknější a pod nimi byly schovány "plevy", jak jsme jim tehdy říkali.

15 Miloš Miloš | Web | 21. listopadu 2019 v 23:37 | Reagovat

[14]: Jak píše Jan Turon ...

16 Čerf Čerf | E-mail | Web | 22. listopadu 2019 v 8:52 | Reagovat

[12]: Mě moc potěšilo, jak jsou povídky nápadité. A to ani nemluvím o tom, že jsem tím vlastně pro sebe objevil zajímavého člověka, který byl pro mě zatím jen položkou ve školních osnovách a vlastně pořádně ani to ne, protože to byl "zápaďák", tak se o něm v mých školních letech víc mlčelo než mluvilo. No a protože vstoupil i do Haškovy Strany mírného pokroku v mezích zákona, nejspíš to byl člověk se smyslem pro legraci :-).

17 Čerf Čerf | E-mail | Web | 22. listopadu 2019 v 9:00 | Reagovat

[13]: Ona je to opravdu spíš rychlá poznámka, jak si ji člověk dělá, když právě nemá při ruce ani kousek normálního papíru. Tak bych si troufl odhadnout, že vznikla ještě před masivním nástupem mobilních telefonů (jinak by si ji dotyčný čtenář bez papírového zápisníku spíš zapsal do mobilu), což je možné, protože parfém se objevil na trhu v půlce 90.let. No, už by ta konstrukce skoro sama vydala na malou povídku :-).

18 Čerf Čerf | E-mail | Web | 22. listopadu 2019 v 9:02 | Reagovat

[14]: Taky jsem si kupoval tyhle obálky a vždycky jsem byl plný očekávání, jaké známky v ní budou.

19 VendyW VendyW | E-mail | 22. listopadu 2019 v 11:17 | Reagovat

[9]:Teď jsi mne ale urazil! Na základce jsem náhodou známky sbírala a čile je směňovala z ostatníma.Pravda, byla jsem jediná holka ze třídy.... :-D  :-D

20 VendyW VendyW | E-mail | 22. listopadu 2019 v 11:20 | Reagovat

[18]:Já taky! A dost si mne genderově urazil. Já náhodou v dětství známky sbírala taky. Občas mi tu obálku koupil děda, občas rodiče a občas já za kapesné.... albumy tu ještě někde mám, k nim se přidalo album po mém biootci které jsem našla při vyklízení bytu, a ještě tu má svoje i manžel.

21 VendyW VendyW | E-mail | 22. listopadu 2019 v 11:20 | Reagovat

Tuším, že ta povídka o tom vojákovi byla i jako TV film.

22 Čerf Čerf | E-mail | Web | 22. listopadu 2019 v 13:54 | Reagovat

[20]: Jak to bylo u spolužaček, jsem neměl tušení, s nimi jsme známky nevyměňovali :-). Ale když se občas ze zvědavosti zastavím na nějaké sběratelské aukci, sběratelky tam bývají velmi vzácným úkazem.

23 Čerf Čerf | E-mail | Web | 22. listopadu 2019 v 13:54 | Reagovat

[21]: Velmi matně si ten film vybavuji.

24 quick quick | 22. listopadu 2019 v 16:39 | Reagovat

[22]: Ono to bude nejspíš tím, že chromozom Y je hračičkový. :-)

25 quick quick | 22. listopadu 2019 v 16:40 | Reagovat

Potěšitelná byla někdy v začátku knihobudek (ať už mají tvar jakýkoliv) Aškenazyho Černá bedýnka vyřazená knihovnou (!) a monografie Vojtěch Sedláček.
Jsem na tom jako Janinka, občas  také přemítám nad vepsaným věnováním, kdy  třeba dvě dámy děkovaly knihou někomu za projevenou laskavost – podle data často dárci ani obdarovaní už nežijí.

26 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 26. listopadu 2019 v 10:06 | Reagovat

Ač nejsem kluk, taky jsem sbírala známky. Měla jsem 2 (nebo 3?) alba. Některé byly slouplé z dopisů, ale většinu z nich jsem si koupila a pak je vyměňovala s ostatními. Musím se po těch albech podívat.... :-)

27 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. listopadu 2019 v 21:44 | Reagovat

[26]: Ty moje klukovské známky taky někde leží. Ale kde...

28 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. listopadu 2019 v 21:45 | Reagovat

[25]: Takhle jsem se kdysi dostal k moc pěkné učebnici francouzštiny :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama