"Nemít srandu a nemít hoře znamená být mrtev." (Jiří Voskovec) .

Nouzový stav v hodině chemie

19. března 2020 v 18:44 | Petr Vápeník |  Po paměti
Dalo by se říct, že nouzový stav, se kterým se v plošné variantě kvůli koronaviru právě poprvé setkáváme, pro mě není žádnou novinkou - nejen proto, že jsem při velké povodni roku 2002 bydlel v zaplaveném a nějakou dobu i evakuovaném prostoru, ale i proto, že jsem kdysi jeden nouzový stav dokonce osobně vyhlásil. Snad už to dnes můžu po skoro čtvrtstoletí přiznat, protože čin je - jak věřím - promlčen, a vše navíc dopadlo dobře a prošlo bez povšimnutí širší veřejnosti. Vzhledem k určitým posunům v pojetí bezpečnostních pravidel a především kvůli moderní tendenci zaznamenávat a sdílet s prominutím každý prd a následně pak - nejlépe když o věci a jejích okolnostech sám nic moc nevím - dělat i ze zakrslého komářiska nejméně patnáctihrbého velblouda, bych byl dnes za něco podobného nejspíš veřejně gilotinován a mé popravě by na facebooku přihlíželi díky on-line přenosu jak moji dychtiví studenti, tak i jejich krvelační rodiče. A proč že jsem vlastně při jedné své hodině chemie vůbec zmíněný nouzový stav vyhlásil? Protože jsem při vyučování připravil látky, které - vymknou-li se kontrole - mohou být opravdu nebezpečné, takže je dobré vyjasnit si v kolektivu předem nouzová pravidla, což je mimochodem postup, který, myslím, pro studenty může být dokonce přínosnější, než pokus samotný.

Vždycky jsem považoval za nesmysl šprtat se různé vlastnosti látek, když člověk nemá možnost je opravdu na vlastní oči vidět. Je hezké odříkat namemorovanou poučku, že vodík je bezbarvý plyn, který ve směsi s kyslíkem třaská, ale samozřejmě mnohem lepší pro zapamatování je si to třasknutí v kontrolované formě vlastníma rukama vyzkoušet a ušima potvrdit. A tak jsem se v jedné své třídě, kde jsme právě probírali halogeny, rozhodl, že si o nich nebudeme jen povídat nebo si prohlížet jejich fotky, ale pěkně si je ukážeme naživo: V jediném chytrém a přitom nepříliš složitém pokusu je možné v první nádobce připravit chlor, ten odvést do druhé nádobky a použít ho k přípravě bromu a ten pak dál ve třetí nádobce uvolní jód. Jediný pokus, na kterém je možné nejen ukázat, jak ty tři prvky reálně vypadají, ale i jak jsou reaktivní, k čemu se dají použít, v čem všem se liší, atd., atd.; na jediném pokusu se dá postavit výuka celé velké kapitoly. Má to jen drobný háček: všechny ty připravené látky umějí nadělat za určitých podmínek docela paseku, třeba chlor tak velkou, že se využíval i jako válečný prostředek a zabil spoustu lidí. A škola, kde jsem učil, neměla v té době ani základní vybavení pro skutečně pořádnou výuku chemie, třeba jen obyčejnou digestoř, a všechno se dělalo na koleně. Jenže kampak na Čerfa nápaditého!

Navrhl jsem si pro své záměry trochu upravenou "jeskynní variantu" celého pokusu tak, aby všechny problematické fáze procesu byly - sice velmi jednoduše, ale zato dvakrát nezávisle jištěné, přičemž poslední pojistkou proti úniku čehokoli byla obyčejná hadička směřující ven z okna (kdyby dole pod okny spěchající plzeňští škodováci tušili, že jim hrozí shora z nenápadné školní budovy zásah bojovým plynem, jistě by ještě více zrychlili krok), po večerech jsem si sestavil aparaturu jako z dob starých alchymistů a třikrát jsem si vše nazkoušel jako se to dělává na divadle. Všechno bylo připraveno na slavnostní premiéru. Jen jsem ještě musel ve třídě před zahájením pokusu na chvíli zrušit demokracii.

Musím připustit, že jako učitel jsem vždycky vlídnosti, vstřícnosti a toleranci dával přednost před jakkoli dobře míněnou tyranií (i když i tu jsem si na jednom "vzorku" cvičně vyzkoušel aplikovat), stejně jako smysluplné diskusi před prostými příkazy. Každý z mých studentů mohl za normálních okolností kdykoli vznést námitku nebo přednést svůj osobitý pohled na věc. Jenže látky bublající a čmoudící v aparatuře na stole u okna (aby pojistná hadička nemusela být dlouhá) byly takové povahy, která se s demokratickým vykecáváním v okamžiku krize prostě neslučuje. Musel jsem tedy své studenty upozornit, že vyhlašuji nouzový stav, ve kterém dočasně neplatí žádné z běžných pravidel naší vzájemné spolupráce. Upozornil jsem je na to, že pokus je mimořádně nebezpečný, takže dokonce i když půjde všechno podle plánu, bude lepší, zůstane-li jeho dnešní provedení jen mezi námi, a když se nedejbože přihodí cokoli neočekávaného, zbývá čas na pouhá dvě slova: "VŠICHNI VEN!!" Jakmile tuto kouzelnou formulku pronesu, nikdo nebude protestovat, smlouvat, že ještě chvilku počkáme, ani nezačne namítat, že je škoda odejít právě teď, když se všechny ty různorodé barvy začaly mezi sebou tak originálně mísit. Prostě se v tu chvíli všichni seberou a spořádaně ale co nejrychleji opustí třídu a počkají určený čas, jestli se mi podaří krizi zažehnat a teprve potom případně půjdou do sborovny pro pomoc (tedy, za paní ředitelkou raději jen v případě, že právě nebude po ruce nikdo jiný, abychom ji zbytečně neokrádali o drahocenný čas :-)).

Kupodivu, můj naléhavý tón a zřetelný kontrast oproti navyklému způsobu komunikace slavily v jinak značně rozverné třídě nečekaný úspěch. Všichni seděli tiše jako pěny, i dámy - jindy plně soustředěné na výměnu informací o různých formách trápení s chlapci a o optimální barvě očních stínů a značce řasenky - najednou nemohly spustit oči z ďábelské aparatury na stole, ani tradiční remcalové si netroufali závažnost mých slov zpochybnit a ten největší sígr dokonce pípnul, že mě přece v takovém případě nemůžou nechat v nebezpečí a bylo by lepší, abych prchnul s nimi, protože to se mnou sice často není k vydržení, ale přesto by mě možná byla docela škoda. Byl jsem ale rezolutní: Nouzový stav je proto nouzový, že se v něm dělají věci, které jdou často proti přirozenému jednání a proti tomu, co nám napovídají naše pocity. "Prostě mě tu necháte a vypadnete na chodbu, jasné?" Nikdo další už neprotestoval, všichni zmlkli a za chvíli už napjatě a bez obvyklého veselého hýkání a přisprostlých poznámek sledovali, jak pokus probíhá. Nikdo z přihlížejících se pak nemusel na písemku biflovat, že chlor má žlutou barvu, brom je červenohnědý a jód černofialový, stejně jako tápat nad srovnáním jejich reaktivity a jedovatosti. Všichni, kdo byli v onen "čas omezené demokracie" ve třídě, si pokus pamatovali, jako by ho sami vymýšleli, a ještě dlouhá léta na něj vzpomínali při nostalgických srazech absolventů. A nejspíš si pamatovali a pamatují i to, že ve výjimečně nebezpečných situacích může mít dobrý smysl, když i zavilý demokrat popře své bytostné smýšlení a vyhlásí dočasnou diktaturu, protože některé průšvihy se demokratickými postupy efektivně řešit nedají.

I já patřím většinou mezi remcaly, kteří se jen neradi přizpůsobují nařízením a formálním autoritám, u kterých se vždy najde dost dobrých důvodů, proč si jich nevážit. Není vůbec marné, když i já si občas v duchu připomenu svůj starý a promlčený nebezpečný pokus v hodině chemie, při kterém byl dobrý důvod říct: Teď nedržkujte a dělejte, co se po vás chce. Až bude hlavní nebezpečí zažehnáno, můžeme to vše společně probrat, porovnat své názory, vynadat si vzájemně za svá pochybení, dosyta se pohádat, třeba i poprat, bude-li to k něčemu dobré. Ale teď támhle bublá (i když ho není moc) žlutý toxický plyn a není čas na remcání, protože když si každý bude dělat jen to, na co je zvyklý a co jemu právě vyhovuje, může to v důsledku ohrozit nás všechny.

Když jsem tehdy večer, dávno po vyučování, rozebíral v opuštěném chemickém kabinetu celou aparaturu a likvidoval zbytky chemikálií, samozřejmě jsem si nepříjemně dýchnul zbytků všech halogenových "vůní" dosud bezpečně uzavřených ve skleněných nádobách, takže jsem nad sebou rázem spatřil dokonce i hvězdičky z jižní oblohy. Ale i když na to tehdy možná moje plíce měly poněkud jiný názor, to už bylo po skončení nouzového stavu, takže se to nepočítá :-).


Pozn.: Na mém blogu najdete kromě vzpomínkového vyprávění podobného tomu dnešnímu a - věřím, že většinou humorně laděných - úvah a fejetonů i cestopisné reportáže z Japonska, Řecka a dalších míst, jsou tu i povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích, také celá řada fotografií, doprovázejících četné fotočlánky, a v neděli pak pro změnu vycházejí pravidelné Nedělní miniglosy, v nichž se vracíme k vybraným událostem týdne. V klidu se tu porozhlédněte a věřím, že najdete něco, co potěší vás i případné další vaše známé, kterým byste můj blog mohli doporučit. Tak se nestyďte a dejte i jim vědět dřív, než to udělá někdo jiný! :-)

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 19. března 2020 v 18:59 | Reagovat

My mívali na ZDŠ hodiny chemie (dříve lučbozpytu) v laborce. Vzpomínám, jak náš chemikář při příchodu hodil do výlevky zbytek hořící cigarety, řka: "Beláku, pusť na to vodu, budeme dělat pokusy s vodíkem..!" a pak vybavil pžední lavice plexisklem. ;-)

2 stuprum stuprum | Web | 19. března 2020 v 19:12 | Reagovat

Se divím, že jste v těch laborkách nevyráběli yperit! :D

3 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 19. března 2020 v 20:07 | Reagovat

Ještě jednu (pohádku)... Mám ráda příběhy s dobrým koncem. :-)

4 Axina Axina | Web | 19. března 2020 v 20:48 | Reagovat

Moc pěkné. Příhodná vzpomínka. Věta "Některé průšvihy se demokratickými postupy efektivně řešit nedají." by se měla tesat! :-)
Škoda jen, že tvůj článek budou číst zřejmě výhradně jen ti, kteří mají dostatek soudnosti, aby proti potřebným smysluplným opatřením nerevoltovali.

5 Čerf Čerf | E-mail | Web | 19. března 2020 v 21:22 | Reagovat

[1]: Vodík je, myslím, při dostatečném množství dobře zapamatovatelný :-).

6 Čerf Čerf | E-mail | Web | 19. března 2020 v 21:26 | Reagovat

[2]: Na to jsem neměl vhodné suroviny...

7 Čerf Čerf | E-mail | Web | 19. března 2020 v 21:26 | Reagovat

[3]: Myslíš ten konec, jak jsem se nadýchal chloru? :-)

8 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 19. března 2020 v 21:31 | Reagovat

[7]: Přežils, ne? ;-) :-)

9 Čerf Čerf | E-mail | Web | 19. března 2020 v 21:37 | Reagovat

[4]: Chce to oboustrannou soudnost a taky punc výjimečnosti. Takové fungování je totiž v principu jednodušší: na straně vyhlašovatele pak svádí k opakování a prodlužování (kolik takových nekonečných "výjimečných stavů" z historie známe) a na straně dotčených pak ke zvyku :-).

10 Čerf Čerf | E-mail | Web | 19. března 2020 v 21:39 | Reagovat

[8]: Nic jiného mi nezbylo, protože už jsem neměl domluveného žádného zachránce :-).

11 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 19. března 2020 v 21:43 | Reagovat
12 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 20. března 2020 v 0:05 | Reagovat

Jůůů, Tebe bych jako chemikáře brala.
Já si pamatuju jedinou laboratorní práci a to když jsme míchali limonádu a zjišťovali, jestli se cukr lépe rozpouští v kyselém a nebo zásaditém prostředí.
Stejně jsem měla za pět, protože jsem asi nepochopila zadání a a na otázku "V jakém prostředí se nejlépe rozustí cukr?" jsem odpověděla "V teplém.", neboť jsem doma sladila čaj... A v teplém čaji se vždycky rozpustil rychleji, než ve studeném.
Nebo možná taky ne. Hlavně se tam rozpustil dřív, než jsem se mohla napít a neopařit si hubu. :-)

13 Čerf Čerf | E-mail | Web | 20. března 2020 v 1:15 | Reagovat

[12]: Pokud by byla otázka položena opravdu takto, musel bych ti odpověď uznat, protože by to byla moje hloupost, že se neumím správně zeptat na to, co chci nejspíš slyšet :-).

14 Čerf Čerf | E-mail | Web | 20. března 2020 v 1:27 | Reagovat

[11]: Jen jestli likvidace chloru prostředky z kápézetky nemá příliš dlouhý čeklist :-).

15 Kitty Kitty | E-mail | Web | 20. března 2020 v 7:35 | Reagovat

Celou dobu, co to čtu, čekám na třaskavý výsledek pokusu, jak nám to kdysi předvedla třída a kantor František Filipovský. Byl třaskavý? ;-)

16 blondýna blondýna | 20. března 2020 v 9:31 | Reagovat

Laskavý a velice poučný článek, že s pokorou nejdál dojdeš.
Navíc mi to okamžitě připomnělo tvou výstavu v Dobřichovicích, kdy jsem se zájmem hltala tvá slova a zapomněla vyrušovat :-)

17 Čerf Čerf | E-mail | Web | 20. března 2020 v 9:31 | Reagovat

Nic třaskavého se neodehrálo, možná proto, že nebyl přítomen Hliník :-).

18 Signora Signora | Web | 20. března 2020 v 14:14 | Reagovat

Chemie patřila k mým oblíbeným předmětům jak na základce, tak i na střední škole. Dokonce jsem chtěla původně studovat chemickou průmyslovku. Bavilo mě to i mimo školu, výrobu třaskavé směsi do bouchacích kuliček jsem měla v malíčku.
Jednou jsem v noci experimentovala v zahradním domku, kterému jsme honosně říkali chata a kde jsme se scházeli ve volném čase a o prázdninách tam i nocovali. Samozřejmě, že ve vší počestnosti. :-D Pro děti z činžáků ideální prostor.
Nevím, kde jsem tehdy udělala chybu, ale směs vzplála, ohořel strop. Duchapřítomně jsem kádinku nabrala na lopatku a vynesla do zahrady. Plameny šlehaly do výšky několika metrů. Průšvihem bylo to, že se vzbudili všichni ti, kteří měli okna do zahrady v domnění, že už je den. Takové srocení davu jsem nečekala, stejně tak jsem nečekala na to, že mě můj cholerický otec exemplárně potrestá na místě, když před tím požářiště zasypal pískem.
Dodnes mě mrzí, že jsem se té chemii nevěnovala.

19 Čerf Čerf | E-mail | Web | 20. března 2020 v 15:10 | Reagovat

[18]: Popravdě, mě na gymplu chemie moc nebavila, zejména proto, že jsem měl díky své vyučující skvěle odpudivý příklad, jak se chemie má učit, aby ji pokud možno jako předmět všichni nenáviděli a nikdo jí nerozuměl. Proklouzával jsem tedy (jako spokojený dvojkař) chemií příliš nepoznamenán v domnění, že se jí v budoucnu vyhnu velkým obloukem. Leč situace se vyvinula nečekaně a po určitých peripetiích jsem se ocitl (ano, to je asi to správné slovo) na VŠCHT. Tam jsem překvapeně poznal, že chemie je ve skutečnosti děsně zajímavá oblast, ve které se dá spousta věcí chápat, odvodit a vymyslet, jen se to nesmí učit tupým memorováním jako malá násobilka ve Rwandě :-).

20 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 20. března 2020 v 15:13 | Reagovat

Moc hezká a nečekaně aktuální historka, která spojuje bezmála nespojitelné :-) Moc bych si bývala přála, abychom měli v zásadě na kteroukoli přírodní vědu dobrého učitele (dobrého chemikáře jsme měli rok v kvartě a pak šmytec), protože ti, které jsme měli, mi to všechno zvládli zejména dokonale znechutit. Byť je tedy pravda, že skutečnost, že síra je tak křehká, že se při dopadu na zem roztříští, jsem si po názorné ukázce zapamatovala patrně nadosmrti :-D

21 Ian Dury Ian Dury | E-mail | Web | 20. března 2020 v 15:15 | Reagovat

V prváku na gymplu jsme měli na chemii profesora, který ačkoli byl poloviční blázen, v tom byl dobrý, že dělal pokusy prakticky v každé hodině... Od druháku pak učitelku, která pro dlouhé zkoušení nestíhala výklad a jelo se přes přestávku.

22 Čerf Čerf | E-mail | Web | 20. března 2020 v 15:16 | Reagovat

[18]: Moc pěkný příběh, myslím, že tvoje duchapřítomnost zahradní domek zachránila před zničením a ještě se o tvých experimentátorských zkušenostech mluvilo široko daleko :-). Přiznávám, že výbušninám jsem na rozdíl od mnoha svých zapálených spolužáků nikdy neholdoval - v opodstatněném domnění, že chemie dokáže být zatraceně nebezpečná i bez prvoplánových výbuchů, čehož jsou ostatně v článku zmíněné reakce dobrým důkazem :-).

23 Miloš Miloš | Web | 20. března 2020 v 15:23 | Reagovat

Ze základní vojenské služby si pamatuji, že se prý do čaje dával brom, aby vojákům tlumili jejich sexuální nevybouřenost a tady čtu, jak nebezpečné směsi mohl být složkou :-).

24 Čerf Čerf | E-mail | Web | 20. března 2020 v 15:29 | Reagovat

[16]: Pro dosažení náležité pestrosti není nic lepšího než přínosné vyrušování :-).

25 Čerf Čerf | E-mail | Web | 20. března 2020 v 15:42 | Reagovat

[20]: Na začátku je vždycky jen nejasný pocit, že ty napohled nesouvisející věci jsou spolu někde pod povrchem v dosud skrytém kořenovém systému propojené. Někdy se to potvrdí, jindy člověk kope zbytečně :-). Mimochodem, v mém semináři by sis sama připravila i síru plastickou, se kterou bys mohla házet o zem podle libosti a nic by se jí nestalo. Ale rozhodně jsem ti touhle necitlivou poznámkou nechtěl zbořit jeden z pilířů tvých chemických vzpomínek :-).

26 Čerf Čerf | E-mail | Web | 20. března 2020 v 15:47 | Reagovat

[21]: No vida, jak nás ti naši kantoři pěkně ovlivnili, že se naše cesty s chemií  protnuly, i když se to někdy dělo složitou soustavou tunelů a mimoúrovňového křížení :-).

27 Čerf Čerf | E-mail | Web | 20. března 2020 v 16:14 | Reagovat

[23]: Zcela určitě to nebyl brom jako takový, to by nejspíš (podle dávky) dopadlo hůř než utlumením :-). Teoreticky by to mohl být nějaký alkalický bromid, ale prakticky jde spíš o obyčejnou vojenskou "latinu", protože o tomhle všichni vojáci zasvěceně hovořili, ale nikdy u toho nikdo z nich nebyl :-).

28 necrosis necrosis | E-mail | Web | 20. března 2020 v 19:16 | Reagovat

Tak taková chemie by mě bavila :D

29 mstajer mstajer | 20. března 2020 v 22:47 | Reagovat

Vida, to je ten rozdíl mezi hodinou, kdy člověk mechanicky přepisuje cosi z tabule, a něčím, do čeho vložil pedagog své pedagogické srdce.

30 Čerf Čerf | E-mail | Web | 20. března 2020 v 23:53 | Reagovat

[28]: Tenhle pokus se dá dělat celkem v pohodě v digestoři s dobrým odsáváním, není to úplně věc do obýváku :-). Je fakt, že podobné silnější zážitky zůstanou v hlavě - aspoň jejich kontury, detaily se časem logicky vytratí. Když si to zapamatoval i kantor... :-)

31 Čerf Čerf | E-mail | Web | 21. března 2020 v 0:14 | Reagovat

[29]: Při svém prvním zkoušení z chemie v prváku na gymplu jsem musel precizně odříkat nacvičenou větu: "pH je záporný desetinný logaritmus koncentrace oxoniových iontů", aniž bych tušil, co jsou oxoniové ionty, co přesně je koncentrace a taky co je desetinný logaritmus. Dostal jsem tehdy jedničku a výborný příklad, jak se to nemá dělat :-).

32 Janinka Janinka | E-mail | Web | 21. března 2020 v 12:56 | Reagovat

Je milé si přečíst něco o tak trochu jiném nouzovém stavu, než o tom, který se na nás momentálně valí z médií. I když ono to v mém případě vlastně ani tak horké není, od té doby, co moderátoři začali nosit roušky, se na zprávy nedívám a jediným zdrojem informací je večer internet a v práci "jedna bába povídala" :-D

33 Čerf Čerf | E-mail | Web | 21. března 2020 v 13:59 | Reagovat

[32]: Ten mediální příval ze všech stran je naprosto šílený a nesnesitelný. Na rozdíl od slavného koronaviru nikdo nikdy nezjistí, kolika lidem ta všudypřítomná mediální sračka zničila zdraví. Zlatý halogeny! :-)

34 Janinka Janinka | E-mail | Web | 21. března 2020 v 15:05 | Reagovat

[33]: Máš úplnou pravdu, sama se snažím, aby mě to co nejvíc míjelo, zajímám se jen o statistiku, to je moje úchylka :-), ale znám spoustu lidí, kteří tím vším žijí a hltají každé slovo a písmenko. Myslím, že tím škodí nejen sobě.

35 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 21. března 2020 v 18:07 | Reagovat

karanténu využívame na ničenie pliesne v komnatách palácu - všetko smrdí chlórom.
Po mature som tancoval na učebnici chémie, rozdupal, už ju nebudem NIKDY potrebovať. Mýlka - hneď druhý semester na architektúre znova chémia!!! Fuj tajfl!

36 Chudobka 1970 Chudobka 1970 | Web | 25. března 2020 v 15:44 | Reagovat

S tebou je chemie docela zajímavá věda.... :-D

37 Čerf Čerf | E-mail | Web | 25. března 2020 v 17:12 | Reagovat

[36]: Ona ve skutečnosti zajímavá je, jen se to některým kantorům daří před studenty dovedně tajit :-).

38 Čerf Čerf | E-mail | Web | 25. března 2020 v 17:16 | Reagovat

[35]: Protože jsem nechtěl z chemie maturovat ani tento obor dál studovat, moje vyučující mě nechávala žít v klidu, zatímco po ostatních dupala neskutečným způsobem. Málem pak omdlela, když se dozvěděla, že nakonec budu na chemické škole :-).

39 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 25. března 2020 v 22:51 | Reagovat

[38]: to je typické! Chcel  som študovať dejiny umenia a obťažovať v Prahe baletky, lebo v Bratislave by som musel čakať rok, namiesto toho som musel umenie vyrábať, z dejin nebolo nič.  Život sa mi takto značne skomplikoval. :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama