"Nemít srandu a nemít hoře znamená být mrtev." (Jiří Voskovec) .

O skřítcích v době karantény

28. dubna 2020 v 13:04 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy
Když jsem je zahlédl poprvé, myslel jsem, že mám halucinace. Seděli tři v rohu obývacího pokoje, kde jsem až na zřídkavé výjimky strávil poslední měsíc a půl, velcí asi jednu píď, jak se na pidimužíky sluší, podobní jeden druhému a třetímu jako vejce jiným dvěma vejcím, a zdáli se být zasmušilí. Prostřední občas předpisově zakašlal do loketní jamky. Když si všimli toho, že je sleduji, tiše vzdychli, rozplynuli se a ponechali mě o samotě s neodbytnými otázkami.

Na internetu jsem se dočetl, že v době dlouhodobého nuceného pobytu ve vnitřních prostorách nejsou podobné výstřelky mysli ničím výjimečným. Zavření lidé např. hovoří nejen se svými psy, kočkami či rybičkami v akváriu, jako tomu bývá jindy, ale často i s květinami na okenním parapetu, s čajovou konvicí, prababičkou na dobové fotografii či s dávno prázdnou lahví od silvestrovského šampaňského. Lidská mysl je v takové situaci z naklonovaných dnů otupělá jen zdánlivě, ve skutečnosti je naopak zjitřená z nedostatku podnětů, takže si vymýšlí, představuje a fantazíruje. Vytvořit tři maličké neexistující postavy v koutě obýváku je pro ni hračkou. "Dokud mluvíte vy na ně a nepromlouvají oni k vám, je to zcela normální," říkal v televizi jistý psychiatr s tikem ve tváři, pokud se mi tedy taky jenom nezdál.

Promluvili ke mně ještě týž večer. Přišel ten nejodvážnější z trojice a vyložil karty na stůl; prý už není zbytí, protože končí veškerá legrace. Ano, obvykle prý dělávají jen drobné poťouchlosti, občas mi schovají klíče od bytu, takže kvůli tomu nestihnu vlak, jindy shodí ze stolu můj oblíbený hrneček, takže ho musím pracně lepit dohromady, nebo vypnou sporák, takže pak není divu, že brambory stále ne a nevaří, a kručení mého žaludku je tak v chladném tichu lépe slyšet. Obyčejné věci, které domácí skřítci mají ve své pracovní náplni, rozptylují jimi jednotvárnost našich dnů a já je dosud mylně považoval za výsledek své roztržitosti a nešikovnosti. Teď ale jeden z nich kašle suchým dusivým kašlem a má horečku, takže o něj zbylí dva mají, poté, co všechno v posledních týdnech slyšeli z mé televize (ano, někdy se večer dívají na svítící obrazovku zpod gauče, abych nevěděl), docela obyčejný strach. Za normálních okolností je přímý kontakt s obyvateli bytu v rozporu s dobrými skřítkovskými mravy a proti profesní cti, ale když je dnes celý svět vzhůru nohama kvůli nějakým prťavým potvůrkám, které jsou ještě neviditelnější než skřítci, těžko to považovat za normální okolnosti.

Kdo ví, jak náchylní k virovým infekcím jsou naši domácí skřítci, žádnou wu-chanskou studii na toto téma jsem bohužel nenašel. Nemám pochopitelně k dispozici příslušné testovací sady a zajít s pacientem přímo na pražské odběrné místo v zahradě v Kateřinkách se ostýchám, protože se trochu bojím, že kdybych se v odběrném stanu pokusil upřímně vysvětlit účel své návštěvy, mohli by si mne ve zdejším proslulém areálu vážní lidé v bílých pláštích a s tikem ve tváři ponechat ve speciální karanténě, přestože se nejspíš shodneme, že infekční nejsem. Nehledě na to, že domácí skřítci zatím ve statistikách hygieniků nemají vlastní kolonku, jakož ostatně ani v jiných přísně racionálních statistikách, i když je to nejspíš především naše škoda a náš život to činí v jistém smyslu sterilnějším a nudnějším. Takové bytosti jsou bohužel příliš vázané na biotop našich domovů, aby mohly očekávat jakoukoli pomoc zvenčí, takže si nejspíš budeme muset poradit svépomocí, jako tomu ostatně je v souvislosti s aktuální pandemií i v mnoha jiných ohledech. Rozdrtil jsem tedy tabletku paralenu (to by mohlo na pár dní stačit), navařil dostatek silného čaje, spíchli jsme miniaturní roušku na pidiústa a vyčlenili jsme pokoj, který jinak používám jako zimní pracovnu, pro improvizovanou karanténu. Než se opět všichni tři stali neviditelnými pro můj nedokonalý zrak, stihli ještě poděkovat malou srozumitelnou jiskrou v ustaraných očích. Ano, vědí, že bude-li třeba, můžou ke mně opět kdykoli promluvit, ať si televizní lidé s tikem ve tváři říkají, co chtějí. Kdy jindy bychom si už měli umět navzájem pomoci?

Dny ubíhají, z domácích skřítků se nikdo neozývá, ale z náznaků tuším, že tu jsou. Hromádka nadrceného léku v zimní pracovně se nenápadně zmenšuje, kašel slýchám už jen tak slabý, že ho neumím rozlišit od šumění jarního větříku za pootevřeným oknem, a když se z gauče dívám na televizi, mám pocit, že při tom nejsem sám. A po večerech si povídáme s tou báječně tvarovanou a ušlechtilou lahví Paul-Etienne Saint Germain, jak to asi právě teď vypadá v jejím překrásném rodném kraji Champagne.

I když vlastně s jistotou nevím vůbec nic, aspoň skutečnost, že právě nemůžu najít klíče, i když mi za chvíli jede vlak, mě naplňuje mírným optimismem.


Pozn.: Na mém blogu najdete kromě - věřím, že jinak většinou humorně laděných - úvah a fejetonů i cestopisné reportáže z Japonska, Řecka a dalších míst, jsou tu i povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, vzpomínková vyprávění, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích, také celá řada fotografií, doprovázejících četné fotočlánky, a v neděli pak pro změnu vycházejí pravidelné Nedělní miniglosy, v nichž se vracíme k vybraným událostem týdne. V klidu se tu porozhlédněte a věřím, že najdete něco, co potěší vás i případné další vaše známé, kterým byste můj blog mohli doporučit. Tak se nestyďte a dejte jim všem vědět dřív, než to udělá někdo jiný! :-)

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 28. dubna 2020 v 13:40 | Reagovat

Nám tady vesele kýchá nové potkaní miminko, ale teď přemýšlím, jestli se také nenakazilo od některého z domácích skřítků...

2 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 28. dubna 2020 v 13:41 | Reagovat

Moc se mi to líbilo. Mám dnes takovou jaksi usmívací náladu a nevím ani proč. Směji se každé blbince, čímž  tento článek ovšem nemyslím.
Mluvila jsem totiž dnes už s kocourem, který mi jako obvykle odpovídal. Tentokrát si zase začal on.Jeho postoj a aúúú vzudilo mou pozornost a na mou otázku, jestli už má hlad, dvakrát aúúú to potvrdilo. Mudlu toto naše domlouvání přilákalo a   hrdým postojem dávala najevo, že nemám zdržovat a misky naplnit něčím chutným.  V současnosti jsou nataženi obě kočky na gauči a brání tak  pantátovi v siestě po chutném obědě. :-D Vivat skřítci- pozdravujte je. ;-)  ;-)

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 28. dubna 2020 v 13:43 | Reagovat

[2]:Opravy:vzbudilo  , nataženy kočky- v tom mám problém, když píši o kocourovi a kočce- kočičí duo je nejlepší... :-D  :-D

4 Ian Dury Ian Dury | E-mail | Web | 28. dubna 2020 v 14:34 | Reagovat

Jo bez skřítků, šotku a jiné dobrohavěti by byla v životě nuda... :-)

5 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 28. dubna 2020 v 15:58 | Reagovat

Vzorně se o ty své poltergeistíky staráš, jen co je pravda :-) Tak aby se jich k tobě nenakvartýroval další tucet - to by pak bylo ztracených klíčů!

6 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. dubna 2020 v 16:17 | Reagovat

[1]: To se může snadno stát, když se s nimi potkan potká moc natěsno :-).

7 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. dubna 2020 v 16:18 | Reagovat

[2]: Rád vyřídím, pokud se nechají spatřit. To je vždycky na nich :-).

8 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. dubna 2020 v 16:19 | Reagovat

[4]: Taky si myslím. Zpestřujeme si život navzájem :-).

9 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. dubna 2020 v 16:20 | Reagovat

[5]: No, podle toho, co už se tu všechno událo, si myslím, že jsem neviděl zdaleka všechny :-).

10 Janinka Janinka | E-mail | Web | 28. dubna 2020 v 17:12 | Reagovat

Mno jo, u nás jsou skřítkové už léta, kdysi jsem o nich psala, tuším, že to byli Prádlík, Fuseklík a skřítek Botníček. Fuseklík byl takovej mazlík, ten mi byl nejmilejší :-).

Tvoje povídání je fakt milý, trochu mi to s tím léčením připomíná jeden příběh z českého trikového filmu Smrtelné Historky. Hlavním aktérem byl Antonio Cacto, skřítek, žijící tajně v kaktusu v jednom činžáku. Když se to provalí, začnou boje, je zavřený v lednici, nachladí se a jeho lidský soupeř, který vlastně soupeřem vůbec není, ho léčí. Moc hezký příběh.

11 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 28. dubna 2020 v 17:19 | Reagovat

Já mám plivníka.

12 Signora Signora | Web | 28. dubna 2020 v 17:38 | Reagovat

Petře, držím tvým skřítkům palce, aby chorobu zdárně zvládli a dál jí nešířili.:-)
Běžně mluvím s kytkama, mluvila jsem s kočkou, která odpovídala, mluvím se psem a kočkami své dcery. Nedávno jsem se přistihla, že vyloženě žvatlám na Pepinu. Je to gekon. Když jsem si uvědomila, že tu žvatlám na ještěrku, došlo mi, že už mi docela slušně hrabe.

13 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. dubna 2020 v 18:06 | Reagovat

[12]: Šampaňská láhev vzkazuje, že něco takového jako povídat si s gekonem je úplně normální! :-)

14 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. dubna 2020 v 18:07 | Reagovat

[11]: Plivník je dobrý pro štěstí v divadle před premiérou.

15 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. dubna 2020 v 18:09 | Reagovat

[10]: Milý příběh. Bydlení v kaktusu by mohlo být, řekl bych, dobré pro posilování imunity :-).

16 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 28. dubna 2020 v 18:58 | Reagovat

[15]: Bude-li ten kaktus Lophophora williamsii, tak pozor, aby se to nezvrhlo v mescalinové orgie... 8-)

17 padesatka padesatka | E-mail | Web | 28. dubna 2020 v 19:50 | Reagovat

Taková hezká pohádka na dobrou noc.
Tak dobrou..!

18 Kitty Kitty | E-mail | Web | 28. dubna 2020 v 20:29 | Reagovat

Hezké, děkuji. Zatím skřítky neobjevujeme, ale ještěrky se zde střídají s ropuškami. Jsou u nás nakvartýrovaní asi už roky - obojí ;-)  :-D

19 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 28. dubna 2020 v 22:35 | Reagovat

[16]: Jo, 2 jsem přenechala tátovi. :-)

20 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. dubna 2020 v 22:43 | Reagovat

[16]: To je ovšem tzv. peyotlová imunita.

21 Čerf Čerf | E-mail | Web | 28. dubna 2020 v 22:46 | Reagovat

[18]: Ještěrky a ropušky jsou taky dobrý! :-)

22 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 28. dubna 2020 v 23:48 | Reagovat

Jsem nějak úplně zapomněla napsat komentář! O_O
Milý Petře,
pohádka se mi samozřejmě moc líbila - (s)Koroskřítky za mě pohlaď na dobrou noc. Určitě to ocení. :-)

23 stuprum stuprum | Web | 29. dubna 2020 v 3:17 | Reagovat

To já mluvím s prázdnými flaškami od meruňkovice skoro denně! :)

24 JanaP JanaP | 29. dubna 2020 v 7:32 | Reagovat

Nádhera!

25 Čerf Čerf | E-mail | Web | 29. dubna 2020 v 9:10 | Reagovat

[22]: Jaká pohádka? To je syrový dokument dneška :-).

26 Čerf Čerf | E-mail | Web | 29. dubna 2020 v 9:13 | Reagovat

[23]: Taky jsem to zkoušel, ale po rozhovoru s flaškou meruňkovice mě většinou víc bolí hlava ;-).

27 Čerf Čerf | E-mail | Web | 29. dubna 2020 v 9:14 | Reagovat

[24]: Díky!

28 blondýna blondýna | 29. dubna 2020 v 10:26 | Reagovat

Tak bych si moc přála mít doma skřítky, bohužel jsem nedůsledný bordelář, takže klíčové story jsou vesměs můj osobní problém.
Má dcera mi kdysi věrohodně tvrdila, že máme v bytě ducha a díky některým reakcím koček, občas také přebírám tuhle nevysvětlitelnou situaci, kdy doslova " řvou " po kočičákovsku a on tam nikdo není.
Děkuji za příjemné pohádkové vyprávění a pozdravuj. :-)

29 Anička Anička | Web | 29. dubna 2020 v 12:09 | Reagovat

To mi připomnělo knížku Ne před slunce západem, kde se hlavní hrdina stará o raněného trolla.

30 fidorka fidorka | 29. dubna 2020 v 15:54 | Reagovat

Ach, to je milé! :-)
Aj keď som presvedčená realistka, uvažujem nad tým, či ten môj realizmus nie je len zásterka a to hlavne teraz, keď sa začínam okolo seba kradmo obzerať a pátrať po piadimužíkoch v našom byte. 8-) Ale môj realizmus zase zvíťazil a presviedča ma o tom, že to len súvisí s momentálnymi divno-divnými časmi, ktoré žijeme. ;-)
Napriek tomu... všetkým milým škriatkom zdar a covidu-19 zmar! :D

31 Čerf Čerf | E-mail | Web | 29. dubna 2020 v 16:27 | Reagovat

[28]: Bordelář, no... Prostě máš doma víc skřítků! :-) Díky, pozdravy rád vyřídím.

32 Čerf Čerf | E-mail | Web | 29. dubna 2020 v 16:30 | Reagovat

[29]: Musím se zeptat těch svých, jestli náhodou taky nejsou ze severu :-).

33 Čerf Čerf | E-mail | Web | 29. dubna 2020 v 16:39 | Reagovat

[30]: Podivné časy dávají vzniknout podivným (ale o nic méně milým) setkáním :-). Děkuji a k závěrečnému zvolání se rád připojuji :-).

34 František František | Web | 5. května 2020 v 8:57 | Reagovat

Trpaslíci existují a vznikl i vědecký obor trpaslikologie. Máme dokonce předního nanologa pana Václava Houfka , váženého člověka a ředitele ústeckého muzea :-)

35 Bev Bev | Web | 6. května 2020 v 9:01 | Reagovat

O skřítcích se mi taky moc pěkně četlo. Minule jsem skončila ve spamu, tak uvidíme jak to dopadne dnes. :-?  :D

36 Čerf Čerf | E-mail | Web | 6. května 2020 v 22:06 | Reagovat

[34]: O skřítcích, vílách nebo - jak píše pan Horníček - o chramostejlících jsem vůbec nikdy nepochyboval. Je dobře, že se jejich studium povýšilo na vědeckou úroveň :-).

37 Čerf Čerf | E-mail | Web | 6. května 2020 v 22:08 | Reagovat

[35]: To jsem rád, že se ti četlo pěkně. Po spamu se podívám, teď jsem se několik dní nemohl dostat do administrace komentářů.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama