"Nemít srandu a nemít hoře znamená být mrtev." (Jiří Voskovec) .

Pyramida tří sluncí

21. dubna 2020 v 11:50 | Petr Vápeník |  Fotočlánky
Když jsem byl malý, objevil jsem v naší velké knihovně starou sci-fi knížku Signály z vesmíru od českého spisovatele Vladimíra Babuly. Knížku plnou dobrodružství z idealizované budoucnosti jsem si tehdy svým chlapeckým srdcem, které se ještě nerozptylovalo jinými druhy lásky (není divu, bylo to někdy ve druhé, třetí třídě), doslova zamiloval, četl jsem ji kolem dokola, domýšlel si, co se asi s jednotlivými hrdiny příběhu dělo dál a litoval jsem, že knížka nemá žádné pokračování. A tehdy jsem poprvé v touze po zachycení svých myšlenek popadl propisku a rukou i myslí neumělou jsem spáchal "románové pokračování". Už dnes nevím, jaký mělo děj, pamatuju si jen na to, že to byl útlý svazeček rukou hustě popsaných listů a že jsem s tím pokračováním byl velmi velmi spokojený (tvůrčí skromnost mi byla vždycky vlastní). Po několik letech jsem pak ovšem v knihovně náhodou našel skutečné pokračování - knihu Planeta tří sluncí o velké kosmické výpravě "sjednoceného lidstva" do hvězdného systému Centauri.

Popravdě, byl jsem tehdy ze skutečného pokračování dost rozmrzelý: Jednak se autor ani v nejmenším nedržel mých pracně zformulovaných představ, jak se má příběh dál vyvíjet, a jednak bylo pokračování mnohem rozsáhlejší a lépe napsané, než můj naivní dětský pokus. Ale autorskou žárlivost nakonec úplně upozadilo příjemné mrazení v zádech z báječné představy, jak asi plyne život na planetě, na jejíž obloze se v různých konstelacích objevují hned tři různá slunce. Ne, že by naše jedno sluníčko bylo špatné nebo nedostatečné, to určitě ne, ale přece jen - tři různobarevná slunce, která křižují oblohu po různých trajektoriích podle složitého jízdního řádu, který je mnohem bohatší a inspirativnější než jen prosté střídání dne a noci, to bylo pro mou zjitřenou fantazii něco úžasného.

Už si vlastně po létech vůbec nepamatuji děj té knížky, ale její název - Planeta tří sluncí - zůstal v mé paměti doslova vypálený. Když jsem se rozhodl svou sérii drobných "koronavirových" domácích fotokoláží (zatím jsem tady na blogu představil Japonskou plachetnici a Modrého dona Quijota) rozšířit o "něco černého" (protože mi ještě zbyl kus černé čtvrtky), jako tvar vyhrála magická pyramida, která dokáže zbytky klukovské fantazie, toužící aspoň podvědomě po exotice a dobrodružství, rozjitřit podobně jako tré sluncí. A protože mi z předchozích kolážových pokusů zůstalo několik různobarevných zbytků, řekl jsem si, že bych mohl využít svou dávnou představu o obloze křižované třemi barevnými slunci: Ano, název pro koláž a jasnou základní myšlenku jsem tentokrát měl ještě dřív, než jsem poprvé zabořil nůžky do poddajného barevného papíru: Pyramida tří sluncí. Snad mě za to dědicové českého fantasty, který zemřel ve věku pouhých 47 let v tomtéž roce, ve kterém já se narodil, nebudou žalovat.


Chtěl jsem tentokrát, aby se jednotlivá "sluníčka" lišila nejen barvou a velikostí, ale trochu i svou povahou, mírou svobody a - dá-li se vůbec o něčem takovém u barevných kroužků z obyčejného papíru mluvit - svým smyslem pro humor. A člověk snad ani nemusí být astronomem, aby ho zajímal tak prostý fakt, jak se asi poloha jednotlivých sluníček bude měnit s časem, kde jednotlivá slunce vycházejí a zapadají a jak proměnlivě barevné světlo při tom všem vytvářejí (pro fotografy to musí být doslova místo zaslíbené!). Ale fotografie je mrška statická, která dokáže jen naznačit a odstartovat. Vše ostatní už si musí každý zdejší milý návštěvník domyslet a dohrát ve své fantazii sám :-).

Přeji všem pěkné dny a věřím, že jsem se tímhle nedotkl ješitné strunky našeho vlastního milého slunce, takže teď nebude uraženě trucovat ve skrytu mraků, ale s nadhledem vlastním své dominantní roli nám zachová i propříště svou přízeň. Řekl bych, že ji ještě budeme dost potřebovat.


Pozn.: Co vám můj blog - pokud ho prozatím neznáte - může ještě dále nabídnout? Kromě fotočlánků tu najdete např. cestopisné reportáže z Japonska, Řecka a dalších míst, jsou tu i - věřím, že většinou humorně laděné - úvahy a fejetony, povídky, básně, vzpomínková vyprávění, verše haiku, hrátky s češtinou, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích a každou neděli i Nedělní miniglosy, malé ohlédnutí za týdnem v politice a společnosti pojaté s úsměvným nadhledem. V klidu se tu porozhlédněte a věřím, že najdete něco, co potěší vás i případné další vaše známé, kterým byste můj blog mohli doporučit. Tak se nestyďte a dejte i jim vědět dřív, než to udělá někdo jiný! :-)

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | 21. dubna 2020 v 13:32 | Reagovat

Jak už jsem ti psala na fb, tahle koláž je zatím pro mne TOP! Jsou nápadité všechny, ale tahle prostě vede.... :-)

2 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 21. dubna 2020 v 13:34 | Reagovat

Milý Petře,
není to můj (ztracený a znovu nalezený) tenisák?! ;-)

3 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 21. dubna 2020 v 13:44 | Reagovat

Moc dobré! Od svého oblíbeného sci-fi se při tomhle pohledu nedokážu odpoutat, takže se mi vybavují samá čínská jména (a že člověk potřebuje opravdu dost času, než si začne vybavovat vůbec nějaká čínská jména), ale myslím, že mi to ani trochu nevadí :-) Je to skvělé a plné úžasně vyšuftěných detailů - a o to jde! :-)

4 Bev Bev | Web | 21. dubna 2020 v 13:58 | Reagovat

Je to perfektní. Ilustrace do sci-fi knížky. :-)

5 Joina Joina | 21. dubna 2020 v 14:06 | Reagovat

Škoda, že tu knížku Signály z vesmíru  neznám, mě to hned zaujalo.
Tenhle žánr knih mi, ale poslední dobou moc nesedí. Naposledy jsem četla Charity, a když se začalo psát o válce a mimozemšťanech, nějak mi z toho nebylo dobře. A přitom kdysi mě takové četby přitahovaly. Třeba by tohle bylo jiné.
Ten obrázek, ale působí pěkně.

6 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 21. dubna 2020 v 14:16 | Reagovat

Obě Babulovy knihy mám u rodičů (ledažebyoffšem se jich zmocnil můj bratr).
Ján Zákopčáník by měl radost - tři slunce v duši.
Koláž je vydařená. Evokovalo mi to tři vejce do skla. :-)

7 Čerf Čerf | E-mail | Web | 21. dubna 2020 v 14:33 | Reagovat

[6]: Nad ochutnáním modrého vejce bych možná zaváhal :-).

8 Čerf Čerf | E-mail | Web | 21. dubna 2020 v 14:36 | Reagovat

[5]: Upřímně vzato - Signály z vesmíru je knížka hodně poplatná době a místu vzniku, ale na to naštěstí malí kluci nehledí :-).

9 Čerf Čerf | E-mail | Web | 21. dubna 2020 v 14:39 | Reagovat

[6]: Až díky publikaci této fotokoláže na facebooku jsem se dozvěděl, že existuje ještě třetí díl: Přátelé Hadonoše. Ale trošku se obávám se začíst znovu, abych nebyl zpětně příliš zklamán tím, co se mi jako dítěti nesmírně líbilo :-).

10 Čerf Čerf | E-mail | Web | 21. dubna 2020 v 14:42 | Reagovat

[4]: Větší počet sluncí má, zdá se, ve sci-fi kdekdo, tak bych asi měl zdůraznit spíš originálnější motiv průhledné pyramidy :-).

11 Čerf Čerf | E-mail | Web | 21. dubna 2020 v 14:44 | Reagovat

[3]: To je moc pěkný termín "vyšuftěný detail". Ale je fakt, že jsem šuftil skoro tři dny :-).

12 Čerf Čerf | E-mail | Web | 21. dubna 2020 v 14:45 | Reagovat

[2]: Nejen to - je to tenisák s příčeskem :-).

13 Čerf Čerf | E-mail | Web | 21. dubna 2020 v 14:48 | Reagovat

[1]: První varianta měla jen jednu pyramidu, ale pak jsem si řekl klasické: A není to málo, Antone Pavloviči? :-)

14 Ian Dury Ian Dury | E-mail | Web | 21. dubna 2020 v 15:14 | Reagovat

Jo to jsem četl od Asimova mnohem později knihu o planetě, kde těch slunci bylo tuším devět. Zápletka spočívala v tom, že vždy bylo aspoň několik slunci nad obzorem.. Jednou nastalo ale takové uspořádání, že všechny slunce byly pod obzorem a přes většinu planety presl pás tmy, ba kterou místní nebyli zvykla kterou nesnsseli
Vypuklo šílenství a vyspělá civilizace se propadla zpět do pravěku..
..

15 Janinka Janinka | E-mail | Web | 21. dubna 2020 v 17:03 | Reagovat

Jedinou scifi knížku od českého autora jsem četla minulý rok po večerech dětem, jmenovala se Písečníci a bludný asteroid.

Co by tě žalovali, pyramida není planeta :-)

16 blondýna blondýna | 21. dubna 2020 v 19:50 | Reagovat

Naprosto dokonalý přebal knihy, být spisovatel tohoto žánru, jdu do toho, asi by to bylo nákladné 8-)
Slunce je skutečně dokonalý spouštěč štěstí, já bych se jen přimluvila za déšť, je moc sucho :-(

17 Čerf Čerf | E-mail | Web | 21. dubna 2020 v 21:04 | Reagovat

[14]: Je jistě radost být na takové planetě fotografem, zatímco tady si člověk musí vystačit se zlatou a modrou hodinkou :-).

18 Čerf Čerf | E-mail | Web | 21. dubna 2020 v 21:07 | Reagovat

[15]: No právě, obojí začíná na p :-).

19 Čerf Čerf | E-mail | Web | 21. dubna 2020 v 21:10 | Reagovat

[16]: Teď to ještě chce najít dostatečně solventního spisovatele, kterého obrázek nadchne :-). Taky bych byl rád za pořádný několikadenní déšť. Sice tu před pár dny pršelo celou noc, ale za chvíli bylo zase sucho.

20 Signora Signora | Web | 23. dubna 2020 v 9:18 | Reagovat

Parádní koláž se ti povedla. :-D
S tím pokračováním jsi mi připomněl, jak jsme kdysi s kamarádkou psaly detektivní román a umístily ho do jednoho z polozbořených statků u nás na severu. Psaní to bylo natolik sugestivní, že jsme se pak obě bály kolem těch ruin chodit. Fantazie u nás obou zapracovala důkladně. Román si pak vzala k sobě kamarádka. Zda si ho sebou potom vzala, když se stěhovala do jiného města, to netuším.

21 stuprum stuprum | Web | 24. dubna 2020 v 2:18 | Reagovat

Ve třetí třídě si mě paní učitelka vzala po hodině bokem a na férovku mi řekla, že jsem měl zůstat ještě několik let ve školce - tolik jsem byl pozadu.
Nesl jsem si tu křivdu v sobě roky... :-|

22 Ian Dury Ian Dury | E-mail | Web | 25. dubna 2020 v 14:32 | Reagovat

[8]: Mne se velmi  líbila v dětství také silné dobové poplatna dětská scifi - Neznalek na Měsíci...

23 Čerf Čerf | E-mail | Web | 25. dubna 2020 v 14:54 | Reagovat

[21]: Já do školky nechodil, jen na jakousi obskurní "předškolní výchovu", která byla povinná, pokud dítě školku nenavštěvovalo. A ve škole jsem se mohl soustředit na psaní, protože číst a počítat jsem se naučil sám, i když z toho rodiče neměli žádnou radost. Škoda, že se ten sci-fi opus nedochoval, rád bych si ho s odstupem přečetl :-).

24 Čerf Čerf | E-mail | Web | 25. dubna 2020 v 14:55 | Reagovat

[22]: Mně se to taky líbilo. I později jsem musel ocenit, jak chytrá to byla ideologická nalejvárna.

25 Čerf Čerf | E-mail | Web | 25. dubna 2020 v 14:57 | Reagovat

[20]: Dětská fantazie dokáže zhmotnit neuvěřitelné věci. Vypadá to, že detektivka byla kvalitní :-).

26 Miloš Miloš | 26. dubna 2020 v 22:31 | Reagovat

Když jsem přečetl jméno autora, vzpomněl jsem si na textaře Babulu, který napsal pro Olympic Slzy tvý mámy, přestože se sci-fi tento text neměl nic společného. A nakonec, jak jsem teď zjistil, šlo o Václava Babulu, ne Vladimíra. Možná brácha :).

27 Čerf Čerf | E-mail | Web | 27. dubna 2020 v 0:44 | Reagovat

[26]: To by byl o dost mladší bráška :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama