"Nemít srandu a nemít hoře znamená být mrtev." (Jiří Voskovec) .

Starý židovský hřbitov v Praze

21. května 2020 v 12:15 | Petr Vápeník |  Fotočlánky
V Praze je spousta krásných míst, kam za normálních okolností nechodím, protože jsou přímo v centru zájmu turistů. Když je takovým rušným místem tržiště, centrální náměstí nebo ulice se spoustou obchodů, jaksi to patří k věci, ale když se rušným Babylónem, zaplavovaným nekončícím proudem lidí, stává hřbitov, místo jinak zasvěcené klidu, vzpomínkám a tichému rozjímání, k takové návštěvě mě nic neláká. Protože ale virová epidemie z centra Prahy prozatím odfiltrovala skoro všechny zahraniční turisty, řekl jsem si, že tu krátkou dobu do obnovení běžného turistického provozu věnuji právě takovým jindy zapovězeným místům.

Jedním z takových míst je pražský Starý židovský hřbitov, tajuplná perla staré Prahy a jeden z nemnoha pozůstatků po starodávném Židovském ghettu, jehož většina byla asanována koncem 19. století (pro zájemce o původní podobu se naštěstí dochoval aspoň bohatý fotodokumentační materiál a také původní podoba čtvrti na Langweilově modelu Prahy). Za normálních okolností a v turistické sezóně mě úplně vyřídí už narvané sousedící ulice, takže k dlouhé frontě u pokladny Židovského muzea už ani nedojdu. Tentokrát jsem si ale pečlivě vytipoval optimální čas pro návštěvu: Musí to být pracovní den dopoledne ještě před hlavním uvolněním epidemických restrikcí (do muzea už se tedy smí, ale podniky v okolí jsou bez turistů ještě většinou zavřené) a musí být pokud možno pod mrakem, protože chci na hřbitově trochu fotit a za slunečného dne tam vytvářejí tisíce náhrobních kamenů zcela nezvládnutelnou změť světel a stínů. Návštěvu jsem tedy plánoval podle předpovědi počasí a včera se konečně všechny nezbytné podmínky naplnily podle mých představ, takže jsem mohl vyrazit do míst, kde jsem nebyl od raných 90. let.

Už v pokladně bylo zřejmé, že nabito zrovna nebude, ale že budu v areálu hřbitova po většinu z té hodiny a půl úplně sám (jen na konci návštěvy mě míjela jedna česká rodina, která to měla zjevně jako historicko-naučnou vycházku pro děti), to jsem si vůbec neuměl představit. V takové chvíli na vás samozřejmě dolehne síla magického místa plnou vahou a dokonce jsem se přistihl při kacířské myšlence, že pro normální focení by bylo lepší, aby aspoň pár návštěvníků areálem bloumalo, aby člověk nebyl se všemi těmi staletými příběhy místních lidí sám. Těžko se dá myslet na správnou kompozici obrazu, nastavení clony a hloubku ostrosti, když kolem defilují tisíce různorodých životních příběhů z dávných dob (hřbitov fungoval pravděpodobně mezi lety 1439 a 1786).


Když říkám, že jsem byl na celém hřbitově úplně sám, samozřejmě to neplatí úplně doslova. Tahle sojka mi dělala společnost ve vstupní části hřbitova a mám pocit, že i ona byla ráda, že konečně někdo přišel a zaplašil tak aspoň na chvíli tu zoufalou sojčí nudu.


Náhrobní kameny vytvářejí na omezeném prostoru tisíce potenciálních motivů pro fotografování a na této lukulské obrazové hostině je opravdu těžké vybírat, co ještě ochutnat a co odmítnout, protože jsou to všechno dobroty, takže by oči chtěly ochutnávat dál a dál, zatímco fotografický žaludek ze sebezáchovných důvodů nabádá ke střídmosti :-).


Muž by měl vstupovat do prostoru hřbitova s pokrytou hlavou, takže jsem u vstupu vyfasoval papírovou jarmulku. Ukázalo se ovšem, že kombinace lehké papírové jarmulky, ústní roušky, přes kterou není pořádně vidět na zem, foťáku s výměnnými objektivy a čerstvého větříku, který při slalomu mezi náhrobky vtipně mění směr, je doslova smrtící. Myslím, že sekuriťáci se museli u záběrů bezpečnostních kamer dobře bavit, protože za mé nezamýšlené kreace s čepičkou odlétající co chvíli mezi hroby by se nemusel stydět ani Frigo nebo Laurel s Hardym. Rovněž jsem pozoroval zajímavý paradox, že zatímco na hřbitově, kde po mně bylo pokrytí hlavy vyžadováno, jsem jarmulku na hlavě vůbec necítil, přestože tam byla, po celý zbytek dne jsem měl intenzivní pocit, že mi na hlavě zůstala, přestože už byla dávno složená v kapse.


Vedlejší pěšina mezi hroby vedoucí k Pinkasově synagoze (na cestu je ale zakázán vstup). Synagoga je upravena jako památník 80 tisíc českých Židů, kteří zahynuli v období holokaustu a jejichž jmény jsou zaplněny zdi synagogy.


Některá místa hřbitova poskytují trochu více prostoru, který si pro sebe hned zabírá čerstvě zelená jarní tráva a různobarevné kvítky...


...zatímco jinde je kamenné bludiště vystavěné opravdu natěsno, takže tam příroda proniká opravdu jen nesměle.


Ještěže neumím číst hebrejské náhrobní nápisy, jinak bych byl na hřbitově nejspíš ještě teď. Co náhrobek to originální lidský příběh, který láká k poznávání.


Některé fotografie jsem připravil v černobílé verzi, ale pro dnešní článek jsem je většinou nepoužil a dal jsem přednost živější a na blogu i sdělnější barevné verzi. Jedinou výjimkou je detail lva z jednoho náhrobku poblíž Klausové synagogy, u které je východ ze hřbitova.


Asi nejvíc lákají k focení celky s mnoha rozeklanými kameny, protože podobné záběry na menších židovských hřbitovech nejspíš nepořídíte; v tom je Starý židovský hřbitov v Praze, který byl po dlouhá staletí prostorově omezený a bylo nutné novými vrstvami hrobů překrývat ty starší, asi nezaměnitelný. Někdy je ale přesto možná výstižnější drobný detail, který třeba nemusí být pro dané místo úplně typický, ale dotvoří v očích blogového návštěvníka atmosféru místa.


Jestli jste chtěli Starý židovský hřbitov někdy navštívit, řekl bych, že o moc lepší příležitost než právě teď už mít nebudete (aspoň doufám, protože v jiných ohledech života bych postupný návrat k normálu po dlouhém období virových omezení samozřejmě uvítal). Vstupenka stojí sice ne úplně zanedbatelných 200 Kč, ale v ceně je i vstup do dalších objektů Židovského muzea, konkrétně do Maiselovy, Pinkasovy a Klausové synagogy, do Obřadní síně a do Galerie R.Guttmanna. Za normálních okolností je v ceně i návštěva Španělské synagogy, ta je ale kvůli rekonstrukci až do příštího roku nepřístupná. Pozor, Staronová synagoga v ceně není, tam se platí extra nebo si musíte připlatit za vstupenku se širší platností. Vstupenky jsou platné 7 dní, takže nemusíte všechno stihnout najednou, ale opakovaný vstup do stejného objektu už není možný.

Pokud jde o focení, pro osobní potřebu je bez problémů, nesmíte s sebou mít ale stativ ani doplňková světla a byl jsem upozorněn, že bych neměl fotit s bleskem. Pokud se chce někdo pustit do profesionálnějšího focení, musí si zažádat o speciální povolení, jehož podmínky jsem ale blíž nezkoumal.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | 21. května 2020 v 12:37 | Reagovat

Židovské hřbitovy jsou jako sama historie Židů. Rozevlátá, tragická, velkolepá i skromná. I ty náhrobky jako by stále někam nebo před někým utíkaly. Před Herodesem, Titem Vespasiánem, toledským vládcem či nacistickou ideologií.... zároveň i vypadají jako při tanci na počest Jahveho či po pár sklínkách košer vína.

2 stuprum stuprum | Web | 21. května 2020 v 13:06 | Reagovat

Prosím, pro všechno na světě zapomeň na roušku venku, jinak se ti lidé přes roušky mohou mírně smát... Nehledě k tomu, že i fotky utrpí.

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 21. května 2020 v 13:25 | Reagovat

[1]: To je ono - utíkají a zároveň trvají. Košer víno jsem kdysi vyzkoušel při ochutnávce vín pana Dvořáčka. Ale myslím, že tento typ vína se nedá posuzovat jen podle chuti :-).

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 21. května 2020 v 13:32 | Reagovat

[2]: Na roušku venku rád zapomenu přesně 25. května. Těším se, ale do té doby je mi jedno, pokud se mi bude někdo smát, natož když je to jen mírně :-). Těch pár dní už to vydržím. Mimochodem, i proto jsem chtěl tuhle procházku udělat v době, kdy se u nás ještě na roušky na veřejných místech hraje, ať už si o tom myslím cokoli.

5 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 21. května 2020 v 14:07 | Reagovat

[2]:
Snobové nosí roušky od Versaceho.
Ze smíchu si nic nedělají.

6 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 21. května 2020 v 14:08 | Reagovat

Ten ČB lev mi připomíná žaludské eso.
Povedený, velmi povedený záběr.

7 Ian Dury Ian Dury | E-mail | Web | 21. května 2020 v 14:12 | Reagovat

To je zajímavé, po mně před lety chtěli za vstup do Španělské synagogy 400 Kč... Jinak je zajímavé, jak ten hřbitov vypadá v centru Prahy jaksi "přírodně".. Podle konspirační h teorii, které mají prapuvod v jednom románu A. Dumase, se na tom hřbitově scházejí každých 100 let sionsti mudrců, aby posoudil, jak se uskutečňují jejich plány na ovládnutí světa... Tak máme nejen pětiletý, ale i stoletky.. :-)

8 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 21. května 2020 v 15:02 | Reagovat

To vypadá jako velmi krásné místo s velmi hutnou atmosférou. Ta mnohovrstevnastost náhrobků, o které píšeš, je nesmírně zvláštní a vytváří takový až polorozbořený dojem. Fotka se sojkou je kouzelná :-) A paradox s jarmulkou mě tedy rozesmál :-D

9 Čerf Čerf | E-mail | Web | 21. května 2020 v 15:59 | Reagovat

[6]: Eso se vždycky hodí :-).

10 Čerf Čerf | E-mail | Web | 21. května 2020 v 16:00 | Reagovat

[7]: Každých 100 let, to by byla fakt klika, kdybych tam právě včera mudrce zastihl :-).

11 Čerf Čerf | E-mail | Web | 21. května 2020 v 16:07 | Reagovat

[8]: Atmosféra je tam opravdu moc zajímavá. I když je město všude kolem, najednou se zdá být velmi daleko. Sojka naštěstí dobře spolupracovala a trpělivě počkala, až si vyměním objektiv :-).

12 blondýna blondýna | 21. května 2020 v 19:48 | Reagovat

Moc se mi líbí, když fotkou probleskne nějaký malý detail, sojka, větvička, krása.
Líbilo by se mi tam, klid, atmosféra odžitých životů, dramata.
Ráda courám hřbitovy, dívám se a fantazie spojená s tajemnem jede na plné obrátky :-)
Děkuji za fotografie, které mne zavedly zase kus do historie. :-)

13 padesatka padesatka | E-mail | Web | 21. května 2020 v 19:49 | Reagovat

Před několika lety jsem na hřbitov zajít se ségrou, ale frotnta šílená a vstupné se mi zdálo ještě vyšší.
Já se chystám do ZOO na malé sloní slečny... :-)

14 Rebeka Rebeka | E-mail | Web | 21. května 2020 v 21:56 | Reagovat

Přijde mi smutné, že "naše" hřbitovy většinou vypadají jako kdyby zloděj ukradl náhrobky a poházel je u sebe na zahradě...

15 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 21. května 2020 v 22:01 | Reagovat

Milý Petře,
tak jsem se pobavila, protože jsem si živě představovala, jak se honíš za čepičkou vypůjčenou od Večerníčka.
Sojka tu taky poletuje.
A taky tu máme mravence - ty bychom mohli i vyvážet!

16 Čerf Čerf | E-mail | Web | 21. května 2020 v 23:40 | Reagovat

[12]: Některé detaily nešlo pominout, třeba sojku :-). Na hřbitovech rád fotím a myslím, že tak dvě fotky odtud přidám do dlouhodobé série "Paměť".

17 Čerf Čerf | E-mail | Web | 21. května 2020 v 23:50 | Reagovat

[13]: Tentokrát jsem byl ve frontě sám a ještě jsem si stihl v klidu popovídat s pánem v pokladně :-).

18 Čerf Čerf | E-mail | Web | 22. května 2020 v 0:12 | Reagovat

[14]: Všechno má svoje specifické kouzlo ;-).

19 Čerf Čerf | E-mail | Web | 22. května 2020 v 0:18 | Reagovat

[15]: Sice mě nemohl nikdo kontrolovat, jestli je má hlava správně pokryta (sojce to bylo zjevně jedno), ale bral jsem to jako projev úcty. Ovšem když trochu fouklo, úctyhodnost byla v tahu.

20 King Rucola King Rucola | E-mail | 22. května 2020 v 8:23 | Reagovat

Konečne mám sojku! Der EICHELHÄHER! Jedno z nemeckých slov, ktoré si po 50 rokoch v nemeckých zemiach neviem zapamätať. A ani odfotiť, vždy mi z nášho stromu odletí.

Dík, ako aj za spomienku. Bol som tam prvý raz s profesorom Dejín umenia na exkurzii v čase hodne minulom, tak okolo 60 rokov naspäť. Vidím, že sa prakticky nič nezmenilo, len tie rúška boli neznámy pojem.

Ľudstvo to doháňa a preháňa teraz: aj na bicykli, v aute, možno aj v posteli. Golém by mal radosť...

21 Čerf Čerf | E-mail | Web | 22. května 2020 v 9:48 | Reagovat

[20]: Ano, nic podstatného se nezměnilo: Pořád platí to, co kdysi řekl ten moudrý rabín - totiž že všechno je jinak! :-)

22 Růžena Růžena | E-mail | Web | 22. května 2020 v 21:30 | Reagovat

Na židovském hřbitově jsem byla asi 3x ještě za komunismu a taky jsme byli sami. Dřív tam skoro nikdo nechodil, pak se z něho  stala turistická atrakce. Manžel se synem tam chtěli jít při návštěvě Prahy před pár lety, ale bylo to v srpnu a kvůli dlouhatánské frontě to vzdali. Zvládli tuším jen synagogu a muzeum.
Moc zajímavý článek a krásné fotky 👍

23 Janinka Janinka | E-mail | Web | 23. května 2020 v 9:51 | Reagovat

Neuvěřitelně fotografie, málokdy se mi stane, že by takto zapůsobily na moje emoce. Díky ti za zprostředkování!

24 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 23. května 2020 v 19:58 | Reagovat

Nikdy jsem na tomto hřbitově ještě nebyla, při návštěvách Prahy nevydržím projít právě kvůli velkému davu všechna místa která bych chtěla. Mám ráda místa, kde dýchá kouzlo starých časů.Takže díky za zprostředkování, fotografie jsou opravdu povedené.

25 Daniel Hloušek Daniel Hloušek | E-mail | Web | 24. května 2020 v 0:24 | Reagovat

Pěkné. To je nostalgie, po letech se kouknout na tvůj blog. :-)

26 Čerf Čerf | E-mail | Web | 24. května 2020 v 9:13 | Reagovat

[25]: No vida, vítej! Já si zase vzpomněl včera, když jsem si zapisoval svůj ranní sen :-).

27 Čerf Čerf | E-mail | Web | 24. května 2020 v 9:16 | Reagovat

[24]: Právě proto si říkám, že tahle místa bych neměl v dnešní ne úplně standardní době prošvihnout, protože kdoví, jestli je bude ještě někdy možné vidět v téhle "formě".

28 Čerf Čerf | E-mail | Web | 24. května 2020 v 9:18 | Reagovat

[23]: Rádo se stalo, mám radost, že se ty emoce povedlo přes fotky na někoho přenést.

29 Čerf Čerf | E-mail | Web | 24. května 2020 v 9:20 | Reagovat

[22]: Ano, dřív tam opravdu chodil málokdo. Jak se ovšem židovský hřbitov dostal ve všech průvodcích do sekce "musíte vidět", mnoho turistů prostě poslechne, což má na atmosféru místa devastující účinek.

30 Joina Joina | Web | 25. května 2020 v 9:17 | Reagovat

Takové památky jsou nádherné :)
Jeden čas jsem projela několik měst na Vysočině a navštěvovala jenom židovské hřbitovy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama