"Nemít srandu a nemít hoře znamená být mrtev." (Jiří Voskovec) .

O emotivních dokumentech

23. června 2020 v 10:36 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy
Přistihuji se při tom, že čím jsem starší, tím méně mě zajímají vymyšlené příběhy (o těch, které jsou navíc vycucané z prstu, mnohokrát na pokračování vyvařené a přesto z nějakého nejasného důvodu na řadě kurzů tvůrčího psaní vydávané za vzor scénáristické práce, ani nemluvím) a dávám přednost dílům, ve kterých se pracuje se skutečností a s fakty a které rozšiřují naše obzory. S úlevou tedy v televizi přepínám překombinovanou detektivku na dokument o tichém životě mlžů, a dozvídám se tak i o mnohem zajímavějších věcech, než že lidmi cloumají pořád stejně neovladatelné pravěké vášně, ale naši sympatičtí kriminalisté jejich složitému propletenci jistě opět přijdou na kloub. Místo toho mohu obdivovat životní zarputilost glochidia a překvapeně se dozvídám, že slávka je i něco jiného než fotbalový klub či herečka Budínová.

Ano, rád sleduji dokumentární filmy a nejsem ani příliš vyběračný, pokud jde o téma: Vždyť okolní realita umí být natolik fascinující, že je zajímavé dozvědět se, jak funguje kanalizační systém velkoměsta, jak probíhá namlouvání dlouhoocasých rajek i to, proč šinkanseny nemusí brzdit v zatáčkách. Skutečnost kolem nás je tak různorodá a má tolik žasnutíhodných podob, že jde prakticky o nevyčerpatelný rezervoár informací, na rozdíl od přece jen limitovaného počtu vražedných motivů a vyšetřovacích postupů v četných kriminálkách. Ale pokrok se nedá zastavit ani v dokumentární tvorbě a já zjišťuji, že - jako každou správnou stárnoucí konzervu - zdaleka ne všechny módní dokumentární trendy mě zastihují mentálně připraveného.

Zjistil jsem kupříkladu, že je tendencí poslední doby vybavovat dokumenty patetickým orchestrálním hudebním doprovodem. Je jedno, jestli jde o dokument o kytičkách na horské stráni, vytvarované dávným ledovcem, o půvabných českých barokních památkách nebo o tvaru mořského pobřeží snímaného z balónu. Do zajímavých informací od poučeného průvodce s výrazným hlasem od začátku do konce průběžně burácejí filharmonici v rozmezí mezi forty o fortissimy, které si šetrní hudební skladatelé dřívějších věků schovávali až na finále, jež má posluchače spolehlivě probudit na potlesk. Kdyby byl Richard Wagner naším současníkem, neskládal by nejspíš romantické opery, které v jeho obdivovatelích vyvolávaly puzení k celosvětovým výbojům, ale pracoval by na dohodu pro dokumentární seriál o kulturních travinách nebo by jeho hudba svou neodolatelnou cituplnou naléhavostí přibližovala čtyři roční období v rezervaci bizonů.

Snad je úmyslem tvůrců dodat do jinak na pohled sucharsky školometských témat za každou cenu emoce. Soudím tak z toho, že stále častěji v dokumentech narážím na trvale rozjásané průvodce, kterým nestačí poskytovat divákům obyčejné informace, ale je třeba zprostředkovat jim i své okamžité pocity: "To je tak úžasné, fascinující, neopakovatelné!!!" plane takový průvodce v každé druhé větě a ještě nás celkem zbytečně mnoha slovy ubezpečuje o zjevném faktu, že nic takového za celý svůj život ještě neviděl. Ale opakování, jak je vidět, je i v některých dokumentárních filmech matkou moudrosti; podnět je třeba zesílit, zdvojit, ztrojit, "Co je to za zvláštní předmět? Cože, vejce? Tohle je vejce? Opravdu, je to vejce! To je neuvěřitelné vidět něco takového na vlastní oči! Představte si,..." následuje upřený pohled do kamery a tedy i do očí diváků, "..., že právě držím v ruce vejce! Jako by skrze toto vejce na mě dýchla celá historie tohoto starodávného rodu. Škoda, že to taky nemůžete cítit, je to doslova magické!" Taková škoda, říkám si v takových chvílích jako divák. Kolik dalších pozoruhodných informací by se vešlo na místo, v němž se žasnoucí moderátor v záchvatu nečekaného informačního orgasmu snaží vyrovnat se smutným faktem, že mu rodiče zatajili, že většina ještěrů klade vejce.

Přemýšlím, jestli postupný odklon od věcnosti k emotivnímu prožívání je v dokumentech jen dočasným módním výstřelkem nebo setrvalým trendem a projevem zoufalé snahy udržet za každou cenu pozornost stále více klipovitě těkajících myslí diváků. Nebude-li náš pořad dostatečně emotivní - ať už hudbou či projevem - nebude-li prošpikován módními smajlíky všeho druhu, nenahradíme-li suché oznamovací věty zvoláním, apelem, výkřikem, divák se přece - Bůh chraň - může začít nudit, což je ve světě, který právě nudu prohlásil v dočasném a místně omezeném opojení z dostatku za největší existující nebezpečí, pro sledovanost smrtící.

Říkám si, že bych i svoje blogové články měl začít přizpůsobovat tomuto duchu; měl bych texty doplnit scénickými poznámkami a emotivními vsuvkami (smích), abych čtenáře ubezpečil, že - i když tomu zdánlivě nic nenasvědčuje - při čtení prožívá něco kromobyčejného a neopakovatelného.

A ještě se podívám, jestli nenajdu pro zvukové podmalování něco šikovného z Lohengrina.


Pozn.: Na mém blogu najdete kromě - věřím, že jinak většinou humorně laděných - úvah a fejetonů i cestopisné reportáže z Japonska, Řecka a dalších míst, jsou tu i povídky, básně, hrátky s češtinou, haiku, vzpomínková vyprávění, povídání o knížkách, filmech či pražských zákoutích, také celá řada fotografií, doprovázejících četné fotočlánky, a v neděli pak pro změnu vycházejí pravidelné Nedělní miniglosy, v nichž se vracíme k vybraným událostem týdne. V klidu se tu porozhlédněte a věřím, že najdete něco, co potěší vás i případné další vaše známé, kterým byste můj blog mohli doporučit. Tak se nestyďte a dejte jim všem vědět dřív, než to udělá někdo jiný! :-)

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | 23. června 2020 v 10:44 | Reagovat

Je fakt, že někdy mne tohle na těch jinak zcela co se týče vizuální stránky dokonalých dokumentech, hodně štve. A už vůbec rostu když slyším tohle v reklamách, před kterými se nedá nikam prchnout. Jsou v rádiu, v televizi, ve filmech z archívu... mistr je v tom Lidl :-?

2 Kitty Kitty | E-mail | Web | 23. června 2020 v 11:33 | Reagovat

Jsi natolik kvalitní autor, že si tvoje obsažné články budu nechávat "na konec", abych si v klidu užila krásného slova a objevných myšlenek. Dnešní článek je toho krásným důkazem. Přečetla a užila jsem si ho v klidu až napodruhé.
Dokumentární filmy jsou celý život mou zálibou, ať jde o jakýkoli žánr. Jen bych se nerada dočkala dokumentárního filmu o majiteli TV Soukupovi - jeho štiplavé a nerudné pořady jsou mi dlouho proti srsti. Kdyby na své televizi neměl Musila s jeho pořady, vůbec bych na ten reklamní kanál ani nevzdechla. Ale tvoje články si většinou užívám. Za dnešní děkuji :-)

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 23. června 2020 v 12:13 | Reagovat

Na slávku jedlou jsem poprvé narazil v jedné verneovce.
Ano, skutečně jsem v ruce držel ve svých dětských dlaních verneovku, neopakovatelné. :-)

4 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 23. června 2020 v 13:33 | Reagovat

Myslím, že emotické vsuvky si do čtení dodám sama. :-)
Od maličkého poloúsměvu až po pusu od ucha k uchu...
A velice pateticky je dodám ve chvíli, kdy představuji Tvoje články své rodině, oni jsou z té skupiny nudících...

5 stuprum stuprum | Web | 23. června 2020 v 13:44 | Reagovat

Je známá věc, že Wagner složil hudbu k Pánu prstenů a Rachmaninoff dělal Čelisti.

6 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 23. června 2020 v 13:54 | Reagovat

Z Lohengrina! To ti tedy dá pěkně zabrat, než těch šest (nebo kolik že to bylo) hodin probereš :-D
Článek mě moc pobavil a naprosto souhlasím. Sice dokumenty zas tolik nevyhledávám, ale podobný trend vládne i ve filmech a seriálech - i ty se stávají čím dál většími emočními ždímačkami. Divák už si zkrátka na ledacos zvykl a otupěl a je potřeba jím přes obrazovku pořádně zatřást. To, že posluchač mého střihu pak třeba začne brečet po dvou minutách dokumentu o rybách, už celkem nikoho nezajímá :-D

7 Čerf Čerf | E-mail | Web | 23. června 2020 v 18:18 | Reagovat

[1]: U reklam se mi to sice nelíbí, ale v principu tomu rozumím, protože to odpovídá  povaze a cílům takového produktu :-).

8 Čerf Čerf | E-mail | Web | 23. června 2020 v 18:22 | Reagovat

[2]: Jak rád bych řekl, že nevím, o kom to mluvíš, ale člověk se tomu na sociálních sítích úplně nevyhne. Nicméně kdysi jsem se zařekl, že televize zmíněného pána u mne nedostane ani vteřinu prostoru, protože bych to bral jako neúctu k vlastnímu času, a tak už je to řadu let :-).

9 Čerf Čerf | E-mail | Web | 23. června 2020 v 18:22 | Reagovat

[3]: Ano, slávka jedlá je podle Smotlachy jedlá a chutná :-).

10 Čerf Čerf | E-mail | Web | 23. června 2020 v 18:24 | Reagovat

[4]: Pro dobrý cíl jsou všechny metody dovoleny :-).

11 Čerf Čerf | E-mail | Web | 23. června 2020 v 18:31 | Reagovat

[5]: Ano, Rachmaninov trpěl Marfanovým syndromem, takže měl mimo jiné i malé čelisti :-).

12 Čerf Čerf | E-mail | Web | 23. června 2020 v 18:35 | Reagovat

[6]: Nu, Lohengrin... Znáš to přece, jak říkal Kennedy: "...ne proto, že je to jednoduché, ale protože je to obtížné!" :-) Vidím, že na dokumenty o rybách reagujeme podobně. Pak si někdy paradoxně říkám: Ještěže ten průvodce plácá takové nesmysly, takže se spíš rozčiluji než abych slzel :-).

13 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 23. června 2020 v 19:15 | Reagovat

NAPSALA  jsem komentář- prý chyba serveru...

14 Čerf Čerf | E-mail | Web | 23. června 2020 v 19:39 | Reagovat

[Smazaný komentář] V administraci komentář bohužel není.  Servery zlobí tu méně, tu více, ale pořád, za posledních několik měsíců nebyl ani jediný den bez potíží.

15 Čerf Čerf | E-mail | Web | 23. června 2020 v 21:31 | Reagovat

[13]: V administraci komentář bohužel není.  Servery zlobí tu méně, tu více, ale pořád, za posledních několik měsíců nebyl ani jediný den bez potíží.

16 Čerf Čerf | E-mail | Web | 23. června 2020 v 21:32 | Reagovat

[13]: Ano - a můj pokus o odpověď je toho zářným důkazem...

17 blondýna blondýna | 24. června 2020 v 7:00 | Reagovat

V dokumentárních filmech bych možná tyto emoce ještě nějak vytrávila, spolkla a netrápila se tím. Chtějí upoutat pozornost diváka za každou cenu, já třeba ráda sleduji pořady z kategorie vaření a mnohdy mi přijde, že kuchař měl za pultem několikanásobný orgasmus.
Daleko více mne hudba irituje v televizních novinách, kdy komentátor není slyšet přes hlučící dálnici a hudbu, která se tam vůbec nehodí.
Můj otec byl obrovským milovníkem Wagnera, po revoluci si splnil sen a viděl Prsten Nibelungův na hudebních slavnostech v Bayrethu. Jsem tudíž zvyklá, zůstala bych tvým věrným fandou.
Ne nadarmo se říká, co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš, eventuálně v tomto případě rozebereš se svým psychiatrem :D  :D

18 Čerf Čerf | E-mail | Web | 24. června 2020 v 7:41 | Reagovat

[17]: Jak napsal Woody Allen (lehce poupraveno): Kdykoli poslouchám Wagnera, dostávám chuť napadnout Polsko :-).

Mě moc bavilo, jak všichni reportéři v ČT před časem dostali zjevně pokyn dělat rozhovory za chůze, aby to dostalo dynamiku. Najednou ze dne na den se všichni proměnili v "agenty chodce" a pochodovali spolu se zpovídanými v nejnemožnějších situacích a prostředích, ale chodit se prostě muselo. Teď už to trochu pominulo, ale jeden čas to bylo nejspíš povinné.

19 Ian Dury Ian Dury | E-mail | Web | 24. června 2020 v 9:29 | Reagovat

Ono je to třeba zpracovat i vědecké téma do televize poutave... Jednak je to umění... Měl jsem to štěstí, že kupř. náš učitel matematiky dokázal "nachytat a upoutat" na i odtazite téma většinu studentů, o slabší žáky... Zpracovat něco poutave a vyhnout se klišé a stereotypum je velké umění a i zde je mnoho povokanych, ale málo vyvolených..

20 Čerf Čerf | E-mail | Web | 24. června 2020 v 10:24 | Reagovat

[19]: Souhlasím, že je kumšt natočit poutavý dokument. Jen se obávám, že opakovaná zvolání "no to je něco fascinujícího!" k tomu nevedou. Já třeba měl rád Šumná města: Originální, obsažné a lákající k vlastní návštěvě :-).

21 Janinka Janinka | E-mail | Web | 24. června 2020 v 16:35 | Reagovat

Jako kdybys mi viděl do obýváku. Dokumentární filmy miluju, třeba i jen jako kulisu, ale jakmile komentátor mění výšku hlasu, případně ho zcela přehluší hudba (nebo když je dokument o antilopách, ale to je můj osobní problém :-D), vypínám. To už totiž není balzám na nervy, ale jenom na nervy.

22 Čerf Čerf | E-mail | Web | 24. června 2020 v 17:14 | Reagovat

[21]: Jejda, ty seš antiantilopně zaměřena? :-) Mám tam mezi všemi hlasy jeden, který mi jako posluchači nevyhovuje, a kdyby říkal sebebáječnější informace, nemůžu se na ně skrze ten hlas soustředit. Možná je to tím, že mění výšku hlasu, ale to jsem zatím blíže nezkoumal, laicky jsem se domníval, že ho prostě jen nemůžu vystát :-).

23 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 24. června 2020 v 17:29 | Reagovat

tvoje články nepotřebují žádný přídavný emotivní náboj. Jsou bezva i bez něj :-)

24 Janinka Janinka | E-mail | Web | 24. června 2020 v 17:37 | Reagovat

[22]: Ani ti nevím, jak to vzniklo, osobně proti antilopám vůbec nic nemám, jen mě dokumenty o nich ukrutně nudí. Vlastně, když o tom tak přemýšlím, tak mě ty antilopy nebaví ani v ZOO, takže možná v tom něco osobního bude. Třeba jsem byla v minulém životě gepard, který neulovil jedinou antilopu a svojí nenávist a pohrdání pak propsal do svých dalších životů :D.

25 padesatka padesatka | E-mail | Web | 24. června 2020 v 20:36 | Reagovat

Právě jsem si uvědomila, proč mě dokumenty přestaly bavit. A ty o různých národních kuchyních jsou vyloženě nesnesitelné. Tam se nadšením řve neustále..!

26 Čerf Čerf | E-mail | Web | 24. června 2020 v 20:40 | Reagovat

[23]: To jsem rád. Mezi námi - stejně bych si asi Wagnera nevybral :-).

27 Čerf Čerf | E-mail | Web | 24. června 2020 v 20:45 | Reagovat

[24]: To je pravda, v zoo ani já neberu antilopy zrovna jako vrchol zážitku. Ale v dokumentech celkem obdivuju, jak umějí zdrhat. Snad mě za to jako emeritní gepard nedrápneš :-).

28 Čerf Čerf | E-mail | Web | 24. června 2020 v 21:03 | Reagovat

[25]: Napadá mě, že ještě jeden nešvar se u dokumentů rozmohl: Těším se třeba na dokument o ostrově Hokkaidó, který bude nabitý informacemi z míst, kudy jsem kdysi projížděl, a ukáže se, že tvůrci chtějí být hodně osobní, a ostrov proto představují skrze jednu v těch místech usedlou rodinu. Jo, jistě je zajímavé sledovat tři čtvrtiny pořadu,jak obhospodařují své malé rýžové pole, dlouze vzpomínají, jak vyměnili kariéru v Tokiu za místo, kde dávají lišky japonsky dobrou noc, a večer si dokonce zajdou na návštěvu k sousedům. Ale přesto v takových případech bývám poněkud "informačně zklamán" :-).

29 padesatka padesatka | E-mail | Web | 24. června 2020 v 21:09 | Reagovat

[28]: To je prostě nějaká blbé móda. Stejně mě na ČT iritují ve zprávách šoty o matkách, které kupují vybavení pro prvňáky apod. "No je to drahý, tahle taška stála tolik a tolik." Před Vánoci se zase paní Nováková v kuchyni chlubí, kolik druhů cukroví má napečeno. Koho tohle sakra zajímá v hlavních zprávách dne..?!

30 Míra Míra | 25. června 2020 v 13:19 | Reagovat

[28]:
Přesně tak. To mě také vždycky rozdovádí. Není to pak dokument o ostrově, ale o jedné rodině, která tam žije. A někdy se tam vejde i ta antilopa. :-D

31 necrosis necrosis | E-mail | Web | 25. června 2020 v 20:46 | Reagovat

Když už přijdu někam, kde je zapnutá televize, tak raději ať je tam dokument, než seriál. Ale dokumenty o UFO a o Hitlerovi prosím ne :D

32 Míra Míra | 25. června 2020 v 21:37 | Reagovat

[31]:
Také dávám někdy přednost dokumentu, ale jak narazím na ten emotivní, rád se podívám i na nějaký film, třeba i český.  Romantický nemusím, nedejboze ještě hrát nějakou hru.

33 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. června 2020 v 0:25 | Reagovat

[31]: Dokumenty typu "nikdo neví, jak to bylo, tak to pravděpodobně udělali mimozemšťani" mě vždycky chvilku baví, pak vytáčejí a nakonec je otráveně vypnu.

34 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. června 2020 v 0:27 | Reagovat

[32]: Čím dál radši se dívám na filmy, které už znám :-).

35 quick quick | 26. června 2020 v 11:31 | Reagovat

[34]: Bojím se, bojím, abych nesklouzla jen ke knihám, které znám... :-)

36 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. června 2020 v 12:58 | Reagovat

[35]: Je to nebezpečné a člověk se proti tomu produktu vlastní lenosti a chuti skrýt se ve známém a přátelském světě, musí aktivně postavit. Někdy se to povede a je to krása. No a jindy zase ne, tak už to chodí :-).

37 Miloš Miloš | Web | 28. června 2020 v 23:39 | Reagovat

Přiznám se ale, že i pro mě je naprosto "fascinující", že hrůzostrašný tvor krokodýl se klube z vajíčka a je jen malou ještěrkou, kterou sezobne kdejaký pták :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama