"Nemít srandu a nemít hoře znamená být mrtev." (Jiří Voskovec) .

Výpisky z korespondence V+W

5. června 2020 v 11:07 | Petr Vápeník |  Knihy
Během karantény jsem toho přečetl dost, ale to hlavní pro mě byla rozsáhlá korespondence Jiřího Voskovce a Jana Wericha, ke které jsem se vrátil s několikaletým odstupem. Při prvním čtení před 9 lety u mě převládala touha dozvědět se to, co jsem o těchto pozoruhodných lidech z jiných dostupných zdrojů nevěděl (a že toho bylo!), a to pak člověk překotně hltá další a další informace (mimochodem, krátký článek o této trilogii se objevil v úplných začátcích tohoto blogu, dnes bych ho nejspíš napsal jinak, podrobněji a s mnohem větším osobním zaujetím). Tentokrát to bylo úplně jiné, pomalejší a důkladnější čtení; mnohem víc jsem přemýšlel o souvislostech, dohledával jsem si informace o konkrétních lidech i událostech, o nichž je v dopise řeč, odbíhal jsem od stránek korespondence ke knížkám, o kterých se oba autoři zmiňují, četl jsem paralelně jejich vzpomínkové knihy, a dokonce jsem se vracel i k původním textům her Osvobozeného divadla. I když díky tomu, myslím, postupně vyvstal docela plastický obraz obou osobností, čím víc člověk v tomto směru odhalí, tím víc je mu jasné, že mnoho zajímavého i podstatného mu stále uniká.

Korespondence Voskovce a Wericha patří mezi knihy, které nedokážu číst bez neustále připravené tužky a zápisníku. Je mi jasné, že je často neurvalé a trochu degradující vytrhnout jednotlivosti z promyšlené celkové struktury textu (zejména z Voskovcovy strany odcházely často nesmírně precizně stavěné a neuvěřitelně rozsáhlé dopisy, Jiří Voskovec byl ostatně svou bohatou korespondencí s mnoha přáteli pověstný a vůbec netuším, kde na ni bral při svém pracovním vytížení čas), ale nedá mi to. Určitě bych nerad, aby výsledkem byl triviální soupis "moudrých citátů", to je mimochodem věc, která, myslím, např. bohaté a velmi komplikované osobnosti Jana Wericha velmi ubližuje, protože ji zplošťuje do role "moudrého lidového klauna" trousícího bonmoty, které si pak třeba vyvěsíme nad pracovní stůl v domnění, že i my pak díky nim budeme vypadat před ostatními moudřejší a vtipnější, než ve skutečnosti jsme. Přitom jsem přesvědčený, že právě Jan Werich a Jiří Voskovec byli opravdu plnohodnotnými a komplexními osobnostmi světového formátu, kterých se dá najít v české historii jen pár. A tihle lidé - zároveň tak blízcí a v mnoha ohledech propojení přátelé, že o moc víc už to asi nejde - dávají ve svých dopisech nahlédnout do svých duší, srdcí, do naplněných i nenaplněných záměrů a do svého originálního vidění světa a souvislostí jeho fungování, to vše v době, kdy je tento svět (včetně jich samotných) fatálně rozdělený obtížně prostupnou fyzickou přehradou.

Dnes jsem svůj hustě popsaný zápisník pootevřel a vybral jsem pár z dopisů vypsaných poznámek, které jsem chtěl uchovat především pro sebe. Je dost možné, že se k těmto poznámkám ještě vrátím, protože mi přijde škoda se o ně nepodělit, chybějícímu obohacujícímu kontextu navzdory. Je to dohromady zatraceně dobrá a bohatá literatura, i když "jen" ve formě dopisů. Dopisů psaných nádherným jazykem a lidmi, kteří mají - a zdaleka nejen jeden druhému - co říct.

Kdyby Nezval patřil jinému národu než tomu, který zná než dvě zbraně - vidličku a nůž - kdyby tomu tak bylo, byly by dvě tlusté knihy napsány o tomto tlustém muži: jedna PRO a druhá PROTI. Neb až stoleté slunce roztaje tu sněhovou kouli, která na sebe nabalila všechno, co leželo po cestě, kterou se kutálela, až odvane vítr smetí a suché větvičky a lístky z olivových věnců, pak budou koukat a mrkat na drát, co uměl jeden Čech. (Jan Werich, 1957)

Inteligence, talent, imaginace a kuráž jsou mezinárodní. Jenom blbost, uprdnutost a zbabělost mají své národní barvy. (Jiří Voskovec, 1958)

Jsme vlastně veliká kulatá chrupavka v koleně, kterému z neznalosti říkáme vesmír (Jan Werich, 1957)

Vychování v této zeměpisné šířce jest vzácnější než kandík. (Jan Werich, 1958)

Nedovedu ti přesně popsat, co to je, když nad mrtvou vodou Everglades zaútočí komáři. Domorodci mě poučili, že není pro vlastní morálku dobré se po nich ohánět a plácat je. Spoustu jich mineš a jen se rozčiluješ a sám sebe tlučeš. Ne, jak vás štípou, jen je klidně, pomalu stírejte. Zní to na první pohled hrozně křesťansky a odevzdaně. Ale to bys koukal, jak za chvilku to pomůže. Štípou tě přesně stejně, jako když je zuřivě mlátíš, ale nějak ti to přestane vadit - a zůstaneš klidnej a důstojnej. Tudíž, Jeníku, stírej je klidně a elegantně a moudře. Netluč. Neutlučeš, je jich příliš mnoho a jen bys tloukl sám sebe. (Jiří Voskovec, 1959)

Dělám, co umím, a hlavně, HLAVNĚ, se nemusím starat o nic jiného než o svou vlastní práci. To je po letech hovorů s tydlitáty, holajzodáry, šmukýřníky, s pimprprdy, paranoidofrcály a opicemi veliká úleva. (Jan Werich, 1960).

Analfabetu nezbývá než diktovat. (Jan Werich, 1961)

Tak mysli. Když můj nápad shledáš blbým, myslit přestaň. Ale aspoň začni, abys přestat mohl. (Jiří Voskovec, 1963)

Ó barde, národní to slavíku
vod Vodkolkovejch mlejnů,
Koturne pošumavský:
tak na tebe ta sláva přece jen dolehla a věnec ti budiž dán. A to se nestydíš? Stydíš, viď? A dobře ti tak. Já se směju, až se za pup popadám a do smrti ti to budu připomínat a se ti posmívat. Tajně ti to ovšem budu závidět a ve snu budu hořce plakat nebo se uvidím, jak močím na sochu Josefa Kajetána Tyla, která bude mít tvůj plnovous a paruku z Vestpoketky a bude říkat mramorově: "Já mám titul, Voskovec má hovno." (blahopřání Jiřího Voskovce Janu Werichovi k udělení titulu národní umělec, 1963)

Po veliké námaze bojů Osvícených s Neosvícenými se nám podařilo staré pověsti nahradit novými. (Jan Werich, 1963)

Protože to tak funguje už takovou dobu a nic nenaznačuje nějaký brzký obrat k lepšímu, vypadá to, že z nějakých podivných důvodů a přírodních zákonitostí to bez blbejch nejde. (Jiří Voskovec, 1964)

Stejská se mi po tom souběžném myšlení, po vzájemné ponuce mozků. Připadám si někdy strašně sám. Sám v tom smyslu, že se mi myslí osaměle, jako by mi nerozuměli, a mám strach, že je to třeba má chyba, a i když vím, že ne, je mi zkrátka osaměle. A to je chyba, která zkracuje život, krade zájem, maří naději, škrtá úsilí a květiny vadnou bezdůvodně. (Jan Werich, 1966)

Jinak lze říct, že žijeme v éře zbytnělých menšich. Menšinářství se stalo zásluhou a znamením výjimečnosti. (Jiří Voskovec, 1966)

Jakmile se vyskytne hlava, která v sobě má něco jiného než jenom nasráno, vymyslí pravdu, kterou příští hlava pozmění případně popře. Když je takových hlav za pár sto- či tisíciletí několik veletuctů, vytvoří spolu s miliardami hlav dobytčích, jež je obklopují, jakýsi útvar, kterému se říká kultura, někdy, optimisticky, civilizace. To je taková tenká plíseň, huspenina třesoucí se mezi skupenstvím tuhým z těch hlav, co měly nějakou pravdu, ale navzájem se popírají, byť někdy jen zdánlivě, a skupenstvím tekutým z těch milard polohlav a nehlav, co jen vyměšují exkrementy. Občas v tom rosolu vyvstane na chvíli rovnováha jakési šťastné konsolidované tlačenky, která drží pevně pohromadě, je čerstvá a chutná - a tomu se pak v dějepise říká "zlatý věk". (Jiří Voskovec, 1967).

Slovo už nedělá muže, nýbrž jenom nepříjemnosti. (Jan Werich, 1967)

A tak bude nová, docela nová studená válka. S novým, docela nově natřeným fašismem, jak na Východě, tak na Západě. Sklonek životů našich bude ideologicky a politicky odporný. Květiny naproti tomu porostou právě tak krásně jako kdy před tím, a mláďata všech specií budou neodolatelná, pokud nezestárnou. Hvězdy budou zářit dále na obloze, pokud je ovšem záser atmosféry způsobený lidskou chamtivostí nezastře. (Jiří Voskovec, září 1968, v dopise Janu Werichovi do dočasné vídeňské emigrace po srpnové okupaci Československa).

Moje chystaná knížečka, která se měla jmenovat "Všechno je jinak", tento název nésti nemůže. A víš proč? Protože všechno je jinak. (Jan Werich, 1970).

Nu, to by tak hrálo, abych si přece jen nevypůjčil některou ze zapsaných stručných kondenzovaných myšlenek, abych ji mohl vystavit veřejně na odiv jako doklad jisté názorové spřízněnosti. Nebudu si "moudrý citát" přitloukat na zeď, protože ke mně domů nikdo nechodí, takže jím nemám koho ohromit, ale - jak jste si možná už všimli - po více než 11 letech fungování zdejšího blogu jsem si do záhlaví vetknul stručné motto, s kterým skutečně souzním:

Nemít srandu a nemít hoře znamená být mrtev. (Jiří Voskovec, 1964)

Kurzívou psaný text jsou citáty z knih Jiří Voskovec & Jan Werich, Korespondence I, II a III, vydalo nakladatelství Akropolis ve spolupráci s Nadací Jana a Medy Mládkových, Praha 2007-2008

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | 5. června 2020 v 11:25 | Reagovat

Jak hluboké pravdy. A nesmrtelné a jdoucí napříč roky a desetiletími. Tudíž platné v každé době, nejen v době jejich vzniku ;-)

2 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 5. června 2020 v 12:33 | Reagovat

Také nemám příliš v lásce citáty, hlavně tedy od té chvíle, kdy jsem narazila na nějakou moudrost z Kierkegaarda vytrženou z kontextu tak krutě, až odporovala celé myšlence jeho díla.
Tohle je ale úplně jiná káva a je mi skoro až líto, jak málo oba uvedené pány znám :-) Tolik perel! Šťastnou konsolidovanou tlačenku si musím zapamatovat :-)

3 King Rucola King Rucola | E-mail | 5. června 2020 v 12:38 | Reagovat

Genialne! Thanks sa info...

4 Klavesnicetuka Klavesnicetuka | Web | 5. června 2020 v 12:44 | Reagovat

Děkuji za tento zajímavý článek.

Naprosto souhlasím s tím, že by se Werich neměl "smrsknout" do moudrých citátů a být považován za moudrého klauna

5 Čerf Čerf | E-mail | Web | 5. června 2020 v 13:07 | Reagovat

[1]: Ano, někdy jsou tam opravdu pozoruhodné univerzální postřehy, které můžou nést klidně rok 2020 a nebude na nich třeba nic měnit.

6 Čerf Čerf | E-mail | Web | 5. června 2020 v 13:48 | Reagovat

[2]: Teď už ani nevím, kde to přesně bylo, ale četl jsem zajímavou myšlenku (parafráze popaměti): Je pozoruhodným paradoxem bláznivého 20.století a jeho společenského vývoje, že právě takový bytostný kritický intelektuál, jakým byl Jiří Voskovec, se do svých posledních dnů musel živit jako námezdný herec, zatímco Bohem nadaná herecká osobnost, jakou byl Jan Werich, byla soustředěným tlakem vmanévrována do pozice filosofujícího intelektuála.

Někdy skoro řvu odporem, když narazím na nějaký víceméně devótní materiál někoho, kdo se "mihnul kolem" nebo knížku typu: "Ó náš milý nenahraditelný a ve všem skvělý pane Werichu, slunce naše jasné a nevyčerpatelné...". To pak, myslím si, tak velkou osobnost paradoxně shazuje a jsem si skoro jistý, že Jiřík by se za to Jeníkovi s chutí vysmál, což by se Jeníka sice na chvilku dotklo, ale pak by uznal, že to bylo po zásluze (to, myslím, dělal úplně přirozeně právě jen Voskovec a právě jen od něj to byl Werich schopný v plné míře přijmout).

7 Denisa Š. Denisa Š. | Web | 5. června 2020 v 14:23 | Reagovat

Bezva člśnek, asi se po té knížce podívám

8 Denisa Š. Denisa Š. | Web | 5. června 2020 v 14:24 | Reagovat

Ps: naposledy jsem o tom slyšela ve škole, když jsme brali W+V

9 Ian Dury Ian Dury | E-mail | Web | 5. června 2020 v 14:33 | Reagovat

Je ovšem zajímavé, že naopak jsem kdysi četl nějaký dopis Voskovce Peroutkoviz 50.let ve kterém tvrdí, že Werich měl sklon k filosofovani a zobecnovani v éře Osvobozeneho divadla, na což on prý už svým založením nebyl a byl pro to postihovat konkrétní zlorady tady a teď "a krize byla a bída byla, lahalo se, kradlo se....) a poukazovat čiste na konkrétní problémy. Mimochodem pokud vím, Voskovec moc nemusel třeba Reagana...

10 Čerf Čerf | E-mail | Web | 5. června 2020 v 14:54 | Reagovat

[3]: Přiznávám, že bych býval přivítal lepší vysvětlivky. Zatímco je v poznámkách poctivě přeložená každá mnohokrát opakovaná drobnost v angličtině (mimochodem, především Voskovcovy česko-anglické slovní hříčky jsou báječné) chybí hodně faktografie, takže některé nepřímé zmínky či narážky jsou pro nezasvěceného obtížně pochopitelné. Přece jen jde o soukromé dopisy, tak nejsou od autorů vybaveny náležitým poznámkovým aparátem :-).

11 Čerf Čerf | E-mail | Web | 5. června 2020 v 15:02 | Reagovat

[4]: Zajímavé je - a v některých dopisech - především mezi Voskovcem a Werichovou manželkou Zdeňkou (ty, pokud se dochovaly, jsou taky součástí vydání) se o tom i mluví - že měl Jan Werich místy tendenci obklopovat se i lidmi pochlebujícími a jejich obdiv mu zjevně dělal dobře. Ale úroveň vztahu k Voskovcovi byla samozřejmě úplně někde jinde.

12 Čerf Čerf | E-mail | Web | 5. června 2020 v 15:08 | Reagovat

[8]: Když jsme se ve škole učili o Osvobozeném divadle, bylo to dost zábavné, protože se tehdy Voskovcovo jméno jako jméno emigranta a amerického občana nesmělo moc připomínat. Kantorů mi bylo docela líto, protože mi to připadlo, jako kdyby dějepisář mluvil o Karlově mostu a nesměl říct, kdo to byl Karel :-).

13 Čerf Čerf | E-mail | Web | 5. června 2020 v 15:11 | Reagovat

[9]: V dopisech to od Voskovce schytával především Nixon, přece jen Reagana už si jako prezidenta dlouho neužil, ale nedivím se: Reagan byl pro Voskovce "přerostlej špatnej herec" :-).

14 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 5. června 2020 v 16:22 | Reagovat

Werich to byl pan Někdo. Podívám se v knihovně, díky za tip :-)

15 Ian Dury Ian Dury | E-mail | Web | 5. června 2020 v 18:29 | Reagovat

[12]: U nás učitele pokud se pamatuji to řešili prostě tím, že (v rozporu se skutečností) tvrdily Voskovec po válce prostě  zůstal v Americe.... čili to byl sice emigrant, ale před macismem a ne pounorovy..

16 Čerf Čerf | E-mail | Web | 5. června 2020 v 18:45 | Reagovat

[15]: Paradoxem je, že při druhé emigraci strávil Jiří Voskovec skoro rok na Ellis Islandu a byl mu odpírán vstup do USA pro podezření z komunistické činnosti. Např. se prošetřovala informace, že jeden ze svých předválečných filmů natočil v ruštině. Pamatuješ na legendární "maslóstroj" z filmu Hej rup? Tak i kvůli tomu málem vrátili milého barda šupem zpátky do stalinistické Prahy.

17 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 5. června 2020 v 19:22 | Reagovat

My jsme se učili normálně o obou a o Voskovcovi to, že po útěku před nacisty zůstal v Americe, ale s Werichem si dopisoval. Nic špatného jsem o nich z úst našeho pana učitele neslyšela. V těch dvou bylo tolik zkušenosti, moudrosti i vtipu, že jsou svým způsobem nesmrtelní. :-)

18 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 5. června 2020 v 19:37 | Reagovat

Analfabetu nezbývá než diktovat. (Jan Werich, 1961),
Dneska už má diktafon každý chytrý telefon.

19 Čerf Čerf | E-mail | Web | 5. června 2020 v 19:48 | Reagovat

[17]: Starší vydání her Osvobozeného divadla kupříkladu nesmělo vyjít se jménem Jiřího Voskovce. Po dlouhém vyjednávání tam pak nebyla vůbec uvedená jména autorů, ale jen značka V+W. Bylo až legrační, jak na tom "ideologicky čistém" řešení úřady lpěly, i když každý člověk u nás věděl, že jde právě o Voskovce. On Voskovec vlastně v roce 1948 vycestoval oficiálně s pomocí Adolfa Hoffmeistera (to mu pak při americkém vyšetřování taky zrovna nepomohlo) a zpočátku zastupoval Československo v kanceláři UNESCO v Paříži. Jen bylo každému jen trochu informovanému člověku jasné, že se nevrátí. No a když byl jeho pracovní pobyt v Praze konečně po létech domluvený a na spadnutí, tanky Varšavské smlouvy stihly přijet dřív.

20 Čerf Čerf | E-mail | Web | 5. června 2020 v 19:51 | Reagovat

[18]: Taky mi připadá, že lidstvo chytrost outsourcovalo.

21 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 5. června 2020 v 21:18 | Reagovat

S chutí jsem si dnes u Tebe početla. A načerpala jsem inspiraci. Díky.

22 Janinka Janinka | E-mail | Web | 5. června 2020 v 21:25 | Reagovat

Úžasní pánové!

Děkuji za skvělý článek, teď už konečně vím, jak na komáry!

23 Čerf Čerf | E-mail | Web | 5. června 2020 v 23:26 | Reagovat

[21]: Rádo se stalo. Překvapeně jsem zjistil, kolik mám doma další literatury k tématu V+W.

24 Čerf Čerf | E-mail | Web | 5. června 2020 v 23:27 | Reagovat

[22]: Jen jestli to zabírá i proti jiným komárům než těm z Everglades :-).

25 stuprum stuprum | Web | 6. června 2020 v 3:53 | Reagovat

Jojo, jedni z malá ryzích lidí!

26 Joina Joina | Web | 6. června 2020 v 8:06 | Reagovat

Některý úryvek je i docela k zamyšlení.

27 Čerf Čerf | E-mail | Web | 6. června 2020 v 10:59 | Reagovat

[25]: Já se třeba až z korespondence dozvěděl, že Jan Werich točil významnou roli v Bondovi, konkrétně ve filmu Žiješ jenom dvakrát, z čehož nakonec bohužel sešlo (vzhledem k tehdejší politické situaci ostatně není divu). Voskovec mu ve filmových kruzích vytrvale dělal reklamu jako výtečnému herci a jako profesionál vděčný za každý rozumný výdělek vůbec nemohl pochopit, že náladový Werich občas "dělal fóry" a rozjednané věci pod různými výmluvami nedotahoval.

28 Míra Míra | 6. června 2020 v 16:35 | Reagovat

Všechny tři díly jsem ihned zhltal a stále se k nim vracím. Jak jsem viděl něco o W nebo V, hned jsem to koupil. A tak mám doma i pár bidelniků, :-)

29 Čerf Čerf | E-mail | Web | 6. června 2020 v 18:42 | Reagovat

[28]: Ještě by bylo zajímavé doplnit editorem vynechané "soukromé části", ale rozumím tomu, že to je na hraně. Na druhou stranu si myslím, že oba počítali s tím, že dopisy se jednou stanou přímým zdrojem informací a studijním materiálem pro všechny, kteří se budou chtít o těchto košatých osobnostech něco nezprostředkovaného dozvědět.

30 Míra Míra | 6. června 2020 v 19:42 | Reagovat

[29]:
Také jsem na to myslel, ale říkal jsem si: hlavně, že něco tak obsažného vůbec vyšlo. Vzpomínám, jak jsme s dětmi znali nazpaměť předscény Wericha s Horníčkem a byli jsme rádi, že se zachovaly.

31 Míra Míra | 6. června 2020 v 20:16 | Reagovat

Kdysi jsme náhodně doplnili sbírku knih o Voskovcův Klobouk ve křoví (dle autora - Klobouk vepřový), vydání 1966. Byla ve špatném stavu, z obalu torzo, a na jeho zbytku zadní strany byl tužkou vzkaz: Jsem na štábu CO - cvičení. Eva

32 Čerf Čerf | E-mail | Web | 6. června 2020 v 21:28 | Reagovat

[30]: Na těch forbínách jsem vyrůstal, i když to tehdy byly nahrávky asi z patnácté ruky a místy jim vůbec nebylo rozumět.

33 Čerf Čerf | E-mail | Web | 6. června 2020 v 21:41 | Reagovat

Klobouk vepřový jsem taky četl, ale byl půjčený, nemám ho doma. Ale aspoň tu mám Schonbergovy Rozhovory s Voskovcem.

Když jsme v roce 1986 byli v televizní soutěži Videostop, uváděl ho tehdy ještě Zdeněk Tulis. A když jsme čekali po generálce na začátek přímého přenosu, stihli jsme se s ním domluvit, že nám udělá v našem VŠ klubu speciální pořad o Voskovcovi z tehdy zcela nedostupných a polosoukromých gramofonových a magnetofonových nahrávek. Tak jsem postupně začal zjišťovat, že je mi Voskovec v mnoha ohledech bližší než Werich, což jsem si tehdy ani neuměl představit :-).

34 Miloš Miloš | Web | 21. června 2020 v 22:34 | Reagovat

Moudří muži, bohatství jejich myšlenek je nepřebernou studnicí. A dokázali je vložit i "obyčejných" textů písní.

Citát o zbytnělých menšinách je pro dnešní dobu přímo vizionářský.

A stejné je to u Miroslava Horníčka (bez textů písní) a Jiřího Suchého. Od Suchého jsem nedávno přečetl dvě knížečky a v té z antikvariátu jsem si podtrhoval.

35 Čerf Čerf | E-mail | Web | 22. června 2020 v 7:53 | Reagovat

[34]: New York byl přece jen v "menšinářství" o něco (časově) dopředu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama