close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

"Nemít srandu a nemít hoře znamená být mrtev." (Jiří Voskovec) .

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

O padesáti výstavních větách

10. července 2020 v 20:08 | Petr Vápeník |  Glosy, fejetónky, úvahy
Byl to před dvěma lety, když jsem připravoval druhou dobřichovickou výstavu svých fotek, tuším, právě nápad někoho z komentátorů na tomto blogu: Mohl bys přece ke každé vystavené fotce napsat haiku! Lidi by si prohlédli obrazy, každý z nich by zakousli malým básnickým soustem a z výstavy by odcházeli dvojnásob obohaceni. Nad tím nápadem, přiznávám dnes s odstupem, jsem přemýšlel. Slova přece dokážou mít obrovskou sílu; slovy je možné vyznat lásku i vyhlásit válku, rozčílit do běla i dojmout k slzám. A v naší kultuře jsou slova značně oblíbená, určitě o dost oblíbenější než činy. Jen si vezměte, jak se slova a věty nesmazatelně zapsaly do naší historie: Třeba manifest Dva tisíce slov nadělal na konci šedesátých let pěknou paseku nejen mezi tehdejšími komunisty a o dvě dekády později jiný dokument Několik vět dal jednu z posledních ran skomírajícímu státu, kde - rovněž ovšem především podle prázdných slov - "veškerá moc patřila pracujícímu lidu". Jak bych se svými slovy otesanými do formy padesáti haiku k padesáti fotografiím v takovém unfair srovnání obstál? Jak by si vedle Vaculíkových 2000 slov a Havlových a Křižanových Několika vět stálo Vápeníkových 850 slabik? Asi nijak zvlášť, protože zatímco přirozeností manifestů je burcovat, přirozeností japonské poezie je opěvovat neobyčejnost obyčejné krásy, což žádné velké emocionální vzedmutí mezi návštěvníky neslibuje. Maximálně pokrčení ramen, což asi není výslovný cíl žádného autora, maximálně - je-li cvik dělán poctivě - pokud se autor ve skutečnosti živí jako fyzioterapeut.

Žádná haiku tedy před dvěma lety nakonec moje snímky nedoprovázela. Ale původní myšlenka uvízla kdesi hluboko v organismu a odmítla se úplně vstřebat. A když jsem promýšlel koncept letošní dobřichovické výstavy, připadlo mi nějaké spojení obrazů s psaným slovem jako dobrý rozlišovací nástroj ve srovnání se dvěma dalšími výstavami, které v Horních Počernicích a v Plzni probíhají právě teď (viz P.S. pod článkem). Vymýšlet ke každé fotce speciální haiku by asi nebylo úplně efektivní, ale kdyby místo haiku byla třeba jen jedna obyčejná mírně rozvitá věta, to by se snad přece udělat dalo. Jedna jediná věta, ta se snad dá vymyslet úplně ke všemu, myslel jsem si tehdy. Nápad - zatím jen ve velmi mlhavých konturách - jsem hlouběji nepromýšlel a rovnou jsem ho marketingově využil: Nahlásil jsem, že připravím výstavu s názvem Jedním obrazem, jednou větou, kde každou vystavenou fotografii bude doprovázet jedna věta. Jaká? To jsem neuměl ani naznačit. Ale abych sám sebe uklidnil, vybral jsem si jednu hodně výraznou fotku a svou větu k ní zkusil vymyslet. Zdála se mi být slušná a dobře vystihující kontext, tak jsem letmo nahozený koncept výstavy pořadateli potvrdil s tím, že "se to nějak vystříbří".

Dalších několik měsíců jsem měl ovšem úplně jinou práci než stříbřit a vymýšlet nějaké věty. Přece jen, když je něco prezentováno jako fotografická výstava, mohlo by být trochu na závadu, kdyby se pro ni nestihly udělat fotky, to bych nejspíš neokecal ani těmi nejvznešenějšími slovy; výběr a příprava fotografií tedy byly prioritní. Jenže tahle část už je teď hotová a přicházejí na řadu "výstavní věty", které se postupně z příjemného partnera, který v autorových snech žije s obrazy v příkladné symbióze, proměnily spíš ve strašáka. Zkusil jsem totiž začít ony věty vymýšlet a narazil jsem hned u té druhé. A u třetí, u páté, šesté, a bylo jich do poslední - padesáté - takových ještě moc. Po prvním večeru jsem měl k padesáti fotkám definitivně vymyšlené tři věty, pár dalších nahozených nepoužitelných pokusů jsem hned nevymazal jen proto, abych měl šalebný pocit, že toho mám hotovo víc. Další večery to nešlo o moc lépe.

Ono je to totiž něco podobného, jako když jsem před lety jako učitel psal slovní hodnocení na své studenty: Těch několik kladných i záporných extrémů se napíše lehounce, samo se to jaksi "dere do pera", výraznější typy ještě ujdou, ale nakonec se samozřejmě dostanete k nepříjemně početné skupině těch, o kterých jde jen těžko napsat něco výrazně specifického, takže pokud má hodnocení za něco stát a být navíc k užitku (legendární věty typu "Alena se stále mile usmívá" mezi taková hodnocení nepočítám), vyžaduje notnou práci a čas. A s mými "výstavními větami" to bylo podobné.

Nakonec - po mnoha vyzkoušených a posléze zamítnutých variantách a po dlouhých propřemýšlených večerech - jsem postupně svých padesát vět k padesáti fotkám přece jen zkompletoval. Některé jsou obyčejné, jiné lehce připatetičtělé, některé mají snad trochu vtipu, jiné počítají s tím, že si jejich čtenář chybějící dílek informace domyslí. Některé jsou obyčejné a podobně jako haiku možná vyvolají jen pokrčení ramen, co to má s fotkou společného, jiné budou možná pro někoho k zamyšlení. Jsem zvědav, jestli se v praxi potvrdí důvody, kvůli kterým tuhle spolupráci obrazu a slova zkouším, a taky jestli někdo vůbec bude mít náladu na "ukecaného fotografa". Protože výhodou fotografů bývá často právě skutečnost, že moc nemluví, takže jejich slova nemůžou u nikoho vyvolat zlou krev. A to, bohužel, slova umějí v naší společnosti mnohem spolehlivěji než obrazy. Skoro jakákoli slova.

Těch padesát připravených vět má podle počitadla ve Wordu dohromady 1024 slov. Hrůza! Takové práce - a dá to dohromady stěží půlku Vaculíka! :-)


P.S.: Výstava s názvem Jedním obrazem, jednou větou se bude konat na dobřichovickém zámku od 20. srpna (kdy bude večer i vernisáž) do 30. září. Aktuálně běží dvě moje fotografické výstavy, které můžete obě navštívit až do pátku 7. srpna:

1. V Divadle Horní Počernice je k vidění výstava Třicet tváří světla. POZOR, ve středu 15. července vpodvečer a večer budu osobně na místě a případné zájemce o komentovanou prohlídku po výstavě moc rád provedu, první - méně oficiální prohlídka začne už v 16:00 a druhá - nejspíš s větší účastí (pokud tedy někdo dorazí :-)) začne cca v 18:15.

2. V ČSOB Plzeň na Americké třídě č.60 můžete pro změnu vidět mou výstavu Exploze, reflexe a víry, která je přístupná kdykoli v otevírací době pobočky (tedy v pracovních dnech, nikoli o víkendu).

Obě výstavy jsou instalované v místech cca 10 minut pěšky od nádraží - od železniční stanice Horní Počernice i od hlavního nádraží v Plzni, ale dá se tam samozřejmě dostat i jinak. Některé podobnější aktuální informace včetně otevíracích hodin najdete na speciální informační stránce mého webu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 10. července 2020 v 21:33 | Reagovat

dvě na desátou slov. O_O

2 Miloš Miloš | Web | 10. července 2020 v 22:00 | Reagovat

Docela mě zajímalo, jestli Vaculíkův opravdu měl přesně 2000 slov, teď by se to ve Wordu ověřilo snadno, ale on je musel počítat ručně a zformulovat text na přesný počet mu muselo dát skoro tolik práce jako vlastní obsah.

Psaní posudků na všechno možné mě dost zaměstnává celý rok, někde je přímo požadavek, že vyjádření musí být minimálně na x znaků (počet slov není důležitý), takže by se k tomu dalo také přistoupit způsobem, který Tristan Tzara navrhoval pro skládání básní (rozstříhat noviny, vzít tolik kousků, jak dlouhou báseň chceme mít, zamíchat a zcela originální dílo je hotovo).

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 10. července 2020 v 22:01 | Reagovat

To může být hodně zajímavé.

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 10. července 2020 v 22:09 | Reagovat

[1]: Vida, to mě nenapadlo :-).

5 Čerf Čerf | E-mail | Web | 10. července 2020 v 22:14 | Reagovat

[2]: Bez úvodní uvozující věty bylo těch Vaculíkových slov 2006. Udělat robota na slovní hodnocení by nemuselo být tak obtížné, stačilo by dát jen základní vodítka a už by to frčelo.

6 Čerf Čerf | E-mail | Web | 10. července 2020 v 22:18 | Reagovat

[3]: Jsem zvědav, jestli si to vůbec někdo přečte :-).

7 Kitty Kitty | E-mail | Web | 11. července 2020 v 7:33 | Reagovat

Nápad je to dobrý. K fotce přidat nějaké drobné vyjádření. Mám ráda popisky a komentáře, u tebe bych si to užila. Přeji všem návštěvníkům dobrý pocit z fotek i třeba pousmání nad větou pod fotkou :-)

8 VendyW VendyW | E-mail | 11. července 2020 v 8:17 | Reagovat

Takže už? To jsi od pondělka nedělal nic jiného než zahříval a občas přehříval mozkové závity, což? Naprosto tě chápu, tohle je šílená rasovina. Vím to, když třeba dávám do rubriky Beze slov. Název ale musím vymyslet a musí nějak s tou fotkou konvenovat. To samé v galeriích na netu. Je to děsnej vopruz....

9 Čerf Čerf | E-mail | Web | 11. července 2020 v 9:06 | Reagovat

[8]: Naštěstí jsem si to na sebe vymyslel sám, takže tomu člověk leccos promine :-). Každopádně to bylo moc zajímavé, jen to šlo pomalu a klopotně.

10 Čerf Čerf | E-mail | Web | 11. července 2020 v 9:14 | Reagovat

[7]: On ten hlavní důvod, proč jsem si to vymyslel, je celkem jednoduchý a vyplynul z předchozích zkušeností s výstavami a s jejími návštěvníky. Bude to zkouška a jsem zvědavý, jestli bude mít aspoň u části lidí očekávaný efekt.

11 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 11. července 2020 v 9:59 | Reagovat

[9]: Což to zkusit obráceně + zapojit P.T. obec návštěvnickou:
Vygenerovat padesát náhodných vět.
A požádat návštěvníky, aby k nim přiřadili číslo vystavené fotografie. 8-)

12 Čerf Čerf | E-mail | Web | 11. července 2020 v 10:41 | Reagovat

[11]: Roli náhody ctím, ale zase vocaď pocaď :-). Snad to nebude znít moc nafoukaně, když řeknu, že nechci na milou obec návštěvnickou přesunovat v intelektuální nouzi činnost, kterou bych měl být schopný vykonat sám :-).

13 Kitty Kitty | E-mail | Web | 11. července 2020 v 11:02 | Reagovat

[10]: Osobně si myslím, že popisky se ujmou. Zvlášť některé ;-)

14 Čerf Čerf | E-mail | 11. července 2020 v 12:26 | Reagovat

[13]: Jako emeritní přírodovědec mám úctu k experimentu: Když se to nevyzkouší, budeme se pouze dohadovat a pendrek vědět :-).

15 Janinka Janinka | E-mail | Web | 11. července 2020 v 13:10 | Reagovat

Slova dokáží mnohé, ve tvém případě tipuji, že nebudou nebezpečnou zbraní, jak tomu častokrát bývá, ale milá :).

16 stuprum stuprum | Web | 11. července 2020 v 14:12 | Reagovat

Některé ty fotky jsou hodny i víc než jedné věty!

17 Kitty Kitty | E-mail | Web | 11. července 2020 v 15:26 | Reagovat

[14]: Tak tak, moudrý emeritní přírodovědec. Popiska může dodat "třetí rozměr" :-)

18 Čerf Čerf | E-mail | Web | 11. července 2020 v 17:14 | Reagovat

[16]: Stanovil jsem rovnostářský limit :-).

19 Ian Dury Ian Dury | E-mail | Web | 12. července 2020 v 9:08 | Reagovat

Pamatuji se, jak jsem kdysi přemýšlel, Zda Vaculík ta šlo a počítal, aby se trefil" přesně do 2000, nebo jejich počet odhadl... :-D To  několik vet"pouzili neurčité zájmeno, ač nebyl problém se jich dopocitat..

20 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 12. července 2020 v 14:48 | Reagovat

[19]: Účetní experti používají termín "haléřové vyrovnání".

21 MarijaKes MarijaKes | 13. července 2020 v 6:25 | Reagovat

Já leňoch na výstavě fotografií nebo obrazů většinou nic nečtu, ba ani popisky nebo názvy obrazu. Spíš vnímám pocity vlastní z díla před sebou. Každý přistupuje k dílu se svým vlastním prožitkem a tudíž vnímá dílo jinak i třeba než autor sám nebo jiný divák. Také možná záleží na velikosti onoho doprovodného textu. Vlastně ani nevím, co přesně znamená slovo haiku. Zda je to text vystavený a provedený ozdobně jako obraz, čitelný i z patřičné vzdálenosti. Pak by mohl být dojem opravdu umocněný a četla bych ho. :-)

22 Čerf Čerf | E-mail | Web | 13. července 2020 v 8:59 | Reagovat

[21]: Pokud jde o název obrazu, beru ho jednoznačně jako nedílnou součást díla, která může výrazně posunout smysl toho, co je zobrazené. Je dost autorů, kterým na názvech moc nezáleží (pak vznikají nic neříkající názvy nebo dokonce nenázvy :-)); já mezi ně nepatřím a o názvech hodně přemýšlím, je to vlastně legální možnost dát obrazu další rozměr. Ale doplňující věta je čistý experiment a jsem docela zvědavý, jestli na někoho zabere tak, jak si představuju :-).

Haiku je japonská básnická forma s pevně danou slabičnou strukturou (celkem 17 slabik v rozdělení do tří veršů 5-7-5), která se za dlouhá staletí své existence tak vypracovala, že tady na blogu má dokonce svou vlastní rubriku :-).

23 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 13. července 2020 v 10:14 | Reagovat

Nevytyčil sis věru jednoduchý úkol, ty nejkratší útvary bývají nejtěžší! Výsledek takové kondenzace ale většinou stojí za to - když člověk nemůže být příliš ukecaný, tak zkrátka říká skutečně jen to podstatné :-)

24 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 13. července 2020 v 14:59 | Reagovat

Když je u fotky stručný popis, líp si dokážu představit autorův záměr :-)

25 blondýna blondýna | 14. července 2020 v 11:19 | Reagovat

Dovolím si .. těšit se.
A předpokládám, že jsi zajistil i kouzelné počasí, aby to mělo tu správnou atmosféru :-)

26 Čerf Čerf | E-mail | Web | 14. července 2020 v 22:40 | Reagovat

[23]: On ten hlavní cíl "výstavních vět" je vyprovokovat návštěvníka, aby se podíval na fotografii ještě jednou. Třeba nechápavě, třeba pobouřeně, ale ještě jednou a optimálně i z maličko jiného úhlu.

27 Čerf Čerf | E-mail | Web | 14. července 2020 v 22:42 | Reagovat

[24]: Jsem každopádně zvědavý, komu budou ty věty stát za přečtení.

28 Čerf Čerf | E-mail | Web | 14. července 2020 v 22:43 | Reagovat

[25]: Doufám, že by mohlo být příjemně, srpen bývá stabilnější než "monzunový" červen :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama