close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

"Nemít srandu a nemít hoře znamená být mrtev." (Jiří Voskovec) .

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Tři žánrové fotoextrémy z Prahy

8. července 2020 v 11:29 | Petr Vápeník |  Fotočlánky
Děje se mi docela často, že se vypravím do Prahy na výlet se spoustou fotografických propriet, které jsou mi pak na cestě jen přítěží, protože buď nefotím vůbec nebo si jen lehce "skicuji" místa, která se mi zdají být něčím zajímavá, abych se k nim pak vydal někdy na speciální výpravu, za dobrých světelných podmínek. Během uplynulého cyrilometodějsky-husitského prodlouženého víkendu jsem takto Prahu navštívil hned dvakrát: V sobotu jsem vyrazil na toulky rovnou i se stativem v domnění, že bych mohl něco zajímavého vyfotit na dlouhou expozici u Vltavy, protože bylo docela pěkně beránkovité nebe, vpodvečer se ale skoro vyjasnilo, takže se rozplynuly i mé fantazie o podobě výrazného nebe nad Prahou. Na pondělí mě pro změnu na delší fotografickou procházku po Praze vytáhla blogerka Vendy W. Měl jsem tedy na focení svého oblíbeného města dohromady spoustu času, ale netěšte se, že vás tu teď zahltím spoustou zajímavých pražských zákoutí; po tradiční přísné eliminaci obrázků, které nestojí za pozornost, natož za zveřejnění, mi zbyly z obou výletů dohromady pouhé tři fotky. Fotky, které žánrově asi už nemůžou být dál od sebe, protože každá je uplácaná z úplně jiného fotografického těsta jak obsahem tak i formou zpracování.

1. "Reflexní" historická architektura

Pražská Klimentská ulice se jmenuje podle tamního kostela svatého Klimenta. V těchto místech byl kostel už od 10. století a dlouhá řada jeho nejrůznějších historických přestaveb by vydala na několik rozsáhlých doktorských prací. Pro mě jako fotografa je ale zajímavá úplně jiná věc: Přímo naproti kostelu stojí naopak velmi moderní kancelářská budova se skleněnou segmentovou fasádou, ve které se protější kostel svatého Klimenta v různých pohledech velmi rozmanitě odráží, stačí párcentimetrový posun a obraz vypadá zase úplně jinak. A tak jsem si na chodníku vedle kostela rozložil v líném sobotním odpoledni stativ a začal jsem hledat možnosti fotografických postupů (především dlouhá expozice s kombinací infrafiltru a polarizačního filtru), které asi pro podobný účel kolemjdoucí fotografové nepoužívají často. Výsledkem je černobílá fotka jakoby vytvořená podivným složeným okem, na které by možná svůj kostelík nepoznal ani sám světec, jehož jméno kostel i ulice nosí.



2. Černobílý dokument

Není to tak dávno, kdy se život v celém historickém centru Prahy - včetně dříve tak rušného Karlova mostu - kvůli virové epidemii prakticky zastavil. Teď se s pozvolným přílivem turistů do Prahy opět leccos vrací do původních kolejí, což v těchto podmínkách ne vždy znamená jen vývoj pozitivní. Opět začínají žít krámky s předraženými turistickými upomínkami na Prahu, jedou thajské masáže, všudypřítomná "typická staročeská" trdla útočí na trdla turistická, do svých nabělených námořnických oblečků se opět ohákli místní černošští "lodní" nahaněči a na svá tradiční místa se navracejí i zdejší žebráci. Nejsem rozhodně dokumentarista, už jen proto, že mi většinou připadne nestydaté fotit podobné výjevy; jednak nechci nijak zneužívat ponížení lidí a jednak neznám skutečné souvislosti jejich příběhu. Nevím, kdo z lidí zde na ulici je v opravdu "ve srabu", pro koho je to spíš jen forma netradičního podnikání a kdo je možná v područí jiných lidí, skrývajících se daleko mimo záběr. Netroufám si soudit a už vůbec ne balancovat na tenké hranici mezi závažným apelem a emocionálním vydíráním. Jenže ubraňte se tomu vyfotit si tak pohodově natažené psíky, kteří svým spokojeným vzezřením dost narušovali žádoucí rmutlivé aranžmá. Tentokrát tedy žádná velká příprava, jen rychlé "zarámování" výjevu, aby kompozice nebyla úplně hloupá, a dvě stisknutí spouště z ruky. Doma jsem pak zjistil, že černobílé podání bude lepší jednak obecně kvůli tématu, ale hlavně kvůli tomu, že trochu upozaďuje vlastního žebráka. Možná to ode mne zní nehezky, ale pro mě jsou na té fotce opravdu podstatnější ti psi a právě černobílá varianta je zvýrazňuje. Berme to jako malou odměnu za to, že právě díky těm dvěma psíkům není snad snímek tak depresivní, jak by bez nich snadno mohl být. A triviálně depresivní fotku jsem pořídit nechtěl, to většinou není nic těžkého, podobně jako napsat triviálně depresivní báseň.



3. Barevně dotvořená abstrakce

Když stoupáte Nerudovkou od svatého Mikuláše na Pražský hrad, míjíte cestou - mimo jiné i svým netradičním a přitom z historie vycházejícím interiérem - pozoruhodný bar. Když jsem šel kolem jeho vchodu, neodolal jsem udělat si pár výcvaků podoby nápaditého názvu baru u vstupních dveří. Zajímavé střídání černých a bílých plošek mě totiž okamžitě upoutalo a řekl jsem si, že by se dalo po eliminaci kontextu (stačí udělat výřez a otočení, které "znečitelní" původní nápis) použít jako základ pro vlastní úplně abstraktní kompozici. A tak jsem si s motivem doma trochu pohrál, záběr jsem maličko vyčistil a doplnil jsem do něj v reálu neexistující barevné prvky a vyšel mi obrázek, který jsem pracovně pojmenoval "Červený řez". V okolních cukrárnách ho asi neseženete, ale berte to pro dnešek jako doplnění "pražského trojúhelníku" tří natolik odlišných fotografií, že to stylem a obsahem asi už o moc víc odlišit nejde :-).


Kdybyste se mě při odjezdu do Prahy zkusili zeptat, co za fotky plánuji cestou "ulovit", mohl bych vám zkoušet namluvit leccos, ale tenhle specifický výsledný triumvirát bych zaručeně netrefil. Což je, myslím, skvělá zpráva, protože to je - mimo mnohé jiné - skutečnost, která mě na focení nesmírně baví! :-)


P.S.: Aktuálně běží dvě moje fotografické výstavy, které můžete obě navštívit až do pátku 7. srpna:

1. V Divadle Horní Počernice je k vidění výstava Třicet tváří světla (POZOR, ve středu 15. července vpodvečer budu osobně na místě a případné zájemce o komentovanou prohlídku po výstavě moc rád provedu, počítám, že jedna prohlídka začne v 17:00 a druhá - pokud tedy někdo dorazí - pak cca v 18:15)

2. V ČSOB Pzeň na Americké třídě č.60 můžete pro změnu vidět mou výstavu Exploze, reflexe a víry, která je přístupná kdykoli v otevírací době pobočky (tedy v pracovních dnech, nikoli o víkendu).

Obě výstavy jsou instalované v místech cca 10 minut pěšky od nádraží - od železniční stanice Horní Počernice i od hlavního nádraží v Plzni, ale dá se tam samozřejmě dostat i jinak. Některé podobnější aktuální informace včetně otevíracích hodin najdete na speciální informační stránce mého webu.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 8. července 2020 v 11:46 | Reagovat

Dvojka je jako momentka ze "Šípkové Růženky" ;-)
Mouřeníni, co nahánějí lidi na loď, jsou vskutku raritní. 8-)

2 VendyW VendyW | E-mail | 8. července 2020 v 11:51 | Reagovat

Super prácička! Moc ráda jsem se na ně podívala, zvlášť po té dnešní zubařsko-lékárenské anabázi. A říkám si, že být zodpovědným pacientem u prazvláštní zubní lékařky se někdy silně nevyplácí. Ruším dovolenou, snažím se být poslušný pacient a ve finále zjistím, že kdybych řekla rovnou že nejsem oteklá, šla k zubaři na chatě, dostala ta atb a něco na bolest, mohla jsem tam klidně zůstat a užívat si lesy i Prahu a setkání s lidmi kteří mi dokáží zvednou náladu. Zaplaťpánbůh že mi to vyšlo aspoň s tebou .... :-?  :-x  :-(

3 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 8. července 2020 v 12:48 | Reagovat

Baví mě tvůj netradiční pohled na věci kolem nás. Dlouho jsem se dívala na druhou fotku a v hlavě se mi honily všelijaké myšlenky... :-)

4 Miloš Miloš | Web | 8. července 2020 v 13:19 | Reagovat

Já bych ten kostel také nepoznal a ani si ho nevybavuji.

Ti psi to žebrákovi ztěžují, rozhodně se nezdají zbědovaní.

A poslední fotka působí spíš jako obraz - např. od Pieta Mondriana.

5 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 8. července 2020 v 14:11 | Reagovat

Také jsem si u poslední fotky vzpomněla na Mondriana a jednu nedocenitelnou mnemotechnickou pomůcku: když to vypadá jako vybarvená tabulka v Excelu, je to Mondrian :-D Nejvíc se mi ale líbí snímek první :-)

6 Čerf Čerf | E-mail | Web | 8. července 2020 v 16:20 | Reagovat

[1]: Odedávna přemítám, jestli mouřenínští nahaněči mají speciálně u Vltavy nějaký hlubší smysl.

7 Čerf Čerf | E-mail | Web | 8. července 2020 v 16:36 | Reagovat

[2]: Kdepak zub, ten umí náladu pořádně pokazit...

8 Čerf Čerf | E-mail | Web | 8. července 2020 v 16:39 | Reagovat

[3]: Mně se líbí, že někdy nezbývá nic jiného než jednat zatraceně rychle a jindy zase naopak trpělivě čekat a čekat a čekat :-).

9 Čerf Čerf | E-mail | Web | 8. července 2020 v 16:42 | Reagovat

[4]: On je to s těmi psy vlastně stejný princip jako reklama s malými dětmi, je to boj o emoce kolemjdoucích. Ale psíci mi připadají jako dobří salámisti :-).

10 VendyW VendyW | E-mail | 8. července 2020 v 16:53 | Reagovat

[7]:Výjimečně mi tu náladu nezkazil ten zub, byla jsem nadopovaná práškama, ale ten přístup.... :-?

11 Čerf Čerf | E-mail | Web | 8. července 2020 v 17:02 | Reagovat

[5]: To by Mondrian koukal, jak se z něj stal excelový specialista :-).

12 slunecnyden slunecnyden | Web | 8. července 2020 v 19:04 | Reagovat

Teda každá fotografie úplně jiná... Já většinou až doma zjistím, jaké fotografie jsou. Když fotím, zdají se mi hezké a doma jsou na smazání a naopak jiné překvapí... Každá tvoje fotografie je neobyčejná a máš pravdu, ta dvojka prostě stála za zachycení .-) Hodně úspěchů

13 padesatka padesatka | E-mail | Web | 8. července 2020 v 20:00 | Reagovat

Jsem naprosto nadšená těmi psy.
Vážně pro ně hledám místo v bytě... :-)

14 Čerf Čerf | E-mail | Web | 8. července 2020 v 21:02 | Reagovat

[13]: Nevím, jestli ti je pán jen tak přenechá, oni jsou pro něj svým způsobem výrobní prostředek :-).

15 Čerf Čerf | E-mail | Web | 8. července 2020 v 21:08 | Reagovat

[12]: Díky. Taky samozřejmě nikdy nevím, co z fotek vyjde, ale vždycky to porovnávám s tím, co jsem od nich čekal, takže jich nakonec přežije jen málo :-).

16 padesatka padesatka | E-mail | Web | 8. července 2020 v 21:18 | Reagovat

[14]: Myslela jsem samozřejmě tu fotku. Hledám místo pro fotku, až ho budu mít, napíšu.. :-D

17 Ian Dury Ian Dury | E-mail | Web | 8. července 2020 v 21:47 | Reagovat

Máme se vybaví písnička Wabiho Ryvoly Hobo a jeho pes... Tihle ale vypadají líp..

18 Čerf Čerf | E-mail | Web | 8. července 2020 v 21:59 | Reagovat

[16]: Však já vím. Ale ta představa, že si psíky vezmeš domů, mě pobavila :-).

19 Janinka Janinka | E-mail | Web | 9. července 2020 v 16:58 | Reagovat

První obrázek je jako kdyby ho vycvakl Picasso!

20 stuprum stuprum | Web | 9. července 2020 v 20:35 | Reagovat

Psíci spí a páníček vztahuje slabé ruce a tenkým hláskem vzdává chválu Alláhovi, to je námět!

21 Miloš Miloš | Web | 12. července 2020 v 19:58 | Reagovat

[5]: Ta mnemotechnická pomůcka je skvělá,  o malíři asi někdy sepíšu článek, několik jeho obrazů jsem měl možnost vyfotografovat a pak bych ji s dovolením použil, samozřejmě budu citovat :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama