close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

"Nemít srandu a nemít hoře znamená být mrtev." (Jiří Voskovec) .

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

O mé plzeňské vernisáži a kovářově fotokobyle

1. july 2020 at 19:27 | Petr Vápeník |  Výstavy
Když se Jan Werich poprvé po devíti letech od odchodu Jiřího Voskovce z Československa mohl s tímto svým celoživotním přítelem konečně potkat, řekl prý na svou omluvu: "Já se kapánek vopozdil!" Na devět let jsem to nedotáhl, ale sedm let zpoždění je taky dost. Sedm let mi totiž trvalo, než jsem sebral pár fotek a vyrazil je vystavit do svého dávného bydliště - do Plzně. Do té doby jsem naopak tahal Plzeňáky a příplzeňáky, aby se přijeli podívat tu do Dobřichovic, tu na pražské Staré Město, tu do Vršovic, nedávno zase do Horních Počernic. Někteří k mému překvapení na výstavy jezdili, prohlíželi si, nefrflali. Kdoví, říkali si možná, jestli ten plzeňský odrodilec vůbec někdy zavítá do míst, ze kterých vzešel, kde chodil do školy jako žák, student a posléze nějakou dobu i jako učitel, do města, ve kterém se kdysi učil fotit, ještě v dobách, kdy fotografie uměla vonět po chemii a kdy celý proces její výroby byl jedno velké tajemství, protože když z bílého papíru začal ve vývojce vylézat obraz, nutilo to vždycky k zatajení dechu, tak to vypadalo zázračně. Ano, kapánek jsem se vopozdil, ale nakonec jsem dojel. A dokonce už ani nemusíme po vzoru Českých drah dodávat alibistický dovětek, že předpokládané zpoždění se může změnit.

Pozn.: Jako obyčejně z vernisáže nemám žádné vlastní fotky, protože byl při akci takový frmol, že jsem foťák ani nestihl vyndat z batohu. Pak se tedy jako ona příslovečná kovářova kobylka bosky ex post doprošuji účastníků, jestli náhodou nemají něco, co bych mohl ukázat na blogu, nejlépe záběry, kde je hodně vystavených obrazů a taky návštěvníků (celkem jich přišla pěkná padesátka) a kde nejsem moc vidět já. Následující fotky dělala nesmírně ochotná paní z místní recepce, která souhlasila s tím, že její fotky mohu použít na blogu i na facebooku, za což jí velmi děkuji.

Foyer pobočky samozřejmě není čistokrevná galerie, prostor je využíván prioritně pro potřeby banky a jejích klientů, ale i tak se tam na stěny dá zavěsit 26 fotek formátu, který používám nejčastěji, tedy 50x70cm. Všechno jsem si připravil a rozvrhl předem v počítači a kupodivu se pak ve skutečném prostoru vše vešlo přesně podle předpokladů.

(foto: Jiřina Hrabětová)

Vůbec poprvé jsem si tentokrát vyzkoušel model, kdy během jediného dne je nutné fotky napřed dopravit na místo výstavy (zvlášť když prší a vy pracujete s materiálem, který může každá kapka znehodnotit, tak je to docela napínavé), pak je všechny nainstalovat do různorodého prostoru, který máte k dispozici, a nakonec to vše završit večerní vernisáží, kde dovedně předstíráte, že něco takového je váš denní chleba a tréma je pro vás úplně neznámý pojem. Pro mě je takový "Den D", do kterého je soustředěno veškeré dění, trochu "protiúkol", protože mám radši, když fotky už visí nejpozději vpředvečer zahájení, aby byl nějaký prostor pro řešení případných nečekaných komplikací. Ale nakonec všechno dopadlo dobře, fotky byly nainstalovány už víc než tři hodiny před začátkem vernisáže, takže v půl šesté bylo možné "vpustit lvy" :-). Mimochodem, musím říct, že mě moc potěšilo, kolik lidí, kteří během instalace proudili na pobočku, se zastavilo, rozhlédlo po fotkách, a něco je zajímalo, takže se i pustili do hovoru. "Jak je to dělané? Není to náhodou Vydra? Zrovna včera jsem taky fotil - naši Bětku. Jéžišmarjá, ten fotograf, vo kterým se tu píše, to ste vy?!" Je to přesně to, co jsem si od podobné akce sliboval: Hodně lidí, pro které jsou moje fotky úplně neznámé, a obrazy, které vlastně fungují jako stopaři u silnice, mávají svými tvary a barvami na kolemjdoucí, aby na chvíli zastavili nebo aspoň přibrzdili. A každý "přibržděný" se počítá, protože musel na chvíli opustit své původní záměry a aktivně ubrat plyn, což se může zdát energeticky nevýhodné. Přijde potěšení nebo zklamání? Je moc zajímavé to sledovat.

Na začátku vernisáže jsem se snažil jít příkladem a dodržovat stále ještě platná pravidla o nošení roušek v interiérech. Samozřejmě, konzumace občerstvení původně celkem striktní přístup postupně poněkud rozvolnilo. Ale stejně, myslím, neexistuje moc fotek, na kterých jsem s rouškou :-).

(foto: Jiřina Hrabětová)

Poté, co jsem od zástupkyně banky dostal slovo, ihned jsem se svévolně povýšil na účinkujícího, který může podle příslušných pandemických pravidel pro komiky, břichomluvce (u nich muselo být obzvlášť náročné přesně definovat efektivní způsob používání ochranných prostředků) a potulné kejklíře vystupovat bez roušky. Podle použitého gesta bych soudil, že právě informuji auditorium o skutečnosti, že by si případní zájemci neměli pořizovat moje fotky pokoutně za pět prstů, ale mohou si je u mne po dohodě normálně zakoupit :-).

(foto: Jiřina Hrabětová)

Samozřejmě, podstatnou výhodou bylo, že v Plzni vystavuji poprvé, takže jsem mohl do kolekce zařadit i fotky, které již byly k vidění na předchozích výstavách. Ale nakonec mě při závěrečném obsahovém shrnutí docela překvapilo zjištění, že skoro půlka plzeňských fotografií jsou "výstavní nováčci". Když k tomu připočtu fakt, že zároveň běží v Divadle Horní Počernice moje druhá výstava Třicet tváří světla, kde je drtivá většina novinek (85 %), vypadá to, že jsem se snad poslední dva roky úplně neflákal.

Ona ve skutečnosti v těchto místech komentovaná prohlídka začínala, i když se v tomto článku zdá, že naopak právě končí. Návštěvníci vernisáže se projevili jako distinguovaní lidé zocelení účastí na řadě kulturních akcí. Slušně a pozorně mě vyslechli až do konce, nebučeli nespokojeně jako diváci v La Scale, nehrozili defenestrací (ono by to v přízemí stejně nemělo ten efekt), a dokonce se zasmáli na několika místech, kde jsem v to doufal. Co víc bych si mohl od vernisáže přát?

(foto: Jiřina Hrabětová)

Zatímco po hornopočernické výstavě jsem připraven od 9. července případné zájemce i individuálně provést, v případě plzeňské výstavy budu přece jen trochu neurvalejší rodič. Výstavního potomka jsem prostě vernisáží neomaleně vykopl z hnízda, nechám ho, ať se o sebe pěkně postará sám, a jen ho budu z dálky poočku sledovat, jak se mu daří. Samozřejmě, kdybych čirou náhodou šel kolem, je pravděpodobné, že se neudržím a nakouknu.

A abych aspoň občas kolem šel, to už se nějak zařídí :-).

P.S.: Pokud by někdo z místních čtenářů chtěl dorazit na komentovanou prohlídku výstavy Třicet tváří světla v Divadle Horní Počernice, s potěšením avizuji, že prohlídkový den bude středa 15. července (prosím, napište mi o svém případném zájmu do komentáře nebo do e-mailu). Jedna prohlídka začne v 17:00, druhá naváže lehce po 18. hodině. Pokud byste měl někdo zájem i o sobotní odpolední termín (11.7. nebo 18.7. v 16:00), dejte mi vědět; netuším, jestli by se někdo našel, tak zatím jen sonduji, ale když to bude mít aspoň trochu smysl, přijdu v jednom z těch sobotních termínů rád. Mimochodem, sám jsem si vyzkoušel, že asi nejpříjemnější spojení do Horních Počernic je vlakem. Ze stanice Horní Počernice jsou to totiž do místního divadla dvě zastávky autobusu nebo 10 minut pěšky.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx
 

3 people judged this article.

Comments

1 VendyW VendyW | 1. july 2020 at 19:49 | React

Pche, vždyť ty už musíš být vernisážový harcovník... ;-)  :-)

2 Čerf Čerf | Email | Web | 1. july 2020 at 20:09 | React

[1]: Ona je každá taková akce svými podmínkami docela originální, ale jasně, že některé prvky jsou podobné. Např. v Počernicích návštěvníci vypili všechno bílé víno a půlka červeného zbyla, kdežto v Plzni to bylo přesně naopak. Výsledek je ovšem stejný: Zbytek budu ještě týden dopíjet já, takže se nejspíš stanu alkoholikem :-).

3 Kitty Kitty | Email | Web | 1. july 2020 at 21:26 | React

Blahopřeji k zahájení výstavy, jsi už zkušený harcovník a máš co ukázat. Ještě že výstavy fotografií nebyly  pandemií Coronaviru tolik postiženy a tvoje úsilí neblokovaly. Přeji ti dobré pocity a pěkné vzkazy v návštěvní knize ;-)

4 Čerf Čerf | Email | Web | 1. july 2020 at 21:32 | React

[3]: Tohle je první výstava, která nebyla coronavirem termínově ovlivněna (i když jsem dostal nabídku na odklad o rok). Ale posunula se mi kvůli tomu výstava v Horních Počernicích, takže došlo k nešikovnému souběhu dvou výstav ve stejném termínu. Když to ale srovnám s tím, kolik výstav se rušilo, krátilo, znepřístupňovalo, dopadlo to ještě skvěle. Mimochodem, jak už jsem tu jednou psal, ruší se bohužel i zářijová výstava v San Franciscu, na kterou jsem se moc těšil, protože něco takového se člověku nepřihodí moc často.

5 Marie Veronika Marie Veronika | Web | 1. july 2020 at 21:35 | React

Věta "ten fotograf, to jste vy?" je asi nejpůvabnější reakce, jakou si dovedu představit :-) Jsem ráda, že se vernisáž i přes všechen pres a déšť povedla a přeju ještě mnoho takových :-)

6 Ian Dury Ian Dury | Email | Web | 1. july 2020 at 21:53 | React

I já jsem se narodil v Plzni a budova banky je při navstrvr Plzně docela na raně..

7 Čerf Čerf | Email | Web | 1. july 2020 at 21:58 | React

[5]: Představa, že bych musel ráno proti dešti opatřit 26 obrazů, mě nenaplňovala velkou radostí. Nakonec jsem zabalil tři nejdůležitější kousky, ty ostatní jsem risknul a naštěstí to vyšlo. Věta: Ten fotograf, to jste vy, mě opravdu "v přímém přenosu" rozesmála :-). Bylo v tom vidět nefalšované překvapení z toho, že mediální realita se zhmotnila v takovém hromotlukovi :-).

8 Čerf Čerf | Email | Web | 1. july 2020 at 22:00 | React

[6]: Pozor, já jsem rodákem z Domažlic a do Plzně jsem se kdysi přestěhoval jen nerad a z donucení. Ale to už je, myslím, promlčené :-).

9 Miloš Miloš | Web | 2. july 2020 at 23:11 | React

V Plzni jsem byl před několika roky poprvé v životě při cestě na Zbiroh a shodou okolností následující rok ještě 3 dny při jedné odborné akci.
Je tam docela pěkně, akorát jsou dost divné ty "zlaté" artefakty na náměstí s naší nejvyšší kostelní věží.

Ale výstava je samozřejmě tím pravým zlatým hřebem :).

10 Janinka Janinka | Email | Web | 3. july 2020 at 19:43 | React

Díky za milé a vtipné virtuální zprostředkování tvé výstavy a gratuluji k úspěchu u návštěvníků! :-)

11 Čerf Čerf | Email | Web | 3. july 2020 at 20:15 | React

[9]: Moc často jsem teď v Plzni nepobýval, přijížděl jsem spíš jen na různé druhy setkání s přáteli. Díky výstavě jsem byl snad po dvaceti letech v Plzni déle než dva dny :-).

12 Čerf Čerf | Email | Web | 3. july 2020 at 20:16 | React

[10]: Tak znáš to, účastníci vernisáží jsou na mě většinou hodní :-).

13 stuprum stuprum | 4. july 2020 at 16:06 | React

Sui generis. Plzeňský Imprésario, můj dojem! Tleskáme v slzičkách dojetí.

14 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 6. july 2020 at 10:28 | React

Bezva, povedlo se a ty si to užívej plnými doušky. :-)

15 Čerf Čerf | Email | Web | 6. july 2020 at 17:44 | React

[14]: Tohle samozřejmě vždycky potěší a zahřeje :-).

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama