Blog Petra Vápeníka - Články http://pvapenik.blog.cz/ cs Nedělní miniglosy č.169 <div><br /></div><div><span style="color:#630705">Podle nových poznatků o vývoji nákupních zvyklostí v České republice je pro české zákazníky rozhodující cena výrobků, takže např. dávají přednost potravinových náhražkám před skutečnými potravinami. Protože ani čeští voliči nejsou příliš nároční na kvalitu svých volených zástupců, začínají se analogicky k trendům v potravinářství v Poslanecké sněmovně připravovat také poslanecké náhražky, které by mohly být o dost levnější než skuteční poslanci. Poslanecké náhražky budou mít místo skutečných mozků jen sojový granulát, tělo by mělo být vyrobeno z rozemletých kostí a kuřecích pařátů a tvar by mělo držet díky notnému přídavku anorganických pojiv. Odborníci navíc soudí, že ani rozdíl v kvalitě produkovaných zákonů téměř nebude patrný. Vedoucí projektového týmu nám k tomu řekl: "Zkusmo jsme před půl rokem nahradili několik poslanců poslaneckými náhražkami, a kdybychom si příslušná jména nepoznamenali, dnes bychom náhražku od skutečného poslance stěží rozeznali."</span></div><div><span style="color:#630705">----------------------</span>-</div><div><span style="color:#630705">Protože se v České republice postupně zvyšuje počet orlů mořských i dalších vzácných ptáků, bouřlivě se rozvíjí kdysi téměř zdecimovaná živnost ptakopravců. Česká ptakopravecká komora dokonce iniciovala vytvoření komplexní a dlouhodobé věštby pro Českou republiku. Výsledky ptakopravecké analýzy však věštcům nečekaně zabavili příslušníci Bezpečnostní informační služby, kteří materiál označili jako přísně tajný. Část politologů říká, že je to správný krok, protože zveřejnění pravdivých informací, kam česká společnost spěje, by mohla vyvolat zbytečnou paniku, druhá část odborníků naopak tvrdí, že výsledky mohou být zveřejněny bez rizika, protože pár měsíců před koncem světa už je to víceméně jedno.</span></div><div><span style="color:#630705">-----------------------</span></div><div><span style="color:#630705">Plánům na další těžbu uhlí na Karvinsku bude zřejmě kromě nespokojených občanů bránit i vzácný brouk páchník hnědý, pokud se prokáže, že v uvedené lokalitě žije. Zástupci ekologických organizací tvrdí, že hodnověrní svědci na několika místech ucítili typický pach páchníka, specialisté na hmyz ale soudí, že vzhledem k vzácnosti tohoto druhu je mnohem pravděpodobnější, že jsou v okolí Karviné ze země cítit peníze.</span></div><div><span style="color:#630705">-----------------------</span></div><div><span style="color:#630705">Trenér Hadamczik s pomocí švédských a finských meteorologů důrazně popřel informace některých bulvárních novin, že čeští hokejisté na mistrovství světa ve Stockholmu a Helsinkách místo tvrdého boje o zlato jenom chytají bronz.</span></div><div><span style="color:#630705">-----------------------</span></div><div><span style="color:#630705">Česká diplomacie musí čelit podobnému problému jako Francie v případě nového francouzského premiéra Ayraulta, jehož jméno zní v arabštině jako místní populární vulgarismus. Ukázalo se totiž, že jméno dr.Ratha v jednom teprve nedávno objeveném africkém jazyce znamená "arogantní mocichtivý intelektuál důvodně podezřelý ze zlodějiny". "Přestože jazykem mluví jen šest vesničanů z jednoho horského údolí ve Rwandě, je to samozřejmě velmi delikátní a nepříjemná záležitost, kterou musíme řešit, a zcela chápu rozladění pana poslance, jež nám zprostředkovala Vězeňská služba," řekl nám k tomu vedoucí příslušné sekce Ministerstva zahraničí. "Jednak bychom měli důsledně ctít presumpci neviny, jednak by zmínka o intelektu mohla pana poslance poškodit v očích jeho tradičních voličů."</span></div> http://pvapenik.blog.cz/1205/nedelni-miniglosy-c-169 http://pvapenik.blog.cz/1205/nedelni-miniglosy-c-169 Nedělní miniglosy Sun, 20 May 2012 14:59:00 +0200 Sen a skutečnost <div><br /></div><div>Čím dál víc zjišťuji, že život není děsný,</div><div>i díky skutečnosti proměněné ve sny.</div><div>I díky skutečnosti proměněné v sen</div><div>dokážu žasnout a být unesen</div><div>a kabát reality je mi občas těsný.</div><div><br /></div><div>Překonávám snadno drobná příkoří,</div><div>když skutečnost ve snu voní po moři,</div><div>a v mihotavém světle solných lamp</div><div>můj sen je prostoduchý jako Forrest Gump</div><div>a v ohni skutečnosti nejspíš neshoří.</div><div><br /></div><div>Skutečný snílek má svých snů plnou krosnu,</div><div>jen díky nim nakonec najde klid</div><div>a sílu ze skutečnosti se jednou probudit.</div><div>Kam? No přece do snu! :-)</div> http://pvapenik.blog.cz/1205/sen-a-skutecnost http://pvapenik.blog.cz/1205/sen-a-skutecnost V řeči mírně vázané Wed, 16 May 2012 21:59:29 +0200 Kdo doopravdy vyhrál letošní pražský maratón? <div><br /></div><div>Protože jsem se tentokrát bohužel nemohl do pražského maratónského víkendu zapojit tak aktivně, jak bych si sám přál, rozhodl jsem se, že vám aspoň zprostředkuji své netradiční divácké zážitky. Vlastně jsem ještě nikdy neměl příležitost vidět dobíhat ty nejlepší závodníky do cíle - tou dobou totiž tradičně bývám někde v Podolí a zbývá mi do cíle ještě něco kolem 25 kilometrů. Tak jsem si letos řekl, že speciálně pro vás vyfotím vítěze Mezinárodního pražského maratónu. Ale nějak se mi ty včerejší fotografie pomíchaly a já zapomněl, kdo tím vítězem vlastně byl...</div><div><br /></div><div><span style="color:#333">Byl to snad tenhle Keňan se jménem tolik nepříhodným pro maratón v metropoli země pivařů?</span>...</div><div><img width="399" height="550" src="http://nd05.jxs.cz/172/528/c98f1bb939_85662368_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><span style="color:#333">...nebo to byl tenhle vytrvalý malý andílek s tričkem proklatě nízko?</span></div><div><img width="401" height="601" src="http://nd05.jxs.cz/403/853/e08967e66a_85662365_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><span style="color:#333">Tohohle kostitřasistu jistě diskvalifikovali za nedovolenou výbavu, i když dojel do cíle ještě před prvními finišujícími běžci. On tedy zřejmě vítězem nebyl...</span></div><div><img width="400" height="598" src="http://nd05.jxs.cz/041/274/61716e2d1f_85662382_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><span style="color:#333">Nebo zvítězil tenhle levitující žluťásek? Nejspíš také ne, splněný olympijský limit pro závod v Londýně mu asi protentokrát stačil.</span></div><div><img width="401" height="548" src="http://nd05.jxs.cz/952/773/d9b6cb4521_85662376_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><span style="color:#333">Jestli vyhrály tyhle párové čtyřky, bylo to nespravedlivé, protože si evidentně zkracovaly klikatou trasu centrem Prahy po úplně rovné Vltavě. Prostě samá voda, samá voda...</span></div><div><img width="552" height="400" src="http://nd05.jxs.cz/307/296/676e35e7b5_85662380_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><span style="color:#333">Vyhrál snad tenhle malý brouček, kterého na trati přemohl mikrospánek?...</span></div><div><img width="401" height="558" src="http://nd05.jxs.cz/677/379/2abc3dc0c4_85662359_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><span style="color:#333">...nebo vyhrál někdo z této favority nabité skupiny?</span></div><div><img width="399" height="551" src="http://nd05.jxs.cz/995/493/c97adf872d_85662373_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div><br /></div><div>Pokud nezvítězila v celkovém pořadí, tahle skupinka jistě nebyla bez šance aspoň v kategorii mašerů...</div><div><img width="400" height="551" src="http://nd05.jxs.cz/615/101/c4c1946349_85662349_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><span style="color:#333">...nebo snad vyhrál tenhle africký rychlík, kterému sotva stačili i kolemjedoucí cyklisté a kterého i zaostřit byl docela problém?</span></div><div><img width="400" height="554" src="http://nd05.jxs.cz/639/736/82d3514b63_85662385_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><span style="color:#333">Ale možná se vítězem stal tenhle lední medvídek; minimálně pro mnohá dětská srdce určitě.</span></div><div><img width="400" height="550" src="http://nd05.jxs.cz/103/389/6656a5348b_85662355_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div><br /></div><div>Tak nevím, jsem maličko popletený. Kdo to tedy včera v rozběhané a sportem pulsující Praze vlastně doopravdy vyhrál? Poradíte mi? :-)</div> http://pvapenik.blog.cz/1205/kdo-doopravdy-vyhral-letosni-prazsky-maraton http://pvapenik.blog.cz/1205/kdo-doopravdy-vyhral-letosni-prazsky-maraton Fotočlánky Mon, 14 May 2012 22:06:19 +0200 Nedělní miniglosy č.168 <div><br /></div><div><span style="color:#630705">Úsporná opatření zasahují stále širší oblasti působnosti českého státu. V minulém týdnu například vyšlo nařízení Ministerstva zemědělství, podle kterého budou moci od příštího roku všechny české křepelky štěbetat jen "tři peníze, tři peníze". Předseda KKK (Komory křepelek a koroptví) poukázal na alarmující skutečnost, že stále více kvalitních křepelek odchází do soukromého sektoru, kde si šikovná křepelka může přijít na osm i více peněz.</span></div><div><span style="color:#630705">-----------------------</span></div><div><span style="color:#630705">Zástupci Ministerstva školství připustili, že náročnější verze maturity z matematiky byla opravdu příliš složitá a že to jejím tvůrcům spočítají, budou-li na to ovšem mít ministerští úředníci tentokrát dost času.</span></div><div><span style="color:#630705">-----------------------</span></div><div><span style="color:#630705">Podle exkluzivního průzkumu pro Nedělní miniglosy není 92% procent českých politiků spokojeno s českými voliči, a proto požadují jejich okamžité odstoupení. "Pokles důvěry politiků v české voliče je v poslední době enormní a jedná se jistě o jeden z faktorů, které způsobují permanentní blbou náladu mezi politiky," řekl nám mluvčí stále populárnější Řáholecké výzvy, podle které by měli být všichni voliči bezodkladně naházeni do Vltavy. "Z toho, že voliči tyto jasné signály nedůvěry nejsou ochotni vzít na vědomí a čestně rezignovat, se dá usoudit, že jim jde výhradně o to, aby se co nejdéle udrželi u svých koryt, o která by v předčasných volbách voličů s největší pravděpodobností přišli."</span></div><div><span style="color:#630705">----------------------</span>-</div><div><span style="color:#630705">Opoziční poslanci na mimořádné konferenci v Poslanecké sněmovně prohlásili, že česká vláda by se měla místo na škrtání výdajů spíše soustředit na omezení zbytečných duplicitních činností, kterých je v tomto státě nepřeberné množství a jejich omezením se dá výrazně ušetřit. Večer uspořádali mimořádnou tiskovou konferenci i opoziční senátoři, kteří prohlásili, že česká vláda by se měla místo na škrtání výdajů soustředit na omezení zbytečných duplicitních činností, kterých je v tomto státě nepřeberné množství a jejich omezením se dá výrazně ušetřit.</span></div><div><span style="color:#630705">-----------------------</span></div><div><span style="color:#630705">Podle převratného závěru specializovaného amerického vědeckého týmu způsobila obrovské emise skleníkových plynů a následné katastrofální globální oteplování na konci druhohor především enormní plynatost dinosaurů. Podle českých vědců sice v případě místních politických dinosaurů podobné globální nebezpečí nehrozí, ale pražská pobočka Greenpeace pro jistotu požaduje, aby byla situace důkladně monitorována a při případném výraznějším zvýšení teploty v Poslanecké sněmovně, kde je koncentrace politických dinosaurů největší, byl okamžitě zaveden nouzový regulační systém emisních povolenek.</span></div> http://pvapenik.blog.cz/1205/nedelni-miniglosy-c-168 http://pvapenik.blog.cz/1205/nedelni-miniglosy-c-168 Nedělní miniglosy Sun, 13 May 2012 09:20:20 +0200 Fotohádanka č.9 <div><br /></div><div>Je vůbec možné, že od poslední fotohádanky na tomto blogu uteklo už skoro tři čtvrtě roku? Od té doby se toho odehrálo tolik, že nebýt o tom záznamy na těchto stránkách, skoro by se zdálo, že to není možné. A za celou tu dobu ani jedna fotohádanka, takže se dá předpokládat, že pro zdejší nejnovější čtenářskou "generaci" to dnes může být premiéra. Ale premiéra to věru není, kdepak, vždyť už jde o devátou hádanku, která má pořád jedno a totéž znění:</div><div><br /></div><div><strong>Co je podle vás vyfoceno na následujícím obrázku?</strong></div><div><br /></div><div><img width="401" height="601" src="http://nd05.jxs.cz/554/931/87ae4d2f1e_85582141_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div><br /></div><div>Ti, co ještě dřívější fotohádanky pamatují, dobře vědí, že hádanka bez indicií není úplná, tak přikládám kromě fotografie i následující informace:</div><div><br /></div><div>1. Fotka je dělaná v interiéru.</div><div>2. Fotografie byla převedena do černobílé podoby, nebylo ale třeba odbarvovat příliš.</div><div>3. Přestože se jedná o cizí předmět, který má zcela konkrétního vlastníka, neukradl jsem ho.</div><div>4. Předmět na fotce se v různých fázích svého životního cyklu různě obtížně fotí.</div><div>5. Kdybych vám popsal, jak je předmět těžký, stěžovali byste si, že je pro vás hádanka příliš snadná (a taky že je!).</div><div><br /></div><div><br /></div><div>Tak co, už víte? Pokud víte, pište do komentářů, pokud nevíte, popusťte uzdu fantazii a něco zajímavého si vymyslete. Když se netrefíte, nic neriskujete, protože v soutěži se tentokrát o žádné ceny nehraje. Řecká vína přechodně došla :-).</div><div><br /></div><div>Správnou odpověď uvede jistě řada z vás dříve (hádanka je opravdu velmi jednoduchá), ale já ji sem připíšu až v neděli večer. Zatím přeji všem krásné víkendové dny.</div> http://pvapenik.blog.cz/1205/fotohadanka-c-9 http://pvapenik.blog.cz/1205/fotohadanka-c-9 Fotočlánky Fri, 11 May 2012 22:29:31 +0200 O velké e-mailové inventuře <div><br /></div><div>Počítač je pozoruhodný organismus, o kterém jen ti nejsušší suchaři dokážou říct, že nemá žádnou vlastní nezávislou inteligenci, žádné vlastní záměry a cíle a vlastní vůli. Snažím se svůj počítač respektovat coby nezávislou osobnost s vlastními potřebami, choutkami i zálibami, s vlastními trucy a obdobími depresí, kdy je dobré kolem něj chodit v tak velkých kruzích, jak to jen omezené prostory bytu dovolí. A zase naopak s obdobími tvůrčího vzmachu, které jsou srovnatelné s euforickými obdobími u lidí. Některé z výsledků takových počítačových manických stavů možná my, počítačoví laici, ani nepoznáme. Jiné ovšem mají tak fatální následky, že i naše neodborné oči dokážou ocenit morbidní krásu vzniklých spálenišť.</div><div><br /></div><div>Občas ve vypjatých situacích svůj počítač oslovuji jménem. Protože je často schopen pracovat samostatně, říkám mu jednoduše: Sam. Sam se čas od času připomene, že je zapotřebí něco upravit, něco vylepšit, něco smazat, něco obnovit a já to přesně podle jeho pokynů udělám, nepřemýšleje zbytečně o tom, zda jde o krok nezbytný, žádoucí nebo tím Samovi jen udělám radost. Provedení Samových nápadů jen málokdy končí viditelnou katastrofou, což se ovšem nedá říct o mých vlastních nápadech. Určitě znáte takové ty záblesky lidského génia, kdy je člověk pevně rozhodnutý učinit něco dobrého a užitečného, jenže původní záměr relizací postupně degraduje, až se promění v noční můru a skončí to tak, že se horkotěžko snažíme alespoň přiblížit k výchozímu stavu. A přesně takový nápad jsem dostal o víkendu: Konečně si po letech vyčistím e-mailovou schránku. Jednoznačně skvělá myšlenka!!!</div><div><br /></div><div>Samozřejmě, snažím se udržovat aspoň základní mailovou hygienu. Zřejmé blbosti a okatý balast se snažím mazat průběžně. Přesto se mi ale ve schránce postupně nashromáždilo kolem dvou tisíc zpráv a dopisů, které do kategorie balastu není možné bez podrobnějšího zvážení zařadit. Rozhodl jsem se tedy udělat o víkendu velkou e-mailovou inventuru, kdy každou zprávu ve schránce otevřu, přečtu, posoudím a vyřknu ortel samosoudce, proti němuž není odvolání. Palec diktátora nahoru nebo dolů. Nedemokratické, ale účinné!</div><div><br /></div><div>Čistka probíhala skoro celý den. Snažil jsem se být poctivý a spravedlivý a ponechat si jen skutečné skvosty, které jednou tváří v tvář historii přesvědčí svou kvalitou. Po vysilující mnohahodinové dřině jsem počet zpráv zredukoval na 500. Ostatní šlo nemilosrdně do koše. A v ten okamžik zaúřadoval konečně Sam se svou chutí věci aktivně ovlivnit a nebýt jen tupým vykonavatelem cizí vůle. Cosi mi na obrazovce nabídl, zjevně šlo o jakési ulehčení celého procesu. Jsem zvyklý se Samem souhlasit, protože to se mnou většinou myslí dobře a snaží se mi pomoci. Jeho náměty pak někdy ani pořádně nečtu a spolehnu se plně na to, že mne Sam za čtyři léta spolupráce dobře zná a nenabídl by mi přece něco, s čím bych při plné pozornosti nesouhlasil! Podnět jsem tedy celkem bezmyšlenkovitě potvrdil tlačítkem OK. Teď, myslím, je ten pravý okamžik zdůraznit, že si svou e-mailovou poštu průběžně nijak nearchivuji a nezálohuji, i když jsem už často pomyslel na to, že by se mi to jednou mohlo nevyplatit.</div><div><br /></div><div>Jakmile jsem stiskl tlačítko, začaly moje pracně vyselektované zprávy před očima mizet. Do čistícího procesu nešlo nijak vstoupit, nešlo ho přerušit. Jeden mail za druhým z těch, které jsem vyhodnotil jako to nejcennější, co mi bylo kdy doručeno do poštovní schránky, každá z těch krásných obálek s cenným obsahem a virtuální ozdobnou šňůrkou se vždycky obarvila, počítač chvíli přemýšlel a pak se objevilo upozornění, že "mail ten a ten byl odstraněn". Kdo je další na řadě? Nevěřícně jsem zíral na obrazovku s pocitem, jaký asi museli mít dispečeři černobylské elektrárny, když zjistili, že test zařízení (který navíc vůbec nebylo zapotřebí provést) nevede do očekávaných míst, ale úplně jinam, mnohem dál, do zákoutí, pro která se jen obtížně hledá slušný ekvivalent, a procesu přitom chybí šikovné tlačítko "storno".</div><div><br /></div><div>Zkáza byla ve srovnání s předcházející namáhavou selekcí rychlá. Ostatně i alexandrijská knihovna jistě shořela rychleji, než by byly při generální inventuře zrevidovány a zaprotokolovány všechny její papyrové svitky. Ve schránce nezbylo nic; jen v koši zůstaly stovky těch méně důležitých zpráv, které jsem během dne odsoudil k trestu smrti. Zaplavil mne asi takový pocit štěstí, jako kdyby to jediné, co člověk najde po požáru při návratu na spáleniště, byl neporušený (a již dlouho nevynešený) odpadkový koš. "Dobré" maily nebyly k nalezení nikde. Zašel jsem si do koupelny potopit hlavu do studené vody a vydržel jsem pod hladinou dlouho.</div><div><br /></div><div>Hlavou mi letělo, co všechno jsem ťuknutím do jediného tlačítka nechal zmizet ve zcela nechtěné čerfí díře: Dílčí svědectví o čtyřech letech svého života? Nejcennější dopisy, ke kterým utíkám ve chvílích, když mi není nejlíp, a ony fungují jako ta nejlepší možná medicína, která člověka vždycky znovu a znovu postaví na nohy, aby měl i nadále dost síly těšit se na všechno, co ještě přijde? To všechno jsem poslal jedním stiskem tlačítka k čertu! V tomhle, uznávám, doba skutečně pokročila; dřív bylo přece jen méně případů, kdy někdo všechny obálky s dopisy, které si lidé z nějakého důvodu schovávali, hodil omylem naráz do krbu. Dnešní moderní technika umožňuje lidem ztrácet paměť rychle a organizovaně a nespoléhat se přitom jen na nevyzpytatelnou náhodu.</div><div><br /></div><div>S mokrou, studenou (ale zdaleka ne chladnou) hlavou, jsem se vrátil k Samovi, který na mne poblikával úplně klidně a obyčejně, jako by právě nenastala katastrofa srovnatelná s vyhynutím dinosaurů. Po chvilce zautomatizovaných hmatů a chvatů jsem oživil pohaslou obrazovku a ještě asi půl hodiny jsem horečně hledal. Co kdyby ještě existovala nějaká šance? Hledání jehly v senném stohu je proti podobné snaze tutovka, dokonce i pro člověka se sennou rýmou. Když jsem definitivně ztratil všechny naděje, vypnul jsem počítač a vmetl do tváře zrcadlu několik velmi nepěkných invektiv. Pak jsem musel na vzduch, i když právě šuměl májovým deštěm. Nemám tušení, kde jsem všude chodil a koho jsem potkal. Vzpomínám si ale bezpečně, na co jsem myslel: Na svou paměť, která kvůli mému hloupému zásahu již nikdy nebude tak bohatá jako dřív a bude se o některých informacích už navěky jen (stále slaběji a slaběji) dohadovat, místo toho, aby si je potvrdila v originálních a většinou nenahraditelných textech.</div><div><br /></div><div>Ač nejsem počítačovým hráčem, v tu chvíli jsem dostal atavistickou chuť pustit si tu nejmorbidnější počítačovou střílečku umožňující rozsekat alespoň virutálně všechno, co se objeví na dostřel. Po spuštění si Sam spokojeně zavrčel, jako by se nechumelilo (nechumelilo se!), lišácky na mne mrknul a na obrazovce naskočila hláška oznamující něco v tom smyslu, že pro odstraněnou poštu byla vytvořena zcela nová složka, do níž byly všechny vymazané zprávy přesunuty. Zapomněl jsem na střílení a ověřil jsem si, že zprávy na uvedené adrese skutečně existují. Byly tam, na místě, kde jsem je už několikrát před tím marně hledal, stály ve spořádaném šiku a tvářily se netečně. Musel jsem do sebe kopnout panáka slivovice.</div><div><br /></div><div>Není, myslím, bezúčelné ověřit si cenu svých věcí jejich nedokonanou tréninkovou ztrátou. Vyzkoušel jsem si to před deseti lety při povodni a teď díky chytrému Samovi i při velké e-mailové inventuře. Dobře jsem si uvědomil, že o to nejlepší ze své korespondence by člověk přijít neměl, na to jde o příliš cennou věc, i když možná napohled nenese bezprostřední plody. Není nezbytností, život se bez ní obejde, ale možná už bychom to nebyli úplně "stejní my" jako před tím. Už lépe chápu lidi, kteří po nějaké živelní katastrofě začínají bez remcání a bez pocitu nespravedlnosti stavět základy nového domu, ale neumějí se smířit se ztrátou obyčejných starých fotografií a pomačkaných dopisů.</div><div><br /></div><div>Podíval jsem se znovu na Sama a zdálo se mi, že se jeho obrazovka potutelně usmívá. Řekl bych, že některé počítače kromě vlastní nezávislé inteligence, vlastních záměrů a cílů a vlastní vůle mají i vlastní svérázný smysl pro humor :-).</div> http://pvapenik.blog.cz/1205/o-velke-e-mailove-inventure http://pvapenik.blog.cz/1205/o-velke-e-mailove-inventure Glosy a fejetónky Tue, 08 May 2012 08:29:21 +0200 Nedělní miniglosy č.167 <div><br /></div><div><span style="color:#630705">Stranické primárky ODS o kandidáta strany do prezidentských voleb skončily v Královéhradeckém a Pardubickém kraji velkým překvapením. Voleb se totiž zúčastnilo více kandidátů než plánovaní Přemysl Sobotka a Evžen Tošenovský, protože některé - ve světě politiky méně zkušené - osobnosti si netradiční české slovo "primárky" vysvětlily mylně, většinou jako soutěž primářů. Díky tomuto nedorozumění vyhrál v primárkách jednoznačně primář Sova před šimpanzím samcem Olafem, který v soutěži zastupoval pro změnu primáty.</span></div><div><span style="color:#630705">----------------------</span></div><div><span style="color:#630705">Myšlenku dočasného odkladu finančního vyrovnání státu s církvemi, se kterou přišel kardinál Vlk, považuje většina pozorovatelů za smysluplnou. Návrh je zřejmě přijatelný pro všechny politické síly v zemi, které se liší pouze tím, že na rozdíl od levicových a středových stran pravice zatím nepředpokládá dobu odkladu delší než je promlčecí doba.</span></div><div><span style="color:#630705">-----------------------</span></div><div><span style="color:#630705">Několik desítek studentů a studentek se nevrátilo večer domů z majálesového průvodu v pražské Stromovce. Podle některých zelených aktivistů je určitě na vině další propad zeminy související se stavbou tunelu Blanka, a Erich von Daniken dokonce naznačil, že za jejich zmizením mohou stát mimozemšťani. Hysterii klidní jen mluvčí Strany zdravého rozumu, který vzhledem k prozatím abnormálně teplému květnu navrhuje počkat se všemi konspirativními teoriemi alespoň do rána.</span></div><div><span style="color:#630705">-----------------------</span></div><div><span style="color:#630705">Největší úplněk v roce byl k vidění o víkendu, protože se k nám Měsíc na své dráze kolem Země přiblížil na nejnižší vzdálenost. Představitelé sociální demokracie nicméně potvrdili svůj nedávný slib, že k útoku na vládu použijí skutečně každou příležitost, a spolu s komunisty protestovali v ulicích proti tomu, že česká vláda plýtvá prostředky na takové spektakulární světelné představení, zatímco na obyčejných lidech jinak šetří, kde může. Policie se nejdříve domnívala, že se demonstranti scházejí v ulicích hlavního města již během úplňkové noci, ale pak se ukázalo, že šlo pouze o speciální nekoordinovanou akci Odborového svazu náměsíčníků.</span></div><div><span style="color:#630705">-----------------------</span></div><div><span style="color:#630705">Podle analýzy DNA ze slin na ulicích je v České republice více než čtyři milióny lidí, kteří si už při pomyšlení na politiku aspoň jednou odplivli. Výsledky několikaletého a enormně nákladného výzkumného politologicko-genetického projektu a hlavně jejich interpretaci však zpochybnil dlaždič Jiří Dušek z Kuřimi, který si podle svého oficiálního vyjádření odplivl jen tak.</span></div> http://pvapenik.blog.cz/1205/nedelni-miniglosy-c-167 http://pvapenik.blog.cz/1205/nedelni-miniglosy-c-167 Nedělní miniglosy Sun, 06 May 2012 13:37:26 +0200 Májové haiku <div><br /></div><div><em>Májová rozkvetlá a všemi vůněmi (a pylovými alergeny) provoněná příroda vysloveně vybízí k psaní haiku, tak jedno malé květnové přidám. Ale snad jen shodou okolností jsem zrovna v minulých dnech míjel na své cestě mnohé připomínky lidí padlých za květnového povstání. Když čtu na deskách jména doprovozená jen dnem narození a úmrtí, moje fantazie, uvyklá domýšlet si lidské příběhy, pracuje na plné obrátky. Kdo z nich cíleně bojoval a kdo se tragicky připletl? Jak by asi žili dál, kdyby přežili? A kolik májů by je ještě čekalo? Malými pamětními deskami je poseta celá Praha a já se přistihuji, že o těch lidech vlastně doopravdy nic nevím a mám nepříjemný pocit, že bych aspoň něco vědět měl. Ale možná nemusíme chodit do daleké minulosti. O kom z našich dnešních blízkých v době, kdy jsme doslova zaplaveni informacemi, doopravdy něco víme? A přitom nás spojuje šumění stejného májového deště.<br /></em></div><div><em><br /></em></div><div><em><br /></em></div><div style="text-align:center"><strong>Májové haiku</strong></div><div style="text-align:center"><strong><br /></strong></div><div style="text-align:center"><strong><br /></strong></div><div style="text-align:center">Krev tiše smývá</div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center">archanděl zapomnění</div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center">májovým deštěm.</div><div style="text-align:center"><br /></div><div style="text-align:center"><br /></div><div><span style="color:#00f"><strong>Cesta do pravěku:</strong></span></div><div style="text-align:left"><span style="color:#00f">Samozřejmě - když je na řadě haiku, standardně přidávám odkaz na jeden "pravěký" článek, abyste si nemysleli, že vás chci jen tak odbýt. Tentokrát by to mělo být něco optimistického, po té krvi, že?... A kde brát optimismus, než u lidí, kteří - na rozdíl od nás, obyčejných nespokojenců - prostě nemají žádné problémy. Nebo že bychom o nich zase jen nic <em>doopravdy</em> nevěděli?</span> <a href="http://pvapenik.blog.cz/0910/o-vecech-ktere-se-prihazeji" target="_blank">O věcech, které se přiházejí.</a></div> http://pvapenik.blog.cz/1205/majove-haiku http://pvapenik.blog.cz/1205/majove-haiku V řeči mírně vázané Sat, 05 May 2012 19:34:38 +0200 Klášter Agia Paraskevi <div><br /></div><div><em>Pozn.: Už dlouho jsem nepřidal nic do rubriky Črty z Lefkady. Možná proto, že jsem v loni po dlouhé době Lefkadu nenavštívil, protože loňský rok byl ve znamení "velké japonské cesty" a na Lefkadu se v takové konkurenci jaksi nedostalo. Ale zjistil jsem, že návštěvnost mých článků o Lefkadě je pozoruhodně setrvalá a kupodivu se odkaz na můj blog objevil na několika stránkách věnovaných tomuto ostrovu, tak jsem se rozhodl přidat další článek a pár fotografií. Jsou pouze dokumentační, žádné fotozázraky tentokrát rozhodně nečekejte.</em></div><div><br /></div><div>Mám na Lefkadě jedno zamilované místo. Tedy - mám tam zamilovaných míst celou řadu, ale tohle místo je pro mě něčím výjimečné. Lefkadu jsem navštívil zatím šestkrát a ani při jedné cestě jsem neopomněl zajít nebo zajet si ke klášteru Agia Paraskevi. Rovnou upozorňuji, že nejde o žádnou významnou památku, ale tohle místo mne okouzlilo hned napoprvé, a přestože se místní úřady hodně snaží, aby kouzlo pominulo, zatím se jim to daří pouze zčásti.</div><div><br /></div><div>Poprvé jsem tudy prošel pěšky cestou na nejvyšší vrchol ostrova v době, kdy sem ještě vedla jen úzká kamenitá cesta vydávaná ovšem za regulérní silnici. Kdo sem vyrazil s půjčeným běžným automobilem nebo dokonce na "neterénním" motocyklu, koledoval si o velké problémy (z té doby mám asi nejhezčí fotky, bohužel jen na kinofilmech, které nemám pohotově k dispozici pro vystavení na blogu a digitalizovat se mi je zatím nechce). Když jedete od moře z Vassiliki, vydáte se přes nádhernou a úrodnou rovinu pokrytou zahradami a pak prudce nahoru směrem k vesnici Sivros a posléze k horské vesničce Agios Ilias.</div><div><br /></div><div>Již od začátku stoupání si můžete ve veliké dálce v kopcích všimnout malé bílé plošky. Jedná se o bílou zvonici kláštera, která je vystrčena daleko před vlastní areálek kláštera, aby byla vidět (a poslední dobou i slyšet) zdaleka. Cestou se vám může pěkně zamotat hlava, protože zatáček je určitě přes stovku, klášter je ve výšce cca 700 m nad mořem a cesta pak ještě dál stoupá směrem k nejvyšším dostupným kótám. Je moc zajímavé čas od času se dívat do údolí, výhled se totiž doslova s každou serpentýnou mění a jindy dominantní moře pomalu ustupuje a předává dočasně žezlo vysokému pohoří.</div><div><br /></div><div><em>Vidíte to maličké bílé vpravo nahoře? Ve správném světle zvonička doslova září do údolí</em>, <em>což ovšem bohužel není případ zachycený na fotografii. Ale aspoň pro hrubou ilustraci :-)</em>.</div><div><img width="400" height="532" src="http://nd05.jxs.cz/710/333/c40db34d22_85357670_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div>Cesta do Agios Ilias je lemovaná vinicemi plodícími hrozny maličkých a doslova černých kuliček neodolatelně sladké chuti. Ostatně víno se tu pěstuje skoro všude, protože i vysoko v horách je pěkně teplo a slunce tu svítí skoro pořád. V období sklizně jsem právě v Agios Ilias viděl, jak ve vesnici postavili jeden lis na víno přímo na náves a vesničané si k němu postupně chodili svoje hrozny vylisovat. Celá vesnice byla provoněná tou sladkou chutí. Pokud ale chcete jet dál ke klášteru Agia Paraskevi, je nutné překonat zbytky staré uzounké silnice, kde ještě nedávno končil asfalt, minout hřbitůvek s kostelíkem Agia Triada a napojit se na širokou moderní a pohodlnou asfaltku postavenou teprve nedávno, na které ovšem bývá kromě vrcholné sezóny jen sporadický provoz a silnici proto hojně využívají jako dopravní tepnu stáda horských koz.</div><div><br /></div><div><em>Takhle vypadala zvonička na podzim 2010. Aby jí to tolik přirozeně neslušelo, dostala dvě plechové "uši" z reproduktorů, aby přes ni bylo možné přenášet zvuk bohoslužeb z nedalekého kláštera do údolí, a byla uvázána "na řetěz" těžkého kabelu nejspíš připojeného na jakési mikrofony v kostele. No a také byla nově vyzdobena řeckou vlajkou, abyste si třeba nemysleli, že jste v Mexiku.</em></div><div><img width="604" height="403" src="http://nd05.jxs.cz/152/343/302eb9f422_85357600_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div>Přiznávám se, že z postupné modernizace místních kamenitých silniček nemám osobně velkou radost. Chápu, že cesty musí sloužit hlavně místním a ti na pokrok pochopitelně nedají dopustit. Je pravda, že s modernizací všeho kolem nenávratně mizí nádherná romantická místa, ale domorodce bych z přehnaného romantismu nepodezíral. Jejich život je těžký a dostat z vyprahlé půdy nějaké využitelné hodnoty je opravdu náročná a nikdy nekončící práce.</div><div><br /></div><div><em>Od zvoničky kláštera se otevírá fascinující výhled dolů k moři na rozvrásněné pobřeží a při dobré viditelnosti až na sousední ostrovy Ithaka a Kefalonia. Chce to ale fotit v lepších podmínkách než v pravé poledne a při hustém oparu. Rozhodně doporučuji vidět naživo a nenechat se uchlácholit zplošťující fotografií. Prostorový dojem je úžasný, skály ostré a údolí, kterými proudí za deště z hor prudké potoky vody, závratně hluboká.</em></div><div><img width="602" height="401" src="http://nd05.jxs.cz/913/929/a7c6cedd06_85357622_o2.jpg" /></div><div><em><br /></em></div><div>Když jsem navštívil klášter poprvé, bylo to zrovna v době, kdy ještě doznívaly dotřesy po celkem silném zemětřesení. Zatímco opakující se otřesy naháněly hrůzu, prostor kláštera vypadal naprosto bezpečně, jako by byl oázou klidu v rozháraném světě. Vždycky když se sem zajdu podívat, vzpomenu si na ten ochraňující dojem a mimoděčně se uklidním a zpomalím dech. Z okolních kopců sem často doléhá barevná symfonie kozích zvonců, zvuk nenapodobitelně uklidňující, který jsem si dokonce kdysi zkusil nahrát, abych se jím mohl konejšit ve stresech, které s sebou občas přináší civilizace a naše snaha s ní vyjít po dobrém. Nějak to ale bez příslušných kulis a živých herců není ono :-).<em><br /></em></div><div><em><br /></em></div><div><em>Zatímco horské stráně okolo jsou na pohled téměř holé a rostou na nich jen nejvytrvalejší suchomilné rostliny a nízká křoviska, kolem kláštera rostou i nádherné staleté duby. V jejich stínu často odpočívají zdejší volně se popásající kozy, což je dobře poznat i když tu shodou okolností právě žádné kozy nejsou :-)</em></div><div><img width="600" height="400" src="http://nd05.jxs.cz/118/115/ff7c0116ee_85357627_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div>Kdo sejde z regulérní cesty a vydá se pěšky do kopců nad klášterem, musí si sice dávat dobrý pozor na ostré břity skal a na drásavá křoviska, ale zase může každou chvíli spatřit zajímavé výhledy skoro ve všech směrech. Ti, co i přes nádherná "homolkovská" panoramata dokážou zaostřit i na blízko, ale skoro jistě dříve či později potkají zajímavé zástupce hmyzí říše, například kudlanku nábožnou (fotografie jsou ve speciálním fotočlánku k dispozici <a href="http://pvapenik.blog.cz/1009/za-kudlankou-naboznou" target="_blank">ZDE</a>)<em>.<br /></em></div><div><em><br /></em></div><div><em>Ve zdejší horské polopoušti tvoří areál kláštera doslova šťavnatou oázu. Duby, borovice, fíkovníky,... Přímo před vchodem do kláštera je pramen s napajedlem, které je spíše účelné než pohledné, a proto se do záběru nekvalifikovalo.</em></div><div><img width="597" height="398" src="http://nd05.jxs.cz/017/315/acc9361704_85357634_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><em>Otevřít branku ozdobenou křížem, ještě pár schodů a jste přímo na nádvoří kláštera. Nádvoří je přístupné vždy, dovnitř kostela jsem se dostal jen jednou, když jedna vesničanka přišla dolít olej do lamp.</em></div><div><img width="401" height="602" src="http://nd05.jxs.cz/558/003/c619ddf4ef_85357663_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><em>Nádvoří dominuje rozložitý fíkovník. Vím, nemá se to, ale neodolal jsem a vzal jsem si kdysi jeden maličký výhonek tohoto nádherného stromu. Drobná rostlinka ve vlhkém papírovém kapesníčku vydržela tři dny a cestu do Prahy a teď už se čtvrtý rok potýká s mou "střídavou péčí", stihla třikrát uschnout a třikrát zase obživla. Momentálně vyhnala nové listy a drží se. Ale tak velká jako "tatínek" ještě není a doufám, že nikdy nebude :-)</em></div><div><img width="601" height="400" src="http://nd05.jxs.cz/347/537/a20e945ca5_85357657_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><em>Areál kláštera je velice klidné místo přímo nabádající k rozjímání. Pokud bych se někdy chtěl dát na poustevničení, myslím, že tenhle klášter by byl dobrou volbou.<br /></em></div><div><img width="608" height="405" src="http://nd05.jxs.cz/875/623/316c1783af_85357643_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div><em>Cesta se od kláštera klikatí dál pod věncem nejvyšších vrcholků ostrova a posléze k centrální náhorní plošině s vyhlášenými čočkovými políčky. Ještě kousek nahoru a přesvědčíte se sami, že na všech stranách obklopuje Lefkadu moře (i když na jednom místě jen jeho malý kousek).<br /></em></div><div><img width="600" height="400" src="http://nd05.jxs.cz/510/427/f6482356ff_85357594_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div>Poslední dobou hodně přemýšlím nad zákony přitažlivosti. Nejen nad přitažlivostí fyzikální, kde vystupují tělesa, hmotné body, náboje a podobné abstrakce, ale i nad podivuhodnými a občas až úžas budícími (ne)zákonitostmi přitažlivosti mezi lidmi navzájem, přitažlivostí, kterou dokážou působit určitá místa na určité lidi, přitažlivostí mezi myšlenkami, přitažlivostí mezi sny... Často bývá taková přitažlivost obtížně vysvětlitelná a ještě hůř přenosná na ostatní.</div><div><br /></div><div>Prostě jsou lidi, místa, myšlenky či sny o kterých nepřemýšlíte, protože zčistajasna víte; nepochybujete, protože to není ani trošku nutné, prostě jasně a nevyvratitelně víte, že tahle přitažlivost je skutečná, funguje, ať už si o tom fyzika nebo "lidi" myslí cokoli. Takovou přitažlivost jsem si vyzkoušel jen na několika místech na světě (momentálně mě napadají čtyři) a maličký neobydlený klášter Agia Paraskevi v lefkadských horách k nim, bůhvíproč, patří.</div> http://pvapenik.blog.cz/1205/klaster-agia-paraskevi http://pvapenik.blog.cz/1205/klaster-agia-paraskevi Črty z Lefkady Wed, 02 May 2012 23:16:18 +0200 O prvomájových tradicích <div><br /></div><div>Kolik různých tváří dokáže mít první máj! A kolika tradicím dokáže být věrný! Například věren dobrým socialistickým tradicím je první máj jistě možné považovat za tradiční svátek průvodů. Pravda, dnes již prvomájové průvody nejsou úplně v módě, ale ruku na srdce - ve kterém z pamětníků aspoň trochu nezatrne, když procitne do prvomájového rána a obecní rozhlas ho do nového dne přivítá ryčnou dechovkou a výstražnými slovy: "Pozor, pozor!!!" A já si jen ve světle nedávné protivládní demonstrace říkám, kolik z dřívějších pochodníků a průvodníků by asi dokázalo z popudu náhlého Pavlovova reflexu vypátrat a povytahovat z přítmí závětrných koutů rodinných almar prošlá a vypelichaná mávátka a znovu vkročit do vyčichlého proudu? A kolik nepamětníků by se bylo ochotno přidat? Prý že se nevstoupí dvakrát do téže řeky. Hmmm, abychom se jednou nedivili!</div><div><br /></div><div>Věren pro změnu dobrým křesťanským tradicím nastavuje první máj i svou druhou tvář: Svátek práce! Taky dobré: Práce, která nabývá postupem času čím dál bizarnějších podob, aby nebylo nutné přiznat, že práce v podobách dřívějších, tedy víceméně fyzických, není zrovna v módě. Práce, kterou je paradoxně nejlepší oslavit dnem volna a v nejhorším případě plamenným proslovem některého z těch, jimž se právě plamenné proslovy staly prací. Ale vlastně je to celé zvláštní: Co práce může člověk stihnout během svátku práce, nemusí-li do práce! Kdy jindy už by se to mělo lépe ukázat než právě o prvním máji? To jsou mi paradoxy, Ferdinande Vaňku!</div><div><br /></div><div>Věren do třetice i dobrým pohanským tradicím je první máj také uctívaným svátkem lásky. Jako kdyby láska mohla mít svátek, když ona sama je svátkem; neobyčejným, nepochopitelným a často veškeré logice se vzpírajícím, někdy trvajícím věky, jindy jen pár okamžiků tipliččího reje! Jak ale správně oslavit svátek lásky? Kdybychom použili stejnou logiku jako v případě práce, měli bychom snad lásku oslavit tím, že si od ní dáme oraz?</div><div><br /></div><div>Tradice (ani nevím, která z těch zmíněných) nám napovídá, že bychom o prvním máji měli najít náležitě rozkvetlý strom, libo jestli jabloň, sakuru či frňákovník, a políbit se s jakýmsi protějškem, který bude - veden tentokrát zvykovou tradicí jako tažní ptáci zemským magnetismem - usilovat o totéž. A já se dívám z okna na sluncem dožhava rozpálené chodníky a silnice, které bych musel přejít, abych mohl na nějaký rozkvetlý strom narazit. Nemohu se zbavit dojmu, že mám dávné společné předky s hlemýžděm, nejen kvůli rychlosti některých svých rozhodnutí, ale i pokud jde o chuť vycházet z příjemně temperovaného stinného zákoutí do volného prostoru, který může v očích Pankráce, Serváce a Bonifáce snadno připomínat peklo. Neříkejte mi, že dnes už dávno neexistují "indoor" pěstírny, kde v klimatizovaném prostoru, pod lampami a s přesně definovanou zálivkou rostou a přesně na prvního máje i kvetou indoor jabloně s minimálně pětinásobným obsahem účinných látek a bez rozptylujícího bzučivého doprovodu; ne jako v tom našem středočeském Death Valley kolem horkem dýmající Berounky.</div><div><br /></div><div>Rozhlížím se po bytě, zda některá z rostlin přežívajících v tomto svérázném biotopu nemůže vytvářet aspoň vzdálený dojem rozkvetlého stromu, abych měl o důvod víc nikam nechodit a zůstat na dotek chladivé dlažby a rozverného osvěžujícího průvanu. Snad jen moje malá vytrvalá orchidej, pod kterou se ovšem nevejdu ani já, natož kdybych k sobě měl ještě někoho - třebas jen na omezenou dobu jednoho polibku - přibrat. Ale nevadí, pro dobrou věc je občas nutno obětovat vlastní pohodlí, to je víc než zřejmé.</div><div><br /></div><div>A tak ze stísněných prostor pod bílou orchidejí, kde se mi údy navzájem proplétají skoro jako kdysi bájnému Ctiradovi při jeho posledním tažení, posílám všem čtenářům (tedy - lépe řečeno čtenářkám, i když připouštím, že to může být považováno za diskriminující) aspoň na dálku imaginární polibek (čím věrnější jste čtenářky, tím je pochopitelně imaginární polibek vroucnější), polibek, který by vás podle posledních výzkumů měl naprosto bezpečně ochránit před všemi formami imaginárního uschnutí. Ale věren těm nejlepším tradicím preventivní opatrnosti stejně doporučuji se na výzkumy nespoléhat a mít raději vždy do ruce dostatek zcela neimaginárních tekutin. Rovněž se nedá spoléhat na to, že byste získali trvalou imunitu: Jednak je skoro jisté, že Senát by vaši doživotní imunitu zase neschválil a vrátil by ji k dalšímu projednání, jednak by to byla z pohledu všech budoucích prvních májů docela škoda, ne?</div><div><br /></div><div><br /></div><div>Napadá mě, jak asi k prvnímu máji přistupují lidé, kteří mají práci jako svou lásku, případně dokonce lásku jako svou práci. Každopádně aspoň věřím, že na podporu svého zvažování, jakou sváteční tvář prvomájového chameleona využít jako hlavní, neuspořádají tito lidé žádný speciální prvomájový průvod. I když - kampak jsem to mávátko jenom kdysi schoval?...</div><div><br /></div><div><br /></div><div><em>Imaginární polibek vyslaný zpod domácí orchideje prokazatelně snižuje až o 42% pravděpodobnost uschnutí v proudu suchého humoru.</em></div><div><img width="653" height="434" src="http://nd05.jxs.cz/044/220/7377063b0d_85309966_o2.jpg" /></div> http://pvapenik.blog.cz/1205/o-prvomajovych-tradicich http://pvapenik.blog.cz/1205/o-prvomajovych-tradicich Glosy a fejetónky Tue, 01 May 2012 00:09:00 +0200 Nedělní miniglosy č.166 <div><br /></div><div><span style="color:#630705">V zájmu lepšího zpřístupnění tradičních lidových úsloví mladé generaci přišel tým Českého hydrometeorologického ústavu se zcela novým výkladem přísloví "Březen - za kamna vlezem, duben - ještě tam budem." Podle nové interpretace platné pro období globálního oteplování se tak říká proto, že právě za kamny bývá na jaře chladivý stín, který dokáže dobře ochránit před tradičními březnovými a dubnovými vedry.</span></div><div><span style="color:#630705">-----------------------</span></div><div><span style="color:#630705">Hackeři z hnutí Anonymous napadli internetové servery české Poslanecké sněmovny, takže poslanci přišli na facebooku i o těch posledních několik přátel, kteří jim po vstupu do praktické politiky ještě zbyli.</span></div><div><span style="color:#630705">----------------------</span></div><div><span style="color:#630705">Policie vyšetřuje krádež desetitunového železničního mostu, který byl pravděpodobně odcizen dobře organizovanou skupinou zlodějů, vybavených moderní těžkou technikou. Policejní mluvčí uvedla, že jde o zcela výjimečný případ, nicméně připustila, že v reakci na něj policie posílila ostrahu Petřínské rozhledny a železných zásad politiků ze strany Věci veřejné. Podle odpovědných pracovníků železnic je velkým problémem i skutečnost, že železnice má železo přímo v názvu, takže až zloději kovů veškeré železo na železnici rozkradou, bude muset být pravděpodobně vymyšleno pro železnici zcela nové slovo.</span></div><div><span style="color:#630705">-----------------------</span></div><div><span style="color:#630705">Podle představitelů českých komunistů jsou dnes právě komunisté jedinou silou v zemi, která je schopna získat zpět důvěru lidí v efektivní vládnutí, kterou postupně prohospodařily a poztrácely všechny polistopadové vlády. "Dejte nám dva roky u moci," prohlásil na tiskové konferenci jeden z komunistických poslanců, "a uvidíte, že důvěru českých občanů v českou vládu zase vrátíme tam, kde by podle našeho názoru měla správně být, tj. na 99,9%".</span></div><div><span style="color:#630705">-----------------------</span></div><div><span style="color:#630705">Odborový svaz českých vepřů se ve svém posledním prohlášení důrazně ohradil proti pejorativnímu nádechu, který lidé dávají skutečnostem pro vepře naprosto běžným: "Každou chvíli slyšíme v politickém boji argument, že někomu jde jen o koryta. Hanlivý nádech, který podobnému vyjádření lidé dodávají, nás uráží a zraňuje, protože starost o koryta považujeme za významnou pozitivní motivaci, na které my, vepři, neshledáváme nic špatného."</span></div> http://pvapenik.blog.cz/1204/nedelni-miniglosy-c-166 http://pvapenik.blog.cz/1204/nedelni-miniglosy-c-166 Nedělní miniglosy Sun, 29 Apr 2012 16:44:05 +0200 Noční polštářová rekonstrukce <div><br /></div><div>Obtisknu tvou vůni z paměti do polštáře,</div><div>z odrazu v okně pak obrysy tvé tváře,</div><div>duhovky očí, které se leskle potí</div><div>mrkají občas pro, ale často i proti.</div><div><br /></div><div>Půlměsíc úst, co smát se nakažlivě umí</div><div>a hlava, která - když chce - všemu porozumí,</div><div>uprostřed polštáře pak vráska přemýšlivá;</div><div>u velkých obrazů už to tak, věru, bývá.</div><div><br /></div><div>V bitvě polštářové dostal jsem velký dar,</div><div>tvým obrazem v damašku přesně na solar;</div><div>vojska moje vzdát se každou chvíli musí.</div><div><br /></div><div>Paprsky noci už odevšad se řinou;</div><div>popsat však blíže i obraz pod peřinou,</div><div>na to už, promiňte, netroufnu si :-).</div> http://pvapenik.blog.cz/1204/nocni-polstarova-rekonstrukce http://pvapenik.blog.cz/1204/nocni-polstarova-rekonstrukce V řeči mírně vázané Thu, 26 Apr 2012 20:49:46 +0200 O vykutáleném pokladu <div><br /></div><div>Přišla mi domů složenka. Vím, občas se to stává a většinou to nevěstí nic dobrého, ale tohle byla "hodná" složenka, složenka, jejímž prostřednictvím nás čas od času některé instituce odmění a pošlou nám peníze. Tu vrácený přeplatek daně, ondyno zase pár desetikorun za nedobrovolný odkup akcií ještě z kupónové prehistorie, žádná velká frekvence, ale ani sebemenší obnos, myslím, nedokáže přijít nevhod. Tuhle složenku jsem ale nečekal. Měla na sobě velký nápis ÚROKOVÁ POUKÁZKA a já musel ve změti čísel chvíli hledat, než jsem dokázal zaostřit na částku. Marně jsem přemýšlel, odkud by mi asi mohl pramenit nějaký úrok, protože ten většinou předpokládá jakési depozitum, které jsem si nedokázal vybavit. Navíc mi složenka přišla na adresu, kde jsem se zdržoval naposledy před dvaceti lety.</div><div><br /></div><div>Překvapení. Úrok z pokladu hraběte Monte Christa, nejméně. Hltavě jsem přejížděl zrakem po modrobíle vyvedené ploše složenky: Evidenční číslo, číslo poukázky, číslo vkladového účtu (hleďme, zjevně mám kdesi utajený vkladový účet, tak dobře utajený, že se mi ho povedlo utajit i před sebou samým). Samá voda, samá voda… Datum zúčtování úroků… Přihořívá…No… A ve velkém políčku přivyklém jinak dlouhým mnohaciferným částkám stála osaměle maličká jednociferná jednička. Hoří! A aby nezůstala opravdu žádná naděje, text ve vedlejším poli pro jistotu překládá z arabské číslice do češtiny, byť vyvedené latinskými písmeny: "Jedna".</div><div><br /></div><div>Tehdy jsem si uvědomil, že můj vkladový účet ve výši cca dvou stokorun je (jak již z ustrojení toho slova plyne) pozůstatkem po dávném zůstatku na jakési stařičké cestovní vkladní knížce. Její nedlouhá a nepříliš zářná kariéra kdysi skončila vybráním většiny prostředků na cestu do tehdy vytoužené jižní Francie. Dvě stovky zbyly podobně, jako po výbuchu hvězdy zbyde coby pozůstatek malý hvězdný trpaslík. A jako pozůstatek po pozůstatku po zůstatku mi teď přišla domů jedna koruna jako úrok.</div><div><br /></div><div>První přirozenou reakcí bylo zklamání. Depozitum zjevně nebylo v hodnotě pokladu literárního hraběte a zdá se, že úroky z tohoto vkladu ke klidnému a pohodlnému rentiérskému životu postačovat nebudou. Ani skutečnost, že mi částka nebude připsána na účet, ale bude vyplacena přímo na ruku, mě nijak neusmířila v mém původním odsudku: Přece nebudu vážit cestu až na poštu, abych si poté, co vystojím frontu, vyzvedl jedinou korunu! Na druhou stranu, co by za to dala kupříkladu zlotřilá (pro někoho ovšem dobrotivá) lucemburská liška ryšavá, kdyby jí její dobrotiví (pro někoho ovšem zlotřilí) husitští oponenti poslali českou korunu. Myslím, že Zikmund by dal této variantě určitě přednost před mlhavým příslibem, že po něm jednou pojmenují zvon, a pílil by o překot na nejbližší pobočku České pošty korunu si vyzvednout. V tomto srovnání mimochodem dobře vynikne míra devalvace koruny v úseku posledních necelých šesti set nepokojných let.</div><div><br /></div><div>Pořád jsem ale váhal. Představoval jsem si paní za přepážkou, kterak si s velkým zájmem prohlíží mou kuriózní úrokovou poukázku. "Nechcete přiložit váš úrok na účet?" nabídne mi třeba. "Připojen k jistině, zhodnotil by se možná až jedním procentem per annum." Ani se mi už nechtělo uvažovat o tom, po jakémže pozůstatku by to pak byl pozůstatek. "Investovat je možné i menší částky," dodala by paní školeně a - doufám bez ironického podtextu - by nabídku podpořila moudrým úslovím: "Každá koruna dobrá!" Taková investice by se jistě vyplatila. Jestli počítám dobře, za dalších šest set let bych mohl mít z této koruny skoro čtyři stovky, za předpokladu, že se místní trh bude vyvíjet bez velkých turbulencí, což ovšem v minulých šesti stech letech moc neplatilo. "A celý obnos u nás bude v bezpečí, zatímco vám by se ještě mohl doma někam zakutálet," řekne paní s milým úsměvem ve tváři a s lehkým přídechem despektu v hlase. Nevím, nevím, na poštu je to přece jen z bytu skoro čtvrthodinka a přínosy tohoto řešení na první pohled nevypadají valně.</div><div><br /></div><div>Ještěže se nenechám odradit prvním a většinou ani druhým ukvapeným pohledem. Práce kvapná, málo platná, jak by řekla teta Kateřina. Při cestě z práce jsem potkal svého dobrého známého, který podobně, jako někdo luští po večerech sudoku, řeší různá morální a jiná dilemata: "Člověče, už nevím, co s tím: Ať řeším cokoli, poslední dobou se vůbec nemůžu rozhodnout, co mám dělat; já si snad nakonec hodím korunou!" Konečně mi to došlo: Tahle získaná koruna úroků nemůže, dokonce nesmí být předmětem žádné konzervativní investice, to je přece doslova pokyn shůry, onen antický "deus ex machina". Půjdu na poštu a proti úrokové poukázce nedostanu korunu jedinou, ale jedinečnou, dostanu nádhernou blýskající se a výtvarně perfektně zpracovanou kovovou minci, kterou použiju kdykoli, když bude nutné se rozhodnout a já budu právě z nějakých důvodů dlít na vahách. Odteď už na každém rozcestí budu vědět, kudy dál a nebudu trávit svůj čas pochybnostmi. Mohu dostat ze svého starého vkladu lepší úrok? Jen doufám, že mě tahle z hlubin dávnověku vykutálená nápověda nebude záludně směřovat tak, kam nechci. Nu což, nebude-li se mi její rozhodnutí líbit, můžu házet tak dlouho, až konečně padne ta správná strana. Jak praví výsledky průzkumů: pohrdání danými pravidly je v Čechách celkem tolerováno, takže mi snad semtam nějaký ten cinknutý výsledek nikdo nebude mít za zlé.</div><div><br /></div><div>Po čtvrthodině cesty a dalších dvaceti minutách ve frontě mi už paní za přepážkou dává obřadně podepsat, že úrok byl vyplacen v plné výši a další péče o něj je už výhradně v mé odpovědnosti. Svou kouzelnou korunu jsem opatrně přenesl do malé kapsičky, kde nebudu ode dneška nosit nic jiného. To aby se mi můj vykutálený poklad doopravdy někam nezakutálel, na to je pro mě moc cenný. A i když se už z fronty k "mé" přepážce valil další zákazník, ještě jsem si stihl všimnout, že paní za okénkem vypadá na poměry České pošty necelých šest set let po Zikmundovi velmi, velmi obstojně. Čarovnou korunu je třeba okamžitě otestovat. Hodil jsem a padlo ANO. Tomu říkám odvážná odpověď, bodejť, jdu do toho! Ještě jednou jsem se naklonil k přepážce: "Neměla byste dnes večer čas?" Magickým silám se prostě nedá odolat!</div><div><br /></div><div>Paní se na mne usmála a z malé kapsičky u velmi šik vesty vylovila malou kovovou minci. Musela hodit sedmkrát, než jí konečně vyšlo NE.</div> http://pvapenik.blog.cz/1204/o-vykutalenem-pokladu http://pvapenik.blog.cz/1204/o-vykutalenem-pokladu Glosy a fejetónky Tue, 24 Apr 2012 22:24:56 +0200 Nedělní miniglosy č.165 <div><br /></div><div><span style="color:#630705">Poslanci, kteří opustili poslanecký klub Věcí veřejných a spolu s Karolínou Peake se snaží vytvořit vlastní poslaneckou frakci, jednoznačně odmítají, že by se stali přeběhlíky. "Nejsme ani přeběhlíci ani přelétaví lidé," řekl nám jeden z nich. "Připouštím ale, že jsme z potápějící se lodi Věcí veřejných museli přeplavat."</span></div><div><span style="color:#630705">-----------------------</span></div><div><span style="color:#630705">Předsednictvo Odborového svazu zřízenců požaduje, aby byla upravena právní definice tzv. nezřízeného života, která byla nedávno ustanovena pro potřeby českého zákonodárství. Podle názoru zřízenců totiž může být zmatečné, když nezřízeným životem žije podle nové definice i ten, kdo je každou chvíli úplně zřízený.</span></div><div><span style="color:#630705">----------------------</span></div><div><span style="color:#630705">Podle zdrojů z Policie ČR se opět objevila možnost dopadnout tzv. zloděje století, Františka Procházku, který před několika lety jedné bezpečnostní službě odcizil více než půl miliardy korun. Používání pojmu "zloděj století" v souvislosti s panem Procházkou se totiž dotklo cti několika známých podnikatelů z Baham, Jižní Afriky, Ruska a dokonce i z České republiky. Česká televize se proto rozhodla uspořádat velkolepou zábavnou televizní soutěž o zloděje století, jíž by se měli zúčastnit všichni čeští vrcholoví zloději, kteří již předběžně přislíbili osobní účast v tomto prestižním klání. Spravedlivé posouzení bude zajištěno dodržením principů přímé demokracie, protože o výsledcích budou rozhodovat přímo diváci SMS zprávami, které budou posílat svým favoritům. Policie si od této reality show slibuje, že bude konečně po létech dosaženo spravedlnosti a dříve než se všichni soutěžící opět rozjedou do svých krásných domovů po celém světě, bude titul "zloděj století" nezpochybnitelně ve správných rukou.</span></div><div><span style="color:#630705">-----------------------</span></div><div><span style="color:#630705">Proslýchá se, že speciální cenu Magnesia Litera za přínos světové teorii literatury dostane nejmenovaný český básník, který jako člověk, přivydělávající si na nuzné básnické živobytí jako realitní makléř specializující se na půdní byty, obohatil světovou literaturu o novou básnickou formu s pevnou strukturou rýmu i rytmu - tzv. několikaposchoďovou báseň neboli mesonet.</span></div><div><span style="color:#630705">-----------------------</span></div><div><span style="color:#630705">Podle jednoho z ministrů české vlády jsou odborářské protivládní demonstrace jedním z pilířů, na kterých má stát postupné hospodářské oživení v České republice. "Jsme stále nezaslouženě kritizováni za to, že naše politika je čistě restriktivní a nikoli prorůstová. Přitom právě jen díky naší aktivní politice přijíždějí na mohutné protivládní demonstrace do Prahy statisíce lidí, což by podle našich analýz mělo výrazně oživit sektor hromadné dopravy a celou velkou oblast průmyslu zaměřenou na výrobu mávátek a transparentů." Prorůstové kroky české vlády oceňují i mezinárodní investiční společnosti, které doporučují investorům jako vynikající investiční příležitost nákup akcií českých výrobců cepů, řemdihů a sudlic.</span></div> http://pvapenik.blog.cz/1204/nedelni-miniglosy-c-165 http://pvapenik.blog.cz/1204/nedelni-miniglosy-c-165 Nedělní miniglosy Sun, 22 Apr 2012 12:06:41 +0200 O myšlenkových a jiných rentgenech <div><br /></div><div>Tento týden jsem byl nucen po mnoha letech navštívit "zdravotnického fotografa" neboli rentgen. To je takové to zařízení, kde dokážou nahlédnout pod povrch věcí a odhalit, co žárlivě střežíte pod slupkou svého těla. Rozhodl jsem se totiž nechat své zlobivé patě udělat fotky na pas; kdybych se náhodou rozhodl v létě vytáhnout paty z České republiky, tak aby nebyly na hranicích problémy.</div><div><br /></div><div>Je zajímavé takhle nahlédnout do sebe, podívat se, jak je člověk ustrojen, prohlédnout si, jak důmyslně držíme pohromadě. Než na rentgenu pochopili, že chci pouze fotky paty, udělala mi místní laborantka - zřejmě puzena vlastním tvůrčím vzedmutím - několik fotek jiných zákoutí mého těla, zákoutí, která jsem sice vidět původně nechtěl, ale která jsou neméně zajímavá, a přijal jsem je tedy jako bonus, protože za ně zdravotníci nechtěli nic kromě mé trpělivosti a ochoty nastavit tělo zvědavým a nadmíru průrazným paprskům rentgenového slunce. Ani usmívat jsem se nemusel, ostatně vím, že podle nařízení pasového odboru Evropské unie jsou úsměvy stejně zapovězeny, snad abychom nemohli být podezíráni z toho, že svou budoucnost vidíme optimisticky. Lidé bez vlastní nezávislé dobré nálady jsou přece - když se to umí - mnohem lépe ovladatelní, než ti, kteří se dokážou usmívat, často skutečnosti navzdory. Moje pata se ovšem bojácně zařídila přesně podle evropských předpisů a neusmívala se na fotce ani trochu. Zdravotní i unijní byrokracie byly tedy spokojeny a slunění na improvizované rentgenové pláži za olověným paravánem čekalo dalšího na řadě.</div><div><br /></div><div>Nakukování pod povrch mě ale zaujalo. Jestlipak jednou půjde nakukovat nejen pod slupku tělesnou (a že jde v některých případech o moc krásnou slupku), ale i pod slupku duševní. Představte si, že si skočíte ne na obyčejný, ale na "myšlenkový rentgen", kde vám pověřený lékař udělá na počkání roztomilé obrázky vašich myšlenek a řekne vám po jejich krátké analýze, co dělat, abyste byli lepším a šťastnějším člověkem. Při výběrovém řízení nikdo nebude ztrácet čas nepřímými otázkami na vaši motivaci ucházet se právě o takové zaměstnání a na to, zda vaše úmysly jsou čisté nebo umorousané. Prostě si vás proskenují příručním myšlenkovým rentgenem a budou mít jasno. Na počítačových seznamkách si kromě nic moc neříkající podobizny a potvrzení o majetkové i citové bezdlužnosti necháte poslat poslední výsledky z myšlenkového rentgenu, aby bylo vidět, co skrýváte za svými vnitřními luby. Svatba bez podrobného myšlenkového rentgenu? Zapomeňte! Do takového rizika by přece nikdo rozumný nešel! A určitě brzy někdo vymyslí aplikaci pro mobily, aby výsledky byly vždy čerstvé a ještě teplé. Myšlenky jsou mršky nepokojné a umějí se v čase neuvěřitelně proměňovat. Dva dny starý myšlenkový rentgen bude k ničemu, budoucnost je jistě v on-line režimu.</div><div><br /></div><div>Bude to zajímavá hra na pravdu, když se bude muž krásné ženě vyznávat z prvotního duchovního souznění a přitom výsledky myšlenkového rentgenu již budou tou dobou mládeži zcela nepřístupné. Když politik bude hovořit vznešenými slovy o bohulibosti svých záměrů a na myšlenkovém rentgenu bude po harpagonsku přepočítávat "odkloněné" peníze. Když u soudu bude recidivistovi při jeho výpovědi pomalu rašit svatozář, zatímco na myšlenkovém rentgenu budou kvílet jeho oběti. Anebo když naopak myšlenkový rentgen svého majitele zradí tím, že nezobrazí vůbec nic a přitom nepůjde o žádnou technickou poruchu. Všechny vnitřní komůrky, komnaty a duševní zákoutí budou na myšlenkovém rentgenu zachycené pěkně z profilu i z ánfasu, aby vyhodnocujícím expertům byla k dispozici i sebemenší drobnůstka. A jak známo, ďábel (a nejspíš i Bůh) se skrývá nejčastěji právě v detailu.</div><div><br /></div><div>Ano, i já mám své "třinácté komnaty" jako asi každý. Nemám v nich poschovávané, myslím, žádné hrůzy a hanebnosti, za které bych se přehnaně styděl, spíš jsou tyto místnůstky nabité zážitky, emocemi a sny všeho druhu, které si sobecky dovoluji ponechat sám pro sebe, prostě proto, že se o ně nechci na potkání dělit, natolik jsou mi vzácné. Tyhle komůrky si velmi úzkostlivě střežím, nezavedu do nich jen tak někoho, a případné pokusy o vloupání do nich trestám v nejlepším případě nepochopením a příkrým odsudkem. Snažím se rovněž, seč mi síly stačí, neprahnout za každou cenu po informacích ze soukromí druhých, ať už jde o mé blízké, o veřejně známé osoby anebo ty, co se jimi zoufale snaží stát. Copak nemají právo na stejný kus vlastního nedotčeného světa, jaký si nárokuji pro sebe? Určitě mají a já jim ho za sebe jistojistě kdykoli dopřeju, protože co sám nerad, snažím se nečinit jiným.</div><div><br /></div><div>Jak mám jinak technický pokrok docela rád, při pomyšlení na objev podobný "myšlenkovému rentgenu" mi naskakuje husí kůže jak struhadlo, střídavě mi planou tváře a mrazí mě v zádech, a tak pevně věřím, že stihnu odcestovat na hodně dlouhý výlet do nějaké zajímavé říše fantazie dřív, než se takový vynález začne prodávat v každém větším konzumu.</div><div><br /></div><div><br /></div><div>Prohlížím si pěkně kontrastní černobíle rentgenové fotky své pravé paty a i já na nich podobně jako paní doktorka shledávám dvě pěkné ostruhy, které - jak se ukazuje - mají na svědomí letošní nepříjemnosti spojené s chůzí či během. Čímpak jsem si asi své ostruhy vysloužil? Ptám se laborantky, jestli mi fotografie udělá také v pasovém formátu. Přece jen, léto se blíží a já se těším, že vytáhnu svou patu do stávkujícího Řecka, za evropský polární kruh nebo rovnou na Hokkaidó. Paní v bílém plášti s dozimetrem na kapsičce se mi upřeně dívá do očí a je vidět, že by právě dala nevím co, aby mi nakoukla do hlavy a získala odpověď, jestli jen provokuji nebo bych měl spíš patřit do jiné ordinace, která je v téže budově, jen o pár pater výš. "Kdyby tak existoval myšlenkový rentgen," říká si ta žena jistě, "ušetřilo by nám to spoustu práce." Nejspíš má pravdu, ale stejně jsem rád, že to zatím nejde.</div><div><br /></div><div>Jak už jsem se tu v nějaké souvislosti jistě zmiňoval, jedno z často opakovaných hesel mé babičky bylo: Myšlenky jsou fraj! Tak ať tomu tak je - vědeckému pokroku navzdory - co nejdéle a pro přístroje všeho druhu jde ještě dlouho o zemi, kde nadále žijí (rentgenoví) lvi.</div> http://pvapenik.blog.cz/1204/o-myslenkovych-a-jinych-rentgenech http://pvapenik.blog.cz/1204/o-myslenkovych-a-jinych-rentgenech Glosy a fejetónky Fri, 20 Apr 2012 21:51:25 +0200 Užívej si, co to jde (Whatever Works) <div>Víte, čím se liší příznivci Miloše Formana od příznivců Woodyho Allena? Především tím, že zatímco Miloš Forman nakonec natočil jenom několik filmů (byť skvělých), Woody Allen práská rok co rok další a další opus, takže jeho věrní diváci jsou na tom sice o něco líp, na druhou stranu už v tom při zpětném pohledu mají trošku guláš, zvlášť když témata se opakují v nesčíslných variacích. Mám to potěšení patřit k příznivcům obou režisérů a mohu tak říct, že oba přístupy mají něco do sebe. U Woodyho jsem prostě rád, že se můžu podívat na další film s inteligentním scénářem, který mě na několika místech skutečně umí rozesmát, který nepotřebuje ohromovat vizuálními efekty a který umí najít nečekané i v obyčejném.</div><div><br /></div><div>Hlavní postava - samozvaný génius Boris Yelnikoff, neurotický, morousovitý a pesimistický stařec pohrdající skoro všemi a vším okolo, je typická allenovská postava. Samozřejmě mám radši ty, které si před kamerou "střihnul" sám pan režisér, ale Boris jako by jim z oka vypadl, jen byl o něco méně roztomilý, asi jako je stáří o něco méně roztomilé než "nejlepší věk". Do cesty se mu připlete mladičká venkovská krasavice na útěku ze svého venkovského domova a vznikne zvláštní a nepochopitelná symbióza dvou extrémně odlišných lidí.</div><div><br /></div><div>Samozřejmě, že by to v normálním realistickém filmu nemohlo dopadnout jinak než špatně, tím spíš, že za dívkou časem dorazí i její konzervativní a vykořenění rodiče, začne se na ni lepit pohledný mladík a do toho se ještě občas připlete pokus o sebevraždu. A zatímco Boris nadává svým neschopným žákům v šachu a odhaluje zlořády a spiknutí všude, kam se podívá, jeden z hlavních allenovských herců - samotný New York, ke kterému se režisér po přechodné evropské nevěře pokorně navrací, mění zásadně charaktery lidí a jejich na pohled neměnné hodnoty, jako by měl k dispozici kouzelný proutek.</div><div><br /></div><div>Woodyho humor umí být pořád pěkně břitký a umí trefit na solar (např.: z rozhovoru s gayem, kterého právě opustil "manžel": "…a vaše matka byla žena?"). Zároveň ale rozehrává spoustu kontrastů, od toho nejviditelnějšího - věkového - až po náboženský, hodnotový nebo intelektuální. Stokrát je možné říct, že Woody vykrádá sám sebe, ale pořád se na to dá dobře koukat a má to švih, i když pár zbytečně užvaněných pasáží by se taky našlo (například hned úvod filmu). Woody používá některé své již dříve užívané postupy, např. Boris se průběžně obrací na diváky, čímž si ovšem mezi svými přáteli jen upevní renomé podivína. I když optimistické titulní úsloví je přisouzeno Borisovi, myslím, že si ho tak úplně nezaslouží, protože právě on žije jako jediná z postav tak, jako by si neužíval nikdy a nic, ale jinak je to krédo, kterým je film prodchnutý. A věřím, že to platí i pro pana režiséra. Všechno tomu nasvědčuje.</div><div><br /></div><div>Samozřejmě, pokud bychom porovnali film s Woodyho nejlepšími - a pro mne zůstává v tomto "portfoliu" nedostižným vzorem skvělá Annie Hallová - přistihli bychom ho při mnohačetné dýchavičnosti, s vycpávkami a občas v nenáladě, ale i tak je to pořád velmi slušné pokoukání, které člověku - podávané v pravý čas - dokáže výrazně zlepšit náladu. Mně ji to aspoň zlepšilo dost. Díky!</div> http://pvapenik.blog.cz/1204/uzivej-si-co-to-jde-whatever-works http://pvapenik.blog.cz/1204/uzivej-si-co-to-jde-whatever-works Filmy Tue, 17 Apr 2012 22:53:48 +0200 Nedělní miniglosy č.164 <div><br /></div><div><span style="color:#630705">Ukazuje se, že české vězeňství zastihl případ odsouzených poslanců Bárty a Škárky naprosto nepřipravené na paradoxy moderního politického světa. Žádná současná věznice totiž není schopna plnohodnotně zabezpečit výkon funkce poslance, kterou jim podle české ústavy není možné odepřít. "Je to pravda, v této věci jsme trestuhodně zaspali," připustil mluvčí Vězeňské služby ČR. "Proto jsme iniciovali okamžité zahájení výstavby specializované věznice, jejíž cely budou vybaveny nejmodernější videokonferenční technikou a plnohodnotným hlasovacím zařízením. Na každém patře budou k dispozici zasedací místnosti, aby bylo možné jednat i ve výborech, a aby se odsouzení poslanci nemohli cítit diskriminováni, ve vězeňské kantýně budou stejné ceny jako v poslaneckém bufetu." Jediným sporným bodem je, jaká má být kapacita nového zařízení. "Musíme být připraveni na vše, proto jsme se rozhodli dimenzovat novou poslaneckou věznici na 200 odsouzených. Podle některých méně optimistických názorů bychom nicméně neměli zapomínat na senátory."</span></div><div><span style="color:#630705">-----------------------</span></div><div><span style="color:#630705">Severokorejské představitele rozzuřil neúspěch vypuštění balistické rakety, která měla být vynesena na oběžnou dráhu ku příležitosti stého výročí narození zakladatele severokorejské komunistické dynastie Kim Ir Sena. Pozorovatelé nyní mají obavy o život šéfa projektu i o další fungování nejmenovaného asijského obchodu se zábavnou pyrotechnikou, který projekt materiálně zajišťoval.</span></div><div><span style="color:#630705">----------------------</span></div><div><span style="color:#630705">Na vzpomínkové slavnosti k uctění stého výročí potopení legendárního Titanicu uvedli ve svém emotivním proslovu zástupci Evropské unie, že katastrofa slavné lodi byla mimo jiné i projevem pýchy techniků a konstruktérů. Zatímco tehdy se jejich představy o naprosté bezpečnosti lodi ukázaly jako nemístné, po sto letech už jsme mnohem chytřejší, a proto můžeme směle říct, že Evropská unie je doopravdy zcela a naprosto nepotopitelná, zejména pokud nebudou vlny a nebude-li moc pršet.</span></div><div><span style="color:#630705">-----------------------</span></div><div><span style="color:#630705">Předseda strany Věci veřejné Radek John dostal další cenu Týtý do své již tak dost bohaté sbírky. Poprvé se však nejedná o cenu za publicistiku, ale tentokrát jde o prestižní ocenění za herecký výkon ve zcela vedlejší roli.</span></div><div><span style="color:#630705">-----------------------</span></div><div><span style="color:#630705">Na posledním jednání vlády bylo odsouhlaseno, že úspory a škrty se musí týkat opravdu každého, a proto bylo vyzváno k náležitým škrtům i samotné Ministerstvo škrtů. Ministr škrtů pohrozil, že podá demisi, protože bude-li nucen ve svém ministerstvu udělat požadované škrty, bude ohrožena akceschopnost jeho úřadu, což by mohlo znamenat výrazné snížení počtu i objemu škrtů v celém státním rozpočtu.</span></div> http://pvapenik.blog.cz/1204/nedelni-miniglosy-c-164 http://pvapenik.blog.cz/1204/nedelni-miniglosy-c-164 Nedělní miniglosy Sun, 15 Apr 2012 12:19:33 +0200 Zač je v Pardubicích vinařský perník (Vinařský půlmaratón Pardubice 2012) <div><a name="_GoBack"></a></div><div>Když jsem si dělal v lednu své roční běžecké plány, dnešní datum jsem měl zatržené červeně. Dnes jsem totiž měl být v Pardubicích - poprvé na startu Vinařského půlmaratónu, na který jsem měl z předcházejících ročníků výborné reference. Když začaly mé letošní "Achillovy patálie", bylo mi nicméně jasné, že budu letos muset vzít zavděk aktuální módou (aspoň v podání české vlády) a kvůli zraněné patě škrtat a škrtat a škrtat. První na řadě byly bohužel právě Pardubice.</div><div><br /></div><div>Je zajímavé, že ač jsem Pardubicemi většinou jen projížděl a moc se tu nezastavoval, dá se říct, že mě toto město v řadě souvislostí pozitivně ovlivnilo a mám ho spojené se spoustou vzpomínek. Už když jsem byl malé dítě, byly Pardubice mým nejoblíbenějším místem, které jsem osobně neznal, protože se mi moc líbilo, že mají ve znaku koně. Mezi nenápaditými heraldickými štíty, orlicemi nebo dokonce - považte, Plzeňané - velbloudy, se kůň vyjímal sympaticky nenabubřele.</div><div>Ale osobní zkušenost s Pardubicemi jsem získal až na vojně, kdy jsem byl na začátku jednoho zpočátku nenápadného listopadu převelen na brigádu do městečka Dašice poblíž Pardubic. A bylo to právě pardubické nádraží, kde jsem si v pondělí 20.listopadu koupil před pátou ráno při návratu z prvního opušťáku několikeré noviny, protože v nich zčistajasna vyšly články, které se daly číst a z jejichž dikce jsem si uvědomil, že džin dosud pevně uzavřený v komunistické lahvi byl vypuštěn a je docela možné, že už do láhve nikdy netrefí zpátky. Netrefil, zpátky do láhve se nikdy nevrátil a já jsem tomu dodneška moc rád. Psal se rok 1989, já se tehdy musel vrátit - ač nerad - ke své odloučené rotě a zmatený velitel to komentoval slovy, jimž se musím smát ještě teď: "Já jsem to věděl, četaři Vápeníku, že vás nemám pouštět domů. Poprvé jste venku a hned je z toho takovej bordel!"</div><div><br /></div><div>Ten tehdejší neuvěřitelný pocit jsem si dnes na pardubickém nádraží připomněl, protože na některých místech to tu vypadá úplně stejně jako tehdy a taky protože jsem se rozhodl se na běh aspoň podívat jako divák a fotoreportér, a omluvit se tak městu, že jsem ho teď řadu let zanedbával. Na důkaz mých velkých a stálých sympatií k městu s koněm ve znaku jsem tedy popadl fotoaparát a dokonce i stativ a po asi hodinovém zmateném hledání nejlepšího místa jsem se naaranžoval na chodník u půlmaratónské trati na třídě Míru v očekávání zajímavých zážitků. Nutno říct, záviděl jsem běžcům, že můžou běžet, ale taky jsem jim vůbec nezáviděl, když jsem viděl tu dřinu. Tomu se říká obojakost. Napřed jsem pouze fotil, protože jsem na tleskání už neměl dostatečný počet volných rukou. Ale když cílová časomíra odpočítala dvě a čtvrt hodiny, nastal čas běžců, které jsem prostě povzbudit musel, protože vím, jak moc to potřebují. Tam někde jsem si přál být, jenom jsem tentokrát byl okolnostmi donucen stát na druhé straně zábradlí vymezujícího závodní trať.</div><div><br /></div><div><br /></div><div><span style="color:#333">To je pohodička, pane, sledovat takové fyzické trápeníčko rovnou z kavárny. Pardubičtí kavárenští "povaleči" versus běžecké žíznivé čáry.</span></div><div><br /></div><div><img width="600" height="400" src="http://nd05.jxs.cz/693/908/e3919570e6_84943545_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><span style="color:#333">Tak tomuhle pánovi je pětaosmdesát a byl nejstarším účastníkem běhu. Co vám budu povídat, čas měl skoro takový, jaký já před dvěma týdny v Praze.</span></div><div><br /></div><div><img width="400" height="600" src="http://nd05.jxs.cz/241/074/a2be0c80e8_84943551_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><span style="color:#333">Polákovi měli na trati pořádné povzbuzení. A taky Novákovi, Hamáčkovi, Kratochvílovi, Krátcí a tisíce dalších. Ulice byly lemované mnoha lidmi, kteří v davu běžců vyhlíželi své blízké a milé.</span></div><div><br /></div><div><img width="400" height="600" src="http://nd05.jxs.cz/835/064/411649b7b8_84943549_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><span style="color:#333">Poslední ze tří kol, která vedla centrem města. Postupující únava už je patrná, ale vůle jí dává na frak.</span></div><div><br /></div><div><img width="600" height="400" src="http://nd05.jxs.cz/944/514/274b5bc6c1_84943548_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><span style="color:#333">Tento pán sice neběžel, ale na svém odrážedle si taky určitě zasloužil úctu. Žádné převody, žádný volnoběh, jen síla vlastních nohou. Zdalipak ten koník na dřevěném rámu je originál pardubický?</span></div><div><br /></div><div><img width="600" height="400" src="http://nd05.jxs.cz/393/815/058c1a7119_84943552_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><span style="color:#333">Ne, nebojte se, děti týrány nebyly. Tahle holčička se připojila jen na chvíli, aby povzbudila jednu ze závodnic. A povzbudila ji dokonale, to si tedy pište! Ještě chviličku a budeme v cíli.</span></div><div><br /></div><div><img width="400" height="600" src="http://nd05.jxs.cz/786/292/0972d42b91_84943557_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><span style="color:#333">Proč to tajit; byli i tací, které běžecké zápolení moc nezajímalo. Ale i oni dokázali využít polojasné a příjemné odpoledne k vlastním tvůrčím aktivitám a ještě po nich na pardubických ulicích něco pěkného zbylo.</span></div><div><br /></div><div><img width="600" height="400" src="http://nd05.jxs.cz/981/042/cf0a1c95ac_84943561_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><span style="color:#333">V cíli to už byl docela jiný příběh. Jeden ze skutečně velmi rychlých a sportovně vyhlížejících závodníků právě doplňuje tekutiny a nutné ionty. Schválně - po kolikátém pivu mu ty jeho budíky začnou pípat?</span></div><div><br /></div><div><img width="400" height="600" src="http://nd05.jxs.cz/304/199/07d2bc64a4_84943565_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><span style="color:#333">Vítězům v cíli blahopřál mimo jiné i bývalý mistr světa v hodu diskem, Imrich Bugár. Je to pořád ještě chlap jako hora, i když už mu bylo (právě dnes) sedmapadesát. Pohlavek bych od něj tedy schytat nechtěl.</span></div><div><br /></div><div><img width="400" height="600" src="http://nd05.jxs.cz/909/644/ba3619f4ba_84943567_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><span style="color:#333">Po skončení závodu zbylo ještě dost času na procházky po krásném starém městě. Zámek se spoustou pávů a se stromy, které právě začínají kvést, byl oproti narvanému náměstí oázou klidu a pohody. Mimochodem, procházel se tu i pes s účastnickou medailí na krku, jehož paní lehce pokulhávala. Kdopak z nich asi běžel a kdo povzbuzoval z chodníku?</span></div><div><br /></div><div><img width="600" height="400" src="http://nd05.jxs.cz/683/890/b5c05d1508_84943568_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div><br /></div><div><span style="color:#333">Tahle brána dělila Pardubice na rušnou a klidnou část. Uvnitř města už se začínalo uklízet a trhovci rozebírali své stánky, s vínem, pardubickým perníkem, uzeninami, pivem, ale i s energetickými gely a iontovými nápoji.</span></div><div><br /></div><div><img width="600" height="400" src="http://nd05.jxs.cz/646/461/807b06db9f_84943589_o2.jpg" /></div><div><br /></div><div><br /></div><div>Příště tady zase zavládne nervózní blázinec přibližně za rok při příštím ročníku Vinařského půlmaratónu. Uvidíme, jestli se budu moct někdy připojit i jinak než s foťákem kolem krku. Každopádně vám, milé Pardubice, můžu slíbit, že se na vás určitě přijedu podívat dřív než zase až za sedm let. Tak se zatím opatrujte a já jedu na další opušťák. Snad se zase během něj něco nesemele! :-)</div> http://pvapenik.blog.cz/1204/zac-je-v-pardubicich-vinarsky-pernik-vinarsky-pulmaraton-pardubice-2012 http://pvapenik.blog.cz/1204/zac-je-v-pardubicich-vinarsky-pernik-vinarsky-pulmaraton-pardubice-2012 Reportáže Sat, 14 Apr 2012 23:06:18 +0200 O ztracené víle <div><br /></div><div><em><br /></em></div><div><em>Pozn.: Nedávno jsem tu psal v souvislosti s jednou knihou Miroslava Horníčka o jeho kladném vztahu k vílám a chramostejlíkům. Chramostejlíky zatím vynechám a schovám si je pro příště. Ale už teď přiznávám, i já mám víly rád. Nejen, že věřím, já vím, že existují, a existují dokonce rády a s chutí. Řekl bych, že je jich kolem nás plno, jen většinou nemáme čas anebo odvahu si jich všimnout.</em></div><div>-------------------------------------</div><div><br /></div><div>Kapitán vstal od pracovního stolu a mladistvým krokem, který vůbec neodpovídal věku vepsanému bohatou sadou vrásek do jeho tváře, přešel rozlehlou kancelář a vzal si z věšáku svůj dost obnošený kabát . Za okny se už setmělo. Zdalipak někdy splní svůj dávný slib manželce, že jednoho dne přijde domů za světla? Pro dnešek už toho bylo dost. Ozvalo se ale zaklepání a než Kapitán stihl říct "Jděte k čertu!", což ho okamžitě po zaklepání napadlo, vešla Nižší šarže. "Pane kapitáne…" pravila bojácně. "Hmmm," zabručel Kapitán a jeho ruka s kabátem přerušila navyklý pohyb, na který se už dnes od odpoledne moc těšil. "Je tady jeden občan, který by rád…" Nižší šarže zaváhala a bylo vidět, že se ve své nebohaté slovní zásobě snaží klopotně najít odpovídající výrazy, "…který by rád ohlásil nález." A jako kdyby sám sebe musel přesvědčit, že to slovo je opravdu výstižné, dodal: "Ano, nález!"</div><div><br /></div><div>Kruci, pomyslel si Kapitán naštvaně, to mám tak neschopné podřízené, že neodkážou ani sami sepsat nález? Všechno abych tady dělal sám! Podíval se na Nižší šarži přísně. "On tady občan je totiž tak trochu…" utlumila Nižší šarže hlas a prstem si nenápadně, aby nebylo zezadu vidět, poťukala na čelo, "… tak trochu poctivý nálezce, abych tak řekl." Kapitán pověsil svůj kabát znovu na věšák. Stejně už dnes svůj slib manželce nesplní. A poctiví nálezci jsou v dnešní době dost vzácné zboží. Kapitán si až teď uvědomil to nenápadné poťukání na čelo. Nebo je snad už poctivost nenormální? "A co našel?" Kapitán poprvé promluvil. "Snad bude lepší, když jaksi… to vysvětlí on sám," potila se Nižší šarže. "Abych to nějak nepřekroutil." V Kapitánových očích se nepříjemně zablesklo: Tak hergot řekne mi už někdo, o co tady jde?!</div><div><br /></div><div>"Tak pojďte, občane, řeknete to rovnou tady panu kapitánovi, ještě jednou všechno to, co jste řekl mně, nemusíte mít vůbec žádné obavy." Nižší šarže najednou protrhla stavidla výřečnosti a slova se jen sypala. Vešel drobný mužíček s mírně vypouklým břichem a s přehazovačkou na orosené pleši. "Může taky?" zeptal se nesměle Nižší šarže, a ta jen protočila oči. "Samozřejmě, pojďte oba."</div><div>Kapitán přerázoval kancelář zpátky a zabořil se do křesla za pracovním stolem. "Tak si sedněte a povídejte!" Nižší šarže proklouzla dveřmi jako naolejovaný úhoř. Od toho tady přece vyšší šarže jsou, aby řešily takové zapeklitosti," pomyslela si Nižší šarže hned za dveřmi, které za sebou tiše přivřela a odřízla se tak od nepříjemné odpovědnosti. V takových situacích viděla Nižší šarže svůj kariérní postup jako nežádoucí. To zrovna, jednat s takovými blázny!</div><div><br /></div><div>Drobný mužíček si sedl za druhý konec velkého konferenčního stolu a odstrčil kousek od stolu vedle stojící kožené křeslo. "Neboj se, sedni si," řekl tak tichounce, že si tím Kapitán nebyl úplně jistý.</div><div>"Tak co jste nám přinesl?" zahlaholil bodře Kapitán, aby mužíček na tu dálku dobře slyšel. Sáhl si do šuplíku pro příslušný formulář. Hlavně aby chlapíček neuplatňoval nálezné, to by bylo všechno o dost komplikovanější.</div><div>"Nepřinesl, přivedl," upřesnil poctivý nálezce. "Našel jsem ji na tramvajovém ostrůvku u tržnice, chudinku. Byla dočista zmatená."</div><div>Kapitán byl zmatený ještě víc: "Koho že jste našel na tom ostrůvku?"</div><div>"No přece tady...", pokynul mužíček směrem k vedlejšímu křeslu "...tuhle nádhernou vílu." Mužíček se podíval ke koženému křeslu a jeho jinak úředně příkrý obličej se roztáhl a zněžněl. "Opravdová krása!" špitl.</div><div>"Aha. Tedy vílu." Kapitán zaváhal nad formulářovou kolonkou ´nalezená věc´ a uvědomil si, že slovo "víla" ještě za celý život do žádného formuláře nenapsal. Víly kupodivu nebyly pachatelkami ani oběťmi trestných činů, pokud si kapitán vzpomínal dobře, dosud nikdy nikdo vílu nepohřešoval a dodneška ani nehlásil její nález.</div><div>"Ano, víly jsou často k vidění na tramvajových zastávkách," byl náhle mužíček k nezastavení. "Lidé je vezmou do města, pak se zapovídají, zamyslí, nastoupí do tramvaje a neštěstí je hotovo. Víly jsou pořád ještě víc doma v přírodě než ve velkoměstě, tak se není čemu divit, že jsou pak zmatené, když se nevyznají v jízdních řádech a většinou ani nemají jízdenku." Mužíček je nejspíš vílolog, pomyslel si kapitán, ale nahlas to neřekl a vůbec se začínal sám sobě divit, že úvodní promluvu o vílách vyslechl s nepředstíraným zájmem.</div><div>"Naštěstí jsou ale víly v Praze k vidění pořád častěji, dnes už se neprojdete centrem města, aniž byste potkal dvě, tři víly, přece jen, situace se naštěstí zlepšuje."</div><div><br /></div><div>Kapitán se zadíval na prázdné křeslo. "Když jste takový odborník na víly," proč ji vedete sem a nepostaráte se o ni sám?"</div><div>Mužíčkovi byl odstín výčitky v hlase viditelně nepříjemný. "Víte, moc rád bych si ji vzal domů," vzdychl, "ale doma už jednu vílu mám, a navíc…" ztišil hlas "…manželka vílám nějak nemůže přijít na chuť. Snaží se, to nemůžu popřít, ale úplně od srdce jí to nejde." V rachitické mužíčkově hrudi zjevně bušilo velké srdce.</div><div>"Co myslíte, že s tou vaší vílou můžeme udělat?" otázal se přísně Kapitán.</div><div>"Popravdě řečeno, nemám ponětí," odvětil mužíček. "Ale přece ji jen tak nemůžu nechat na ulici! Vy byste to přece taky neudělal! Poznám na lidech, kdo je schopen ublížit vílám a kdo je bude chránit. Vy jste ten druhý případ, doufám." Mužíček opět stočil zrak k prázdnému křeslu: "Však se na ni podívejte. Tahle je ještě z toho nepěkného zážitku celá nesvá, ale jinak se víly, když jsou v dobrém rozpoložení, umějí nepopsatelně krásně usmívat."</div><div><br /></div><div>Kapitán vrátil nepopsaný formulář zpátky do šuplíku. Neuměl si představit takový protokol. Věc: Nález víly. Množství: Jedna víla přibližně velikosti koženého křesla. Vílu převzal a převzetí podpisem stvrzuje: Kapitán v.r. Nižším šaržím z celého baráku bude pro smích! Samozřejmě, správné by nejspíš bylo zavolat na psychiatrii, ale ten mužíček vypadá úplně klidně a vyrovnaně a ještě - když má dojem, že najde něco, co mu nepatří - zastaví se s tím na policii, to je vlastně obdivuhodné. Kdyby takoví byli všichni…! Aspoň by poctivost nemusela vypadat jako úchylka.</div><div><br /></div><div>Mužíček se postavil. "Nejlepší by bylo dát ji mezi nějaké další víly. Však jich tu musíte mít víc, každou chvilku se nějaká ztratí, a to mi neříkejte, že sem s nimi lidé nechodí. Pravda, stále ještě existují lidé, kteří víly nedokáží vidět, ale osobně si myslím, že je to z jejich strany jenom vzdor. Neumějí se prostě vyrovnat s tím, že víly existují, nehodí se to jaksi do jejich přísně racionálního světa. Ale víly existují prokazatelně, jak se ostatně tady může každý na vlastní oči přesvědčit, že?" ukázal mužíček rukou na křeslo. "Ten, co mě sem přivedl, se kupříkladu domníval, že jsem blázen," pousmál se mužíček chápavě při vzpomínce na Nižší šarži. "No nic, občas se mi to u podobných lidí stává. Naštěstí se v takových situacích nedám odbýt a většinou časem narazím na podobně oduševnělého člověka s nadhledem, jako jste třeba vy."</div><div><br /></div><div>Snad to není jen nějaký kanadský žertík, pomyslel si náhle Kapitán. Jestli ti pacholci…! Kapitán se vztyčil v křesle, přerázoval kancelář a rozrazil dveře. Předsíň byla potemnělá jako město za okny. České město, ne kanadské. "Vím, zdržuji vás, už půjdu," rozhodl se mužíček, ještě se jednou povzbudivě usmál na křeslo, s úklonou se zastavil u otevřených dveří, sám se chopil kapitánovy pravice a silně s ní zatřásl: "Děkuji. Velmi vám děkuji a věřím vám. Určitě je v dobrých rukou." Než stihl Kapitán cokoli odpovědět, mužíček byl pryč a zbyly po něm jen šouravé slábnoucí zvuky na chodbě. "Nechcete aspoň potvrzení o převzetí?" chtěl za ním zavolat, ale na poslední chvíli ten nápad zavrhl. Nižší šarže nebude daleko a uši má jistě pořád ještě našpicované.</div><div><br /></div><div><br /></div><div>Co teď? pomyslel si Kapitán. Nevěděl nic o vílách, dokonce mu ještě před chvílí pouhá představa víly přišla úplně absurdní. A teď je s vílou (prý) o samotě v jedné - byť veliké - místnosti. Kolik tvrdých chlapů už tady sedělo a v konfrontaci s Kapitánovým intelektem a vůlí postupně měklo. S těmi všemi uměl Kapitán zacházet, uměl s nimi komunikovat; věděl. Ale co s vílou, která není vidět, a o jejíž existenci tudíž můžete mít oprávněné pochyby? Tady je intelekt a tím spíše vůle s prominutím k ničemu! Nižší šarže by mu jistě potvrdila, že drobný mužíček byl bezpochyby blázen. Lidé, kteří na ulici vidí víly, přece nemohou být normální! Ano, takovými a podobnými slovy se Kapitán v duchu utěšoval, ale ve společnosti prázdného koženého a od stolu poodtaženého křesla se mu na mysl vkrádala i úplně jiná, cizí myšlenka. Co když je to vše naopak a normální jsou lidé, kteří víly vidí a běžně s nimi komunikují. Co když nevidět víly je pouhá osobnostní nedostatečnost podobná tomu, když člověk neumí plavat, jen o dost rozšířenější?</div><div><br /></div><div>Kapitán ztěžka dosedl zpátky do svého velitelského křesla. Připusťme, že by za určitých okolností něco jako víla mohlo existovat, rozjel myšlenkový pokus. Žádný vnitřní předpis ani oběžník ovšem neposkytoval radu, co s nalezenou vílou. Kapitán si vzpomněl, že kdysi jim někdo přinesl nalezeného hada, a on tehdy zavolal do zoo, aby si pro hada přijeli. Ale víla přece není typický zoologický objekt, Kapitán si aspoň nevzpomínal, že by někdy šel v zoo kolem výběhu s vílami. "Co s tebou holka budeme dělat?" povzdechl si nahlas. Podíval se na křeslo s vráskou nerozhodnosti v epicentru čela. Smí se neznámým vílám jen tak tykat? Neurazí se? Ještě to by tak chybělo! Vzpomněl si na mužíčka a musel se při té představě usmát: To by pak víla jistě nebyla v dobrém rozpoložení, ve kterém se přece - to ví každý, komu nejsou víly zcela lhostejné - umějí tak nepopsatelně krásně usmívat!</div><div><br /></div><div><br /></div><div>Kapitán si sám se sebou a s prázdným povytaženým křeslem povídal ještě skoro celou hodinu. Rozhodl se víle nakonec tykat, ale nabídl jí, že oplátkou může tykat i ona jemu, bude-li chtít, i když on má bezesporu vyšší hodnost (i když možná jsou víly oproti člověku na nižším vývojovém stupni, takže třeba chudinky nemají vůbec hodnosti, co my víme?). Nabídl jí kávu (neodmítla). Postupem času si uvědomil, že ji nahlas oslovuje, že jí vypráví, že s ní vtipkuje… Docela pěkně se mu s ní povídalo, možná proto, že neodmlouvala. Ani si neuvědomil, kolik je hodin. Telefon s manželčinou fotografií na displeji mu zazvonil přesně tak nervózně, aby si Kapitán své zpoždění uvědomil. Ano, zdržel se a moc ho to mrzí. To ten zapeklitý případ. Ano, rád by jí řekl podrobnosti, kdyby ovšem směl! Anebo vlastně - napadlo ho - proč by nesměl? Vždyť ten případ oficiálně neexistuje, ani není zaprotokolován. No jo, vlastně! Vždyť není zaprotokolován! Kapitána napadlo velmi krátkodobé sice, ale přece jen řešení:</div><div><br /></div><div>"Maruško," oslovil po delší odmlce skoro prosebně svou ženu jménem, které používal výhradně, když neměl čisté svědomí. Kdepak, do žádné zoo! Ostatně, bude to jen na jednu noc. "Možná s sebou přivedu někoho na večeři. I když… Na večeři. Ono je to celé takové … Však uvidíš." Hned zítra bude muset tu situaci nějak vyřešit. Chápe, že manželka vílám taky nemusí hned přijít na chuť. I kdyby se dnes večer snažila, o čemž se dá v tuhle večerní hodinu pochybovat, nebude žádné překvapení, když jí to nepůjde hned úplně od srdce. Už hovor s ní skončil po závěrečném dovětku snad o něco rychleji, než Kapitán očekával.</div><div><br /></div><div>Dnes večer již podruhé sňal Kapitán svůj kabát z věšáku a tentokrát navyklý pohyb stihl úspěšně dokončit. "Mnnno, tedy půjdeme. Přece nebudeme v práci přes noc, ne?" Otevřel dveře a jako pravý gentleman pustil vílu první do dveří.</div><div><br /></div><div>Když kolem něho prošla, stále ještě se mu ji nepodařilo zahlédnout. Ucítil ale úplně jasně závan voňavého vzduchu a intenzivní, nepopsatelně krásný úsměv.</div> http://pvapenik.blog.cz/1204/o-ztracene-vile http://pvapenik.blog.cz/1204/o-ztracene-vile Povídky Wed, 11 Apr 2012 22:46:27 +0200 Jarní přání <div><br /></div><div><em>Pozn.: podává se svižně a optimisticky, nejlíp s úsměvem naladěným do Fis dur a s kremžskou hořčicí :-) No já vím, chtěl jsem původně napsat něco závažného, zásadního až převratného, něco opravdu světového a nepominutelného, co si trvalou kvalitou nezadá s tradicí Velikonoc, a zase mi z toho vyšla obyčejná rýmovačka. Tak třeba zejtra, ano? :-)<br /></em></div><div><br /></div><div>Že se to nedaří?</div><div>Že se to nesluší?</div><div>s jelity na duši</div><div>mít úsměv na tváři?</div><div><br /></div><div>Není čas na "depku"!</div><div>Úsměv s ní zatočí:</div><div>Pár jisker do očí</div><div>a ze rtů kolébku.</div><div><br /></div><div>Přeji vám odvahu,</div><div>k jarnímu úsměvu;</div><div>ať je vám do zpěvu.</div><div>Jaro je na tahu!</div><div><br /></div><div><br /></div><div><span style="color:#36f"><strong>Cesta do pravěku:</strong></span></div><div style="text-align:left"><span style="color:#36f">Když jsem se dnes šel projít velikonočním slunečně mrazivým ránem, opět se mi do cesty připletlo několik starších domků se jménem. A tak v dnešním prokliku do blogového pravěku zavítám tři roky nazpátek do dubna roku 2009 a nabízím kratičkou úvahu o jménech domů. Taky nic převratného, ale aspoň se to nerýmuje :-).</span> <a title="O jménech domů" href="http://pvapenik.blog.cz/0904/o-jmenech-domu" target="_blank">O jménech domů</a></div> http://pvapenik.blog.cz/1204/jarni-prani http://pvapenik.blog.cz/1204/jarni-prani V řeči mírně vázané Mon, 09 Apr 2012 21:36:12 +0200